Leden, za kamna vlezem'

(ano, uvědomuji si, že jde o pranostiku na březen :D)

Ozývám se, že žiju a to poměrně úspěšně, neb jsem v průběhu jednoho týdne zvládla se naučit na obě zkoušky - které mě v zimním zkouškovém čekaly - a zároveň je i udělat. To znamená, že mám krásné měsíční volno, haleluja! Za ty 4 dny ležení v chemii to stálo. A taky mám samozřejmě stále svoje fakin' štěstí :D (Zuřivě zaklepávám! Však ona mi anča nafackuje)

Pro ty, co ještě nedělali lékařskou chemii:
Nebojte se toho, jsou u zkoušení hodní (jo, to se jí to teď kafrá, když má hotovo). Test nebyl zákeřný, byl tam dipeptid, bylo tam počítání pH a ty vzorce z papírů, plus jeden navíc (fosgen). Kdo chce, napište mi na mail, pošlu vám, co v testu bylo (na co jsem si potom vzpomněla).

A základní rada: Motivace je důležitá! Ať už se motivujete čímkoliv - mě k chemii stačila vidina volna a možnosti dělání věcí, co mě baví a na které není tolik času. K latině už jsem se musela motivovat nákupem bot :D

V průběhu měsíce sepíšu články o obou zkouškách, chtěla jsem udělat i článek o anče prvního semestru, ale veškeré svoje materiály jsem si nechala na koleji, takže ho zatím jen seskládám a publikuji až s fotkami někdy ke konci února.

Tenhle citát byla láska na první pohled.

Protože 16 dní zpátky začal nový rok, našla jsem jeden neuvěřitelně vystihující a shrnující gif o roce 2015. Myslím, že netřeba víc říkat, snad jen: Ať je rok 2016 lepší než ten předchozí!
Což jsou tak strašně malá očekávání, vzhledem k tomu, že 2015 byl pro mne asi nejhorší rok ze všech. Ale ještě se může stát, že v červnu neudělám anču nebo bio a zbydou mi oči pro pláč, takže i tak je v kategorii "debilní roky" konkurence stále vysoká.

Ale abych nebyla jenom negativní, našla jsem takový roztomilý nápad na nový rok. Věřím tomu, že už to oběhlo celý facebook, takže to není žádná novinka (A věřím taky tomu, že půlka mediků má tumblr a je tam hodně aktivní! :D Přiznejte se! :D), ale kdyby náhodou...

Čas to udělat pro rok 2016. Mně už do sklenice pár lístků spadlo :)

A potměšilá historka na závěr:
Tenhle týden se mi neuvěřitelně zvedla nálada, když jsem se setkala se svojí známou, která mi hned začala vyprávět, jak jí ta její škola nebaví, je hrozná a dělá jí jen kvůli rodičům... už abych byla pryč... Poslouchala jsem jí s pocitem vnitřního uspokojení a vědomím, že ačkoliv studuju těžkou školu, musím se hodně učit a nemám tolik volného času, tak mě to baví a na určité věci se do školy těším :) A navíc jsem - za ty dva dny volna, kdy jsem nevykonala opravdu nic kromě čumění do počítače a televize - zjistila, že já prostě řád potřebuju nebo v životě nic neudělám a nedokopu se k tomu :D

Konec tlachání a všem přeju hodně štěstí a pevných nervů během zkouškového!

(a já jdu dohnat resty v podobě nahromaděných článků z medických blogů :D)