Všechno nejlepší do nového roku a trocha patfyzu

Ahoj!

Protože se mi pár z vás ozvalo a ptalo se, jak se mám a jestli budu pokračovat s blogem, rozhodla jsem se vylézt z nory a vyjádřit se. A taky zveřejnit malinký bonus, pozdní vánoční dárek - pár výpracek z patfyzu.

Tak jak to vypadá?

• Žiju!
• Zvládla jsem letní patolu i patfyz,
• takže aktuálně bojuju s farmou ve čtvrťáku,
• a taky jsem úspěšně překonala svojí medickou krizi a škola mě baví,
• a je mi všeobecně tak nějak skvěle :),
• ne, nebudu už psát další články o předmětech, pardon,
• blog už mě jednak moc nebere, druhak jsem půl zkoušek třeťáku dělala v zahraničí a neměla bych tak co o těch českých psát,
• a taky moc nestíhám,
• mám na plánu už jenom shrnující článek o Erasmu, který mám skoro napsaný už rok,
• ale kdy bude, to nevím :D,
• ALE, pokud byste se chtěli dozvědět nějaké info nebo radu, můj e-mail je vám pořád otevřený a slibuju, že tam od teď budu chodit častěji než jednou za dva měsíce,
• a pokud vás zajímá i moje osoba, není těžký dohledat můj osobní IG.

Je mi to líto, ale v psaní blogu (a ani instagramu) pokračovat nebudu. Nemám čas ani moc chuť :) Původně jsem chtěla zmizet po anglicku, ale nakonec si říkám, že si nějaké upozornění/vysvětlení zasloužíte. Rozhodnutí je to konečné a zatím si nedovedu představit nic, co by ho zvrátilo.

Chci poděkovat všem, kteří ty 3 roky na můj blog chodili a taky těm, kteří mi nějak dali vědět, že ty hodiny strávené psaním článků měly smysl :) Ráda jsem aspoň někomu pomohla.

P.S.: Jen takový všeobecný výkřik - když už si někdo dá tu práci a napíše odpověď na váš e-mail, poradí a pomůže, tak mu prosím napište aspoň blbé děkuju, potěší to :)

Přeju všem jen to nejlepší do nového roku a hodně štěstí do zkouškového, ať vás to nepohltí. Protože svět není jenom medicína. Pour féliciter 2019!

VÝPRACKY Z PATFYZU:

Je to něco okolo 40 otázek, které jsem si stihla před zkouškou zpracovat, protože krysa mi těžce nesedla. Bohužel, na CNS vůbec nedošlo, jsou to jen první dva okruhy.

Předem se omlouvám za jakékoliv faktické chyby, překlepy, rozhození formátování a podobně 🤷🤷

Najdete je ke stažení tady, heslo je příjmení vedoucího ústavu patofyziologie (všechna písmena malá, bez diakritiky).

Fáze učení fyziologie

1. fáze: Hrůza prostupující celým tělem, poté, co jste zjistili, kolik se toho musíte naučit a hlavně CO.

2. fáze: Beznaděj, která nastává v počátcích, když se naučíte celý oddíl a druhý den nad testovými otázkami zjistíte, že si nic nepamatujete.

3.fáze: Emocionální výlevy doprovázené vztekem, hysterií, možná i pláčem, záleží na tom, jak jste silní, emocionálně vybavení (Ha, připomíná vám to třeba fyziologii limbického systému?!) a flegmatičtí.

4. fáze: Chmurné myšlenky doprovázené dlouhým zíráním do stropu, přemýšlením o nesmrtelnosti Brouka Pytlíka a vaším životem řítícím se do nekonečné černé záhuby, protože to nikdy nemůžete dát a protože nechápete, kde jste nechali hlavu, když jste šli na tuhle školu.

5. fáze: Apatie, vzdání i těch posledních miniaturních nadějí, které jste chovali ve svém srdci, které podstupuje sérii periodických opakujících se změn a vy se je musíte naučit a nechcete a všude jsou tlaky a mami já už nechci žádný tlaky, ani krevní, ani parciální...

6. fáze: Akceptace nevyhnutelného zlého osudu.

To jen kdyby se někdo ptal, jak se mám a co zrovna dělám...
Na fyziologii není nic pozitivního, je to zmar a zhouba, zoufalé učení se střídá s fází paniky a sezením nad testovými otázkami, u kterých byste nejradši vyhodili počítač z okna, protože PROČ SAKRA TOHLE JE SPRÁVNĚ, KDYŽ TO PODLE MĚ MÁ BÝT JINAK???
Fyziologie se rovná moři znalostí, které obsahuje asi tak čtyři Bermudské trojúhelníky, ve kterých se do hodiny ztratí veškeré znalosti, co jste nabrali přečtením. U mě trojúhelníky tvoří: kardiovaskulár, dýchačák, celý nervák včetně smyslů a vzrušivky. I když samozřejmě úplně nejvíc by se hodilo říct: Fyziologie celýho kardiovaskulárního systému, vyliž si p...!
K té oblasti vážu fakt hluboký antipatie (což jste si možná i všimli :D).

Ale!! Víte co! My-to-zvládneme! Vlétneme do arény smrti a popereme se s tím jako silní emancipovaní medici! Budeme zářit! Anebo aspoň problikávat a odejdeme se ctí a známkou C v indexu! Překonáme veškeré nesnáze, překážky na cestě a pevným, sebejistým krokem vejdeme do dalšího levelu, do 3. ročníku!

Aspoň teda doufám.
Pozitivní zpráva na závěr musí být.

Hodně štěstím mým kolegům z druhým ročníků na jejich válečné stezce, nechť vás Síla provází a u zkoušek skórujete :)

P.S.: Pro jistotu - ano, je to psané s velkou nadsázkou. Ano, brečím a stěžuju si a ne, vůbec se za to nestydím. Děkuji pěkně :D
P.P.S.: Teče mi do bot, tak pěkně prokrastinuju. Možná ještě vydám článek, čemu všemu se lze při vyhýbání učení věnovat, aniž byste se cítili hoooodně provinile. Sledujete třeba Tasty na fcb? Jsem schopna prolézt všechny jazykové mutace, vzdělávat se v gastronomii (haa-haa) a rozšiřovat slovní zásobu pro jídlo ve všech jazycích. To se přece hodí vždycky! :D
P.P.P.S.: Upřímně, ani si nemyslím, že by to mělo být vtipné, spíš zoufalé a vystihující :D

Jak jsem jela do Krakova

Ano, ještě žiju. Víceméně.
Dlouho jsem se neozvala ze dvou důvodů. Jedním z nich je samozřejmě to, že jsem poměrně časově vytížená a jsem ráda, když stíhám to co mám (třeba úspěšnou prokrastinaci, jako teď). Zároveň jsem ale vůbec netušila o čem psát.

Druhý ročník medicíny mě stále dost ubíjí a demotivuje. Oproti prváku jsem zaznamenala mohutný nárůst chvil, kdy přemýšlím, proč tuhle školu vlastně studuju a jestli ji chci vůbec studovat. Nebylo by mi líp někde na humanitním oboru, kam si všichni mysleli, že půjdu? Stojí mi to za to? A hlavně nejdůležitější: mám vůbec na to? Upřímně, teď se učím na biochemii a mám pocit, že se to nikdy nemůžu zvládnout naučit. Proč je někde fosforolýza a někde hydrolýza? Proč se někde používá ATP a někde GTP? O koenzymech a divných názvech nemluvě. Fosforibozylpyrofosfátamidotransferáza? Kdybych toužila po dlouhých slovech a jazykolamech, jdu studovat germanistiku. A to mě ještě čeká načít fyziologii, která je 3x obsáhlejší.
Parádička.
Ale samozřejmě nejsem v depresi 24 hodin denně :D Když pominu závěrečné biflování a některé vyučující, tak mě zároveň předměty druháku dost baví. Na mikrole jsme barvili svoje bakterie a pokoušeli se nevyvolat zvracení při výtěru mandlí. Ignoruji-li demonstrační videa o rozřezaných potkanech, tak fyziola je taky skvělá a velmi často zajímavá (pokud po mě nikdo nechce dráhy nebo regulace). Biochemie by byla krásná s jiným vyučujícím, ale tak co už.
Mám taky i pár věcí, o kterých bych napsala, ale nechci je zakřiknout, takže si ještě budete muset počkat. Ale upřímně doufám, že vyjdou, protože už jsem do nich investovala příliš mnoho energie :D

Jinak se omlouvám, že dost zpožděně odpovídám na maily, mobil mě odhlásil a já už si nepamatuju heslo, takže mi nechodí upozornění. A sama na mejlovku vlezu jednou za měsíc v tom lepším případě :D

Nicméně, aby to tu nebylo až tak mrtvý, řekla jsem si, že vytáhnu mojí oblíbenou historku z letošního března.
Já jsem vůbec takový historkový typ, protože přitahuju katastrofy a podivné události všeho druhu. Teď zrovna jsem se na několik minut zasekla ve výtahu, který se rozhodl přestat fungovat až ve chvíli, kdy všichni ostatní vystoupili. Proč ne, že jo.
A taky jsem hodně roztržitá.
Zkrátka mě poznáte v tom nejlepším světle :D

V únoru se mi podařilo vychytat valentýnskou akci od RegioJetu 1+1 jízdenka zdarma. Zpáteční jízdenka do Krakova pro dva za 660 Kč, no neberte to. S přítelem jsme si řekli, že si uděláme hezký výlet a odpočineme si od školy před tím, než začne to pravý maso. Všechno bylo růžové, zalité slunce, ptáčci zpívali a já se těšila na pohodový lowcost výlet do města, kam jsem chtěla už hodně dlouhou dobu.
Že to nebude taková pohodička, jsem si mohla uvědomit už den předem, kdy jsem v pátek obíhala všechny směnárny v Plzni, protože všude neměli buď dostatek zlotých nebo zase nekřesťanský kurzy. Do toho jsem si v 6 hodin večer vzpomněla, že bychom si možná měli pořídit zdravotní pojištění, protože s mým štěstím by se nám stal nějaký hrozně drahý úraz. Jak jsem psala, jsem přesně ten typ člověka, který když si zapomene koupit jízdenku (aneb jak jsem zpohodlněla objevem lítačky), tak si to k němu hned přihasí revizor a napokutuje ho. 
Každopádně zloté i pojištění jsem nakonec úspěšně sehnala, vybavila se na celý víkend a všechno naplánovala.
To, že jsem něco plánovala já, byl asi ten nejvíc špatnej nápad.
Ráno jsme vyrazili z Plzně do Prahy, měli jsme to akorát na minuty vypočítaný, abychom stihli metro. Překvapivě všechno šlo jako po másle, ještě jsme přijeli na Florenc dřív, tak jsme si šli koupit snídani. Deset minut před odjezdem jsem se šla podívat na odjezdovou tabuli, odkud nám autobus jede.
Na tabuli nic nebylo. Žádný Krakov.
A v tu chvíli jsem si s hrůzou uvědomila, že do Ostravy moc autobusů z Prahy nejede.
Že jsme celou dobu měli stepovat na Hlavním nádraží.
Krve by se ve mně nedořezal, když jsem popadla přítele a řítila se do metra, abychom to ještě stihli přejet. Smůla. Metro zrovna odjelo, a protože bylo brzo ráno o víkendu, další jelo až za 6 minut. Takže jsme to samozřejmě nestihli.

Lowcost výlet za všechny prachy :D Nakonec jsme si dokupovali úplně nové jízdenky tam, protože jsme nestíhali ani přestup v Ostravě na autobus. Takže místo jízdenky za 330 Kč na jednoho, jsme jeli za 900 Kč na jednoho :D

Mariánský kostel, foto A+++ kvalita

Tohle ale nebyl jediný přešlap, co se mi během plánování povedl. Naštěstí ty další už nás nestály žádné peníze, akorát nervy a ušlé památky :D Neviděli jsme vnitřek Wawelu, protože jsem si pamatovala, že v neděli je vstupné zdarma. Samozřejmě, vstupné zdarma to skoro bylo, protože byl v neděli zavřený, takže jsme nic neplatili :D A dál a dál...
Ale jinak musím říct, že to byl výlet pěkný! Když odhlédneme od mikrokatastrof :D Krakov je opravdu krásné historické místo, s dobrými preclíky a pirožky na sladko. A Wawel je neskutečně impozantní i jenom zvenčí. Pokud jste nebyli, můžu doporučit, dá se sehnat i levné ubytování přes Airbnb. A pro nás tam není draho, takže ideální studentské cestování. Jediné, co mě mrzí, je solný důl Wieliczka. Jakože dvojí vstupný? Vážně? To jsem zatím zažila jenom ve Vietnamu a mají to ještě na Kubě. Nechápu absolutně proč.

Po tomhle víkendu jsem slíbila, že už nic sama plánovat nebudu. Sice jsem loni v létě zvládla 14 dní cestovat sama, ale taky to mělo své problémy (aneb jak jsem chtěla přenocovat na autobusáku, který se v 1 ráno zavíral, takže mě i s kufrem vyhodili na ulici mezi ožraly) a upřímně se někdy ještě divím, že vůbec žiju, protože většinu času vypouštím dost důležitých věcí a myšlenkami jsem někde jinde. Jako třeba tenhle týden, kdy jsem suverénně šla přes přechod na červenou, zatímco na druhé straně čekali policisté, ale já jaksi přehlídla.


Tohle byla takový menší vhled do mého života stresu, katastrof, nestíhání, nedochvilnosti, zmatenosti a zapomnětlivosti. Někdy si říkám, že když mě příroda tvořila, tak se fakt vyřádila :D Každopádně slibuji, že příští článek už bude medický, mám v plánu něco krátkého k volitelným předmětů, protože se blíží předzápis. A samozřejmě se jednoho dne dostanu i k článku o biofyzice a topce.

Jinak, kdybyste přemýšleli, proč jsem se zrovna teď rozhodla vydat článek, tak za 4 dny jdu na zkoušku z biochemie a včera jsem se začala pořádně učit. To bude bolet.

Mějte se krásně, hodně štěstí u zápočtů i zkoušek, málo depresí a zase u nějakého článku!

P.S.: Chtěla jsem dát víc fotek, ale zjistila jsem, že skoro žádná není použitelná. Tak se moc omlouvám, příště budu fotit líp :D

P.P.S.: Tenhle dar na katastrofy se samozřejmě vztahuje na celou mojí rodinu. Kupříkladu zbytek mé rodiny letěl na dovolenou na Kubu a Mexiko, ale nedoletěl, protože je z Moskvy vrátili zpátky. Anebo moje teta jela do práce na kole a když vjížděla na obrubník, tak jí v jeden moment praskly obě brzdy (!! prakticky v realitě nemožná věc, ale pro mojí rodinu není nic nemožný :D) a vletěla do křoví. Anebo když moji rodiče jeli na druhé líbánky do Budapešti a po cestě je zastavili policisté a zjistili, že mají prošlou technickou, tak se zase vraceli... A to je jen takový předvýběr. Ještě jsem nezačala o mém legendárním dědovi. Jsme taková zábavná rodinka. Myslím, že bychom někdy měli vydat nějaký sborník příběhů :D

P.P.P.S.: A úplně mě ohromilo 74 tisíc návštěv mého blogu! Na to, že tu toho moc užitečnýho není, je to super číslo, o kterém se mým jiným blogům mohlo jen zdát :D Děkuju!

Události a objevy třetího semestru

Dlouho jsem se neozvala, nejdřív nebyl čas, potom zase chuť a motivace. Vánoce mi protekly mezi prsty a hned hurá na učení histoly, abych měla co nejdřív klid. Zkoušky jsem nakonec plánovaně odpráskla v poměrně slušné rychlosti a dopřála si zasloužený odpočinek, jehož konec je za rohem. A než se pustíme do toho obávaného a ošklivého letního semestru druhého ročníku, připravila jsem si pro vás shrnutí zimáku.

Jsem připravená!

Pocity z histolky v kostce.
Teda v obrázku.

Histologie a embryologie:

Zkouškový předmět a v závěru docela příjemný. Na praktikách se probírá speciální histologie, na přednáškách zase celá embryologie. Asi záleží na vyučujícím, ale my jsme měli skvělého a praktika mě i bavily :) Hodně se kreslí, pořád se kouká do mikroskopu a k tomu kus teorie. Ke zkoušce mi tehdy BezKofeinu napsala, že se jedná o "zkoušku za odměnu". Při učení jsem jí trošku proklínala, protože toho bylo hodně a samý srajdy, zvlášť embryola. Ale nakonec jí musím dát za pravdu. Zatím nejmilejší ústav a nejpohodovější zkouška! :) Víc se rozepíšu v příslušném článku.

Topografická anatomie:

V zimní semestru se dočkáte pitev, popiteváku i dalšího stresu z nekončící anatomie. Jak já jsem byla po zkoušce šťastná, že konečně jsem se téhle hrůzy zbavila! Anča v prváku byla poměrně v pohodě a zajímavá, ale různá regia a trigona u topky a smysly k tomu, jo, tak nějak si představuju peklo. Učení mě silně nebavilo a zkouška podle toho vypadala. Nicméně se zase ukázalo, že strašně záleží na tom, k jakému zkoušejícímu se dostanete. Já jsem za pana O. velmi šťastná, jinak bych se s topkou trápila na dalším termínu :)

Zápočťáky se píšou celkem 4 - topka hlavy; krku a hrudníku; břicha; smysly; obtížnost je různorodá podle vyučujících. Více o zkoušce i předmětu v samostatném článku :)

Fyziologie:

Asi největší strašák druháku, z kterého mám smíšené pocity. Na jednu stranu mě ten předmět baví (vynecháme-li fyzio dýchání! :D), na druhou se fakt upřímně děsím zkoušky v létě a obrovského objemu učiva, zvlášť mraku čísel. Na ty mám hodně špatnou paměť a zatím je fyzio hlavně o hodnotách (anebo se na ně klade moc velký důraz). Achjo :D

Protokoly jsou jako hezký doplněk, jsem ráda, že se netlačí hlavně na ně, a praktika jsou pohodovější. Některé úkoly bývají vtipné, jiné zas zajímavé, myslím, že každý si tam něco najde :) Akorát jsou cvičení neskutečně dlouhá, a to se nám v letňáku o hodinu prodlužují. To už tam budu fakt regulérně spát :D

Zápočtové testy se píšou vždy po skončení jednoho bloku, za zimák byly 3. Co jsem slyšela, tak dřív byly opravdovým strašákem, a protože na nich spousta studentů vylítala, cca 3 roky zpátky změnili koncept. Takže teď, pokud se na to úplně nevykašlete, jsou zápočťáky lehké, podle mě až moc. Týden před testem dostanete soubor cca 600 otázek pravda-nepravda a stejné otázky jsou i u zápočťáku. Spousta lidí se tak teorii vůbec neučí anebo jen okrajově a myslím, že se z toho všichni u zkoušky pěkně pos... Ale taky se můžu mýlit, to ještě uvidíme :)

Největším zážitkem zimního semestru na fyzio asi bylo nabírání krve, ke kterému jsme se dostali poprvé. V tu chvíli u mě adrenalin stoupl do závratných výšin, rozbušilo se srdce, a to i přesto, že jsem byla na bezpečném konci jehly :D Ale cítíte se pak jako strašný doktoři! (nebo aspoň já...)

Biochemie:

Protokoly z biochemie mi ukázaly, že překlepy jsou hřích, grafů v excelu se jen tak nezbavím a i na medicíně mě čekají extrémně zbytečné věci. Proč, když máme připravený protokol přímo na vyplnění, ho nenapsat znovu a jinými slovy? Vždyť máme tolik volného času! A ještě nám ten protokol tak 2x vrátit na předělaní, prosím. Ti, kdo se to rozhodli psát ručně, hodně rychle měnili stanovisko :D

Samozřejmě to není u všech vyučujících, některé kruhy odevzdávali protokoly jen skupinově anebo vůbec. Je to jako vždy o štěstí :D Nemám pocit, že by mi ty hodiny strávené nad protokoly a následnou opravou daly něco navíc. Na zápočťáky jsem se musela učit stejně.

Zápočtové testy za zimní semestr jsou 2 a nejsou zrovna jednoduché. Kolikrát se v nich vyskytovaly věci, které se nedaly dohledat ani ve studijních materiálech. Kdyby po fakultě nekolovaly vytažené testy, které s těmi letošními byly trochu podobné, tak jsem namydlená :D

Na druhou stranu, témata zvolená na praktika byla zajímavá, zvlášť ty, kde jsme zjišťovali přítomnost Leidenské mutace z bukálního výtěru. Škoda, že já jsem chvíli před tím šla na celorepublikové testování od synlabu, jinak bych si ráda otestovala sama sebe :D Kdyby nebylo předimenzovaných protokolů, tak se na ten předmět fakt těším a mám ho ráda.

Klasika.

K tomu byl taky tělocvik, pokračující do letního semestru a volitelné předměty. Nic moc ke psaní :D

A co letňák?

V letním semestru nám pokračuje fyzio s biochemkou a přibude Mikrobiologie. Před letním zkouškovým varují všichni, stresují se z něho i spolužáci, takže se nemůžu dočkat. Taky bych si měla domluvit ošetřovatelskou praxi o prázdninách - pokud má někdo rady a návrhy, sem s nimi! 

Za neaktivitu se omlouvám, ale jednak nemám moc chuť psát a druhak nevím o čem. Přijde mi, že všichni mediblogeři mají oproti mně zajímavější studia :D Ale věřím, že se to jednoho dne zlomí. Co se týče chuti a motivace, zrovna procházím malým "depka" obdobím, do kterého mě uvrhla situace a zjištění půlky ledna a pořád se s tím nějak nemůžu srovnat. Zanedbávám všechno a skorovšechny, tak se nebojte :D Čas trávím flákáním, čtením, hraním her a kreslením, zkrátka strašně produktivní :D Ale už jsem aspoň pootevřela učebnice. Přeci jen, letní semestr klepe na dveře a nebude to žádná sranda. A ty slíbené články jednoho dne napíšu!

Po pitvě je každý generál

Já vím, moje titulky jsou čím dál tím kreativnější

Ano, je to tu! Pokud jste před 14 dny slyšeli velkou ránu, tak to bylo kámen, co mi spadl ze srdce, že ten ošklivý popitevák nemusím opakovat a na pitevnu už pravděpodobně nepáchnu. Doufám.

Nakonec to bylo poměrně lehké, ale to jenom díky tomu, že jsme šli jako poslední skupina a nikdo už tam nechtěl být ani o minutu déle, včetně zkoušejících. Mít to, co první skupina, tak od páté struktury odcházím z pitevny oknem, jdu na plastiku obličeje a odlétám do Austrálie.
Zkoušení bylo písemnou formou, kopírující pravidla praktické části zkoušky z Anatomie. Tedy, 12 preparátů rozmístěných různě na 5 tělech a k úspěšnému projití potřebujete minimálně 8 správně. Zkoušela nás paní doktorka E. a k tomu můžu říct jen jediné - na ten jeden den předstírejte, že správný název je m. plantaris longus, nikoliv jen m. plantaris. Ušetří vám to půlbod :D
Chtěla bych také mírně poupravit minulý článek ohledně průběhu pitev: těl nakonec bylo 5 (jedno otočené, aby byl přístup i k zadním částem) a poslední hodina byla krásná v tom, že jsme pitvali jen trochu a po zbytek času jsme si mohli procházet těla a popisovat všechny struktury. Dobré také je navštívit pitvy jiné skupiny na samostudium, popřípadě se s vaším vyučujícím domluvit na samostudiu v jiný čas. Yokochi a učebnice Topografické anatomie jsou vašimi přáteli.
Jsem fakt ráda, že to mám za sebou :D

Je to měsíc od toho, co jsem zveřejnila poslední článek a když jsem přemýšlela o čem psát, tak jsem zjistila, že asi nejzajímavějším publikovatelným zážitkem za uplynulý měsíc je moje první návštěva pilates a první odběr krve. Což je docela málo a smutný, ale to nevadí, třeba další měsíce budou zajímavější témata. Třeba zoufalství ze zkouškového, panická hrůza z růžové a fialové nebo tak nějak.

Fat Amy je moje spirit persona.

Na letošním Půlení mediků jsem v tombole vyhrála poukaz do fitka - já, která nikdy nic nevyhrávám. Asi už se mi nějaká vyšší entita rozhodla důrazně ukázat, že je načase něco udělat s mojí obrovskou zásobou adipocytů. Každopádně jsem se rozhodla poukaz nenechat zajít prachem a zaskočit na první lekci "něčeho". Vzhledem k mým časovým (ne)možnostem mi jako nejideálnější vyšla hodina pilates. Řekla jsem si: "Proč ne, zní to zajímavě a vždycky jsem to chtěla vyzkoušet." Šla jsem tam s tím, že se u toho hodně dýchá a protahuje, žádné dynamické cvičení. Ale ona to není tak úplně pravda. Odcházela jsem s bolavými svaly, podlamujícíma se nohama (protože výpady na BOSU jsou fakt top :D) a již bez iluzí o mojí kondici. Prostě neexistuje. I když cvičím víc než dřív. Není mi přáno. Achjo. Největším ponížením budiž ty o víc jak generaci starší paní vedle mě, v klidu a bez problémů provádějící všechny cviky, zatímco já jsem pořád chodila pít, aby nebylo vidět, že už nemůžu :D Dneska jdu na zumbu, tak jsem zvědavá, jestli už je to cvičení odpovídající mojí neschopnosti. Ale ty peníze zkrátka procvičím! :D

Nějak tak jsem se cítila :D

Odebírání krve už je kapitola o něco úspěšnější. Normálně je to součást praktik z fyziologie krve, ale já jsem chtěla být už připravená, protože jednak to sama špatně snáším (spíš nesnáším - kdo omdlívá jako já, zvedněte ruku nahoru! :D) a druhak jsem si neuměla představit "ublížit" jehlou někomu jinému. A než to poprvé zkoušet před dvaceti páry očí, které vás sledují, tak jsem radši požádala mojí maminku pohybující se v oboru, jestli by mi domů nepřinesla nějaký materiál a nenaučila mě to. Své žíly mi k tomu propůjčila celá rodina a moje drahá polovička, ideální situace. Když už bych to zkazila, zůstalo by to v rodině :D Nakonec se mi to povedlo úspěšně, s minimem stresu, podle mojí sestry prý dokonce nabírám lépe než mamča, tak jsem se cítila ještě hustěji :D V závěru jsem to na praktikách ani nezkoušela, umělou ruku nám nepůjčili a ani vlastně nebyla možnost - jen na první hodině, ale ta byla ještě před mým trénováním, takže jsem si netroufla. I když vím, že v budoucnu jako doktor pravděpodobně nikdy nabírat nebudu, tak se cítím přeci jenom klidněji, že už něco praktického umím, hlavně směrem k naší letní ošetřovatelské praxi. Skvělé je, že kdybych si to chtěla vyzkoušet ještě jednou, tak jsem si nedávno udělala kamarádky mezi budoucími zdravotními sestřičkami, které mi nabídly nejenom materiál, ale i své ruce pro další procvičování :D Dobré duše.

Jinak, krev je skvělé téma a i se dobře učí. Docela jsem se bála všemožných číselných hodnot, které krev doprovázejí, ale naštěstí test sestavoval někdo rozumný a je jich tam pomálu. Naše průběžné testy z fyziologie probíhají totiž tímto způsobem: týden předem se zveřejní testové otázky, které jsou ve formě ano/ne a dokonce i se správnými odpověďmi. Vám tedy zbývá se naučit teorii (otázky kopírují informace z doporučených fakultních skript - zatím ve všem kromě leukocytů) a vypilovat otázky, které nevíte, popřípadě se naučit jen správné odpovědi a s tím jít ke zkoušení (někteří to tak dělají), které probíhá na počítačích. Tenhle systém se prý zavedl poté, co se strašná spousta druháků nedostala přes zápočtové testy ke zkoušce. Jestli je to moudré, to nechám na zvážení každého, ale rozhodně si na to nemůžu stěžovat, protože aspoň víte, do čeho jdete a co se učit. A přeci jenom, naučit se správnou odpověď k 600+ otázkám už nějakou mozkovou aktivitu vyžaduje. Jak to ale bude u zkoušky, které zůstává pořád stejně obtížná, to radši nechci vědět...

V průběhu měsíce jsem stihla i navštívit přednášku na efektivní organizaci času. Odnesla jsem si z toho pocit, že mít přesně na čas rozorganizovaný den je spíš depresivní a na mojí chaotickou osobnost to nikdy nebude fungovat. Ale zároveň byly do pléna vhozeny i zajímavé metody, z nichž mě zaujala hlavně appka Todoist. Je přístupná pro všechny operační systémy a můžete si v ní sestavit svůj Todolist, který se vám bude skrz ní a emaily každý den připomínat. Máte tak lepší přehled akcí než v mobilním kalendáři anebo diáři (protože ten vám zkrátka upozornění nepošle). Já jí chtěla využívat primárně na okamžité zapsání činnosti/akce než to zapomenu (jelikož papíry se snadno ztrácí), ale nakonec jsem skončila jen u toho Todolistu, protože mi odmítá fungovat v mobilu a mám jí jen v notebooku. Což není až taková tragédie, aspoň mi každý den na emailu přistane seznam věcí, co musím udělat, a po vyhotovení si je můžu uspokojivě v počítači odklikat jako splněné. Pokud neznáte, dejte tomu šanci a sami uvidíte :)

Chtěla bych vám všem popřát klidné svátky bez přemíry učení, protože tohle je do Vánoc určitě poslední příspěvek - tenhle týden mě čekají 3 testy (ale 2 už jsem minulý týden úspěšně zvládla, juchů!), tak bych se už mohla začít učit :D Takže veselé Vánoce a hodně dárků! Před Novým rokem se tu ještě zastavím s bilančním článkem :)

(S)mějte se, neberte tu školu tak vážně a zase někdy u dalšího článku :)

I když moje Vánoce vystihuje spíše tohle:

Ale pane, on přeříznul nervus fibularis

Před třemi týdny jsem se už i já dočkala toho velkého medického dobrodružství, na které se vás všichni ptají; na které se medici většinou těší, a ten zbytek se obává; které mají moji mediblogerští kolegové za sebou už od prváku. Ano, už i já jsem pitvala. A než tu rozpitvám moje pocity, seznámím vás s průběhem pitev na naší fakultě.

Pitevní období probíhá zhruba od listopadu do začátku prosince jako doplněk předmětu Topografická anatomie. Každý kruh pitvá celkem třikrát, po dvou hodinách. Pro celý ročník všeobka jsou čtyři těla, takže se nepostupuje systematicky, ale každou pitvu se pitvají všechny 4 oblasti: hlava, hrudník, krk – břicho, pánev – distální končetina – proximální končetina. Pitvy se konají většinou večer od 7-9 hodin, pitvají dva kruhy najednou. Na konci je samozřejmě popitevák.

Je to zlé, ale vážně mě to po
prvních pitvách pobavilo :D
Zdroj: Humor na LF MU

Nebudu lhát, na pitvy jsem se docela těšila (možná o něco míň jak nadšený prvák) a byla zvědavá, takže už po půl sedmé jsem s naostřeným skalpelem a bílým pláštěm stepovala v PRO. Hned po prvních pěti minutách akce jsem změnila názor, pitvy zkrátka nejsou pro mě. Dvě hodiny řezat tuk, no ty kráso, to je vončo (na druhou stranu tím aspoň nic nezkazím :D). Druhá pitva dojmy ještě zhoršila, když jsem excelentně hned prvním řezem přeřízla pitvanou strukturu. Jsem zkrátka nešikovná a s citem jako buldozer, přesně ten typ, který je lepší od skalpelu držet dál. Ještě, že

nepitváme tak moc jako na jiných školách, trpěla bych víc než jen 6 hodin. Slibuju, že chirurg ze mě nebude! Navíc pocity z blížícího se popiteváku po večerech zapíjím antistresovým čajem. To zas bude tragédie…

Tohle jsou jen moje dojmy, ale i tak si objektivně nemůžu pomoct, tenhle způsob pitev přijde mi poněkud nešťastným. Je to spíš jen aby se neřeklo, aby si medici mohli odškrtnout „říznul jsem si do mrtvoly“. Dvě hodiny se šmrdolíte s povrchovými strukturami, které ty po vás odříznou a udělají tam něco jiného, což zase další skupina úplně předělá. Takže závěrem každý viděl jenom něco a nejvíc těží poslední skupina. Dalším negativním bodem je počet studentů na jedno tělo. My jsme kupříkladu dost početný kruh, a tak se stalo, že na prvních pitvách nás u jednoho těla bylo 11. Většinu času se tak musíte hodně hlídat, abyste nikoho nepíchli anebo nevzali loktem, o minimalizaci osobního prostoru nemluvě.

Ale třeba to tak vidím jenom já.

Pitvy samozřejmě nejsou to jediný, co mě momentálně sejří. Letošními dvěmi stěžejními předměty je Fyziologie a Biochemie. Do teď jsem si říkala, že biochemie je zlo v koncentrované podobě a naopak fyziologie mě docela baví, a to i přes tu fyzikální složku. Fyziologie dýchání mě ovšem dostala na

rozcestí. Z hromady grafů, tabulek a miliardy číselných hodnot jsem těžce nešťastná, strašně moc mě to nebaví a tím pádem mi to ani neleze do hlavy. To už jsem radši otevřela i smyslovou soustavu, která po dvou přečteních (v Memorixu :D) není tak strašná, jak jsem si myslela.

Achjo.

Asi si začnu dělat čárky, kolikrát za den mě napadne, že už na tohle asi nemám a jsem příliš blbá na to býti doktorem. Protože víte co, bude hůř.

Aby to nebylo jenom negativní, stále mě baví histologie. Tyhle praktika jsou světlo mého týdne, kdy aspoň chvíli mám pocit, že něčemu rozumím a jsem schopna v mikroskopu najít téměř vše. A jak jsem těch padesát odstínů růžové dřív nesnášela :D

Přinejhorším se sbalím a odjedu pryč a nikdo už mě neuvidí :D Aspoň, že už se na fyzio blíží zajímavější téma – krev.

Nějak tak k druháku.

Ačkoliv nemám moc času nazbyt, letos se mi i docela daří navštěvovat akce od IFMSA a MePi, všechny, co mě silně zajímají. Naposledy jsem byla na dvou přednáškách. Ta první byla Večerní vizita s MUDr. Uzlem, druhá Lékaři bez hranic s MUDr. Tomášem Šebkem. Obě byl dobře strávený čas, zvlášť ta druhá mě nadchla. Všechny lidi, zapojené do MSF neskutečně obdivuju a na zážitky pana jsem většinu času koukala s otevřenou pusou. Úžasná práce a odhodlání. Na jednu stranu jim to závidím, já asi nikdy nebudu zachraňovat lidi v rozvojových zemích, protože jsem na to moc velký posera J

Z nemedického života za zdůraznění stojí návštěva kina a zhlédnutí Fantastic Beasts and Where To Find Them. Moje pocity? Aaaaaaaaaaaaaaaaah <3 <3 Eddie jako Newt je naprosto úžasný, to samý výprava a zasazení do 20. let. Spousta lidí kritizuje příběh a musím uznat, že to hluchá místa mělo, ale já jsem nenáročný divák (vidím tak jeden film za 2-3 měsíce :D) a z kina jsem odcházela fakt nadšená. Harry Potter je moje dětství a jsem neskutečně ráda, že si ho o další 4 filmy prodloužím J

Děje se mi teď spousta zajímavých věcí, o kterých bych mohla sáhodlouze vyprávět, ale bohužel to zatím nejde. Buď proto, že to nechci zakřiknout anebo proto, že nechci úplně odhodit tu relativní anonymitu. Ale doufám, že jednoho dne o nich něco napíšu, aspoň trošku, protože je to fakt pecka, co mě naplňuje J

Jsem momentálně v jednom kole, proto se omlouvám za celkovou neaktivitu. O vánočky to snad všechno doženu.

Ach. :D

Mějte se famfárově a zase někdy J

Jak se mi druhákuje

Můj blog v září oslavil první rok a já se zvládla zapsat do druhého ročníku hned napoprvé a přestěhovat se na kolej. Neuvěřitelné se stává skutečností! :D Zároveň za sebou mám první dny školy, tak by to chtělo nějaký drobný info o tom, že žiju a jak žiju.

V zimním semestru druhého ročníku mám 4 předměty - biochemii, fyziologii, histologii a embryologii a topografickou anatomii. Z histolky a topky mě pak čeká v lednu-únoru zkouška.
Jako krásné doplňkové předměty si každý může zvolit nějaký volitelný předmět plus si vybíráte sport dle libosti (a přihlašovacích možností :D).

Poznatky za dosavadních 13 dnů:

• 4x týdně od 7:30 a jednou od 7:40, to chceš.
• Biochemie mohla aspirovat na můj oblíbený předmět, neb mám ráda chemii, ale rozvrhářka řekla ne a dala nám výživnou vyučující.
• Druhák křtím na ročník protokolů. Protože kdo by nechtěl strávit tři hodiny života nad nechutným protokolem z biochemie, když je to všechno předtvořený krásně na doplnění. Ale ne, my ho napíšeme ještě jednou! Ještě, že ty protokoly z fyziologie jsou rozumný.

  

  Achjo.

• Nesnáším grafy a nekonečné tabulky.
• Vlastně nesnáším i biochemii. Čistě kvůli těm protokolům.
• První týden jsem zvládla chodit všude včas! No a pak přišel další týden...
• Stačilo pár dní a už jsem zase obnovila životní program "přijdu ze školy a jdu spát".
• Víte, co si po prázdninách pamatuju z anatomie? Asi tak to, co zbyde z potravy po průchodu tlustým střevem. Topka je a bude peklo :(
• Že jsou praktika na topku jednou za 14 dní nám taky mohli dát vědět předem.
• Už jsem stihla projít těžkou podzimní (anebo medickou?) depresí, hned první týden. Možná byla způsobena i návštěvou Fakulty designu a umění Ladislava Sútnara, která mě naprosto nadchla. Kde já jsem mohla být, kdybych pořádně kreslila... Rozhodně daleko od bichlí na fyziologii.
• Nicméně depka zažehnána, i přesto, že mi na FDU řekli, ze individuál nejde. Takže o studium dvou VŠ najednou se pokoušet nebudu :C
• Jestli si vybavujete moje loňské články, tak vás - stejně jako mě - jistojistě překvapí, že nejmilejším (medickým) předmětem se stala histologie až tak je tenhle rok v kopru :D
• Zato embryologie...
• Fyziologie vzrušivých tkání není tak vzrušující, jak jsem se domnívala. Vlastně je o něčem úplně jiným...
• Do nového ročníku jsem lezla s předsevzetím, že přestanu jíst sladký. Samozřejmě, že ty dvě tabulky čokolády za poslední 3 dny byly omyl, který se nebude opakovat. Život je těžký! :D
• Rozhodla jsem se pokračovat v překonávání sama sebe, a tak jsem se navzdory své ohromné panice z odběru krve nechala dát zapsat do registru dárců kostní dřeně. Ha! Na to, co se stane, jestli mi zavolají, radši nemyslím. Zbytečný stres :D
• Také jsem se nechala inspirovat svými prázdninami a začala se učit nový jazyk. Když může jedenáctiletý dítě umět plynule čtyři jazyky, zvládnu to i já! Anebo taky ne... Ale rozhodně je to sranda a nejzábavnější věc letošního ročníku :D Jen škoda, že ve čtvrtek ráno.
• Největším překvapením ovšem je, že docela začínám zvládat organizaci svého času, a to poměrně smysluplně. Dávám si malé plány a už týden je dodržuju, juchů :D
• A mám novou skvělou spolubydlící. Která čte tenhle blog, a tak se cítím strašně hustě :D
• Když jsem tenhle týden šla z přednášky a všude na schodech seděli prváci s kostma, tak jsem skoro musela zatlačit slzy. Asi chci zpátky.
• A tak vůbec se vlastně nic důležitého nestalo.

A už to začíná... Kdo najde chybu, má bludišťáka :D
Zdroj: Humor na LF MU

Během roku asi nebudu moc aktivní, protože jsem si nabrala docela dost mimoškolních věcí (trpím syndromem "potřebuju-sedět-prdelí-na-padesáti-židlích-a-pak-se-hroutit-že-nic-nestíhám"), a tak volný čas spíš využiju k učení a spaní. Fakt k učení! Loni jsem měla cisternu štěstí, takže letos mi to karma vrátí a já musím být připravená :D

Blog ale úplně neumře. V plánu mám:

• prvákovské resty: biofyzika, zápočtové předměty
• samozřejmě články o překonaných předmětech (doufejme, že je překonám :D)
• snad i články o průběhu mého studijního života (jestli bude něco zajímavého)
• sesbírané info o různých volitelných předmětech
• vylepšování vzhledu blogu (asi hezčí záhlaví a předělání rubrik)
• předělání starších článků, hl. ten o přijímačkách, aby byly vážně informativní
• (foto prohlídku naší fakulty)

Bude to... Postupně. Nechci nic slibovat, zvlášť když vidím, jak jsem se musela nutit do tohohle článku. Mám teď nějakou tvůrčí krizi :D

Jinak se mi moc líbí, jak se ve vlnách mění čtenost článků. Přes letní zkouškové vedl článek "Fáze učení anatomie". Před přijímačkami "Přijímací zkoušky (2015)", ten ještě zažil slávu i při začátku školního roku středních škol. A jak se blížil začátek i vysokoškolského studia, tak vyletěla popularita "Anatomie - zimní semestr" :D 
K tomu bych chtěla říct: Prváci, máte-li nějaké dotazy, klidně se mi ozvěte na mail, nekoušu a jsem docela milá :D (moje prvácká spolubydlící určitě souhlasí :D)
Jsem schopna vyhrabat ještě zadání pár našich zápočťáků z různých předmětů - samozřejmě nezaručím, že to bude stejné, ale je dobré si udělat představu. Mám i dost e-učebnic. Když můžu, pomůžu :)

Lze mi poslat i nápad na článek, velmi to uvítám, aspoň se dozvím, co vlastně chcete číst :)

To by bylo asi vše k začátku roku. Všem přeju samé úspěchy a ať to zvládnete, máte na to! :)
A já se zase někdy ozvu.

Krátké ohlédnutí za prvákem

Tak už i já hlásím, že mám prázdniny, yay! Upřímně, vůbec jsem to nečekala a docela i trvalo, než mě přešlo nutkání začít se něco učit :D Ale samozřejmě, už mě pro jistotu sem tam stresuje pomyšlení na druhák.

Jak o zimní zkouškový, tak hlavně o to letní jsem měla takový nestoudný štěstí, že už jenom čekám až mě na ulici vyžehlí meteorit, aby se obnovila vesmírná rovnováha :D Ale rozhodně se za to nezlobím (navíc, na průběžný testy jsem se fakt učila!), teď mě čeká ještě chvíle flákání, od července do práce, a pak co nejvíc cestování než začne škola.
Toho už se nemůžu dočkat, protože někdy v zimě jsem si do Chrome nainstalovala Momentum, a to mě každou chvíli provokuje krásnými fotkami ze všech koutů světa. Aaachjo, jak já bych cestovala! Letos by mohl být můj cestovatelský rok, pokud si ovšem dost vydělám a moc toho neutratím (aspoň bez jídla zhubnu :D). Ale o tom se třeba rozepíšu jindy, nechci nic zakřikávat. Zatím mám jistý jenom Vietnam (což je neskutečně super!) - možná z něho napíšu i nějaký článek, akorát, že mi v poslední době psaní moc nejde, tak uvidíme.
Cestovala bych tak moc, že dokonce i reálně pomýšlím na Erasmus ve třeťáku. Proto pokud je tu nějaký medik, co byl na erasmu/chce na něj, ať se mi prosím ozve na mail (vpravo) anebo do komentářů, sbírám informace. Přeci jenom bych byla ráda, kdyby mi studium v zahraničí bylo uznáno a já si nemusela brát meziročník :D
Mimochodem, kdo nezná: akční letenky, cestuj levně a další všude na netu

Momentum. Kdo nemá, tomu doporučuju, hned to zhezčí den :D Hodiny, možnost udělat si To do list a motivační citát. A samozřejmě knihovna neskutečně nádherných fotek, které se vám na pozadí střídají.

Momentálně je období přijímacích zkoušek a 25.7. se koná zápis do Plzně, tak jsem si řekla, že pro budoucí prváky napíšu pár slov k medině (jsem teď totiž strašně chytrá :DD (ironie)), třeba to někomu pomůže :)

• Do prváku jsem lezla jako zvědavec a vylezla jako nadšený druhák. Pořád bych neměnila, pořád mě to baví a do školy se (po zasloužených prázdninách) těším. V lednu jsem pár dní strávila hledáním jiné školy, kam bych si dala přihlášku, kdyby mi to náhodou v létě nevyšlo, a žádnou jsem nenašla, prostě mě to jinam netáhne. I se mě dost lidí ptalo, jestli nebudu znovu zkoušet genetiku (článek o tom zde) a upřímně vám můžu říct, že po půl roce genetiky mě jakýkoliv genetický ambice přešly :D Zpětně jsem fakt neskutečně ráda, že se to stalo takhle a já jsem v Plzni.
• Medicíny mezi sebou porovnávat nemůžu, protože osobně můžu posoudit jen jednu, ale za mě jsem v Plzni spokojená. Je nás tu cca 250, ano, je tu problém s místy na zkoušky (viz taková chemie) a ne, nejsme "ta jednoduchá medicína", pořád se učíme ty stejné věci, jen máme studijní plán, který z nás (aspoň v prváku) nechce sedřít kůži (myšleno nadneseně).
• Velmi doporučuji si vzít Latinu A, i když jste jí nikdy neměli. Jednak to rychle doženete, druhak je pak v zimáku jinak jen jedna zkouška a je lepší si ulehčit letní zkouškové.
• Důležitý je vydržet přes první zápočťák z anatomie, pak už to jde samo :D

Jo a nezapomeňte si zarezervovat kolej, co nejdříve, mizí hrozně rychle. Kdyby byly ještě nějaký dotazy, klidně napište na mail či sem, ráda poradím, budu-li vědět :)

P.S.: Celý zkouškový jsem měla nutkání kreslit a vyloženě mě trýznilo, že nemůžu a teď, když mám volno, tak hádejte, kolikrát jsem sáhla na tužku... Hlavně, že všude tahám skicák! Klasika.

Jak jsem se stala šprtem

Edit: Teď jsem si všimla, že můj blog překročil 10 tisíc návštěv. A mám na to strašně inteligentní reakci - Hustýý! Děkuju všem, co sem někdy vkročili a něco si přečetli a hlavně těm, co mi to i okomentují :)

Ano, uvědomuji si, že nejsem zrovna nejaktivnější medibloger a mám resty i ve čtení blogů mých kolegů (ale já to doženu!). Ale už i na mě dolehlo učení a jsem poněkud na štíru s časem.

No jo, jsem teď docela šprt.
V anče jsme totiž došli ke kapitolám, z kterých mi cvakal zadek už na začátku ročníku: cévy a PNS. A tak poctivě a dopředu zasedám nad Čiháka, dělám si výpisky (a rovnou je převádím do zkouškových otázek - mám celých 30 otázek z asi 140! To mám tu zkoušku v červnu v kapse, když si ještě k tomu nic nepamatuju :D) a následně to vstřebávám. Ale zase to tak nepřeháním, jenom už je mi z toho všeho fakt špatně :D
A i tak, dle slov milých přednášejících, brutálně nestíhám.
A taky mě stresuje moje drahá spolubydlící, která už umí úplně všechno a už má skoro všechny otázky. Někteří lidi jsou neskuteční :D

Že prý za 5 týdnu je zkouškový? Cha!

Zvláštní, že jsem si dobu pro napsání článku vybrala zrovna tehdy, když bych se měla připravovat na náročný týden: PNS, důležitý zápočťák z angličtiny, zápočťák z histoly a biofyzika. Ahahaha, to zmáknu. Jako nic. Všechno. Eh...
Moje sestra tu právě kouká na Fantoma opery (moje srdcovka) a já u těch nádherných písniček vařím. Krásný večer!

Ani nějak nevím, o čem bych psala, zvláštní věci se mi nedějou. Jím, spím, socializuju se, učím se... A začala jsem běhat! Baví mě, jak mi najednou všechno přijde zajímavější než učení a začnu to praktikovat :D Neběhám žádné pořádné tratě, držím si svých 3,5 km, ale už u toho aspoň zvládám mluvit. Mám ze sebe radost! A taky je to super relaxace, vážně.
A kreslím. Což žere strašně moc času :( Dneska jsem dodělávala už 3 měsíce starou zakázku na dva portréty... stydím se. Ale zároveň se cítím trošku produktivně :D 

Článek o zkoušce z latiny vážně bude. Sice už si jí skoro nevybavuju, ale snad dám něco dohromady :D

Taky si uvědomuju, že se blíží maturity a po nich nastává období přijímacích zkoušek. Má-li nějaký maturant dotazy k plzeňské fakultě, ráda mu je zodpovím, stačí využít mailovku uvedenou v postranním sloupci :) Nekoušu :D

Nevím, kolik ze mě ještě do zkouškového vypadne článků, takže pro jistotu s předstihem všem přeju hodně štěstí, ať se se zápočťáky dobře poperou a my to všichni zvládneme! :)

PS: Pro dostatek úlevy a rozesmání doporučuju články od Lienky :D Holka, ty jsi můj vzor, na který nedosáhnu :D

Tak jak to jde ve škole?

Dneska je to přesně měsíc od posledního článku. No jo, aktivita trochu klesá - času začíná být míň a lenosti víc. A prokrastinace strávená jinak než bezduchým sjížděním facebooku, tumblru a hraní pitomých her, tak ta mě nebere :D

Jo a taky se mi až tak nic zvláštního neděje.

Celý článek by vlastně mohl shrnout a vystihnout tenhle obrázek:

Nastal čas tradičního kreslení, tablet u mého mininoťasu je peklo :D

Už týden mě střídavě těžce a netěžce souží nějaký bacil, trápí mužská smrtelná nemoc a ještě k tomu jsem asi tak 80% času podrážděná a nepříjemná. Prostě jsem takový zlatíčko poslední dobou :D

Škola mi taky začíná docela nakládat.

Předměty letního semestru

V zimním semestru jsem relativně úspěšně uzavřela předměty První pomoc (zápočet), Lékařská chemie (zkouška), Výpočetní technika (zápočet) a Latina (zkouška). Do letňáče jsem si přinesla Anatomii, Biologii a genetiku a Angličtinu, ze všech tří mě pak čeká zkouška

Novými předměty pak je Biofyzika (jednosemestrální) a Histologie (dvousemestrální, zkouška v zimáku druháku).
Celkem mám tedy 4 zkoušky.

Anatomie - od začátku semestru mám za sebou dýchací a močopočo, teď mě čeká srdce a tepny. Zkoušení na pitevně. Achjo. Byla bych ráda, kdybych se ty tepny aspoň naučila jako telefonní seznam, ale ještě to poznat, to už je pro mě trochu nadstandard :D Budu muset začít míň spát a víc se učit. Mám z toho zcela vážný vítr, nechápu, jak si to mám narvat do hlavy a ještě víc nechápu ostatní fakulty a jejich killer anatomii! :D Fakt vás obdivuju, zvlášť když se stresuju "jen" nad tepnami :D

O tom, že bych měla začít s opakováním na zkoušku ani nemluvě... ale samozřejmě to moc nejde. Je čas vypracovat si plán! :D A strávit nad tím přesně ten čas, kdy jsem se mohla učit a pak ho stejně nedodržovat :D

Biologie a genetika - v letním semestru se probírá genetika a počítají se příklady. Co bych k tomu tak napsala. Moc nevím, která bije, ale zase se o ty praktika dá dobře dělat tisíc jiných věcí. Jen nechápu, proč nám je o hodinu natáhli (celkem 2 a půl hodiny). O 60 minut delší umírání a upřímně nic moc z toho.

Ne, ájina mě nebaví.

Zkoušky z bio se bojím ještě víc než anatomie, takže už je vážně čas na opakování. Z anči si aspoň něco málo pamatuju, ale z bio z praktik jsem si neodnesla téměř nic. Bude to sranda :D Hlavně Nečas je tak odpuzující, ugh...

Angličtina - škoda slov, stačí gif ->

Biofyzika - z té jsem měla docela strach a nechuť hned od začátku. Nakonec se to docela dá, praktika umí být zajímavý, některý stanoviště i dost zábavný, takže zatím nemám moc problémů. A protokoly nám naservírovali skoro na stříbrném podnose, co si budeme povídat.

Zkouška je jen test, ale to bude o moc větší sranda než ty ízy věci na praktikách :D

Histologie - a královna všech předmětů přichází! Prosím, může mi někdo říct, co to zatraceně? Co se po mně chce?? Růžovou jsem měla fakt moc ráda, ale teď už se mi z ní začíná chtít zvracet. Což je způsobený i tím, že se mi z koukání do mikroskopu dělá špatně :D (bonusový bod pro histolu, fakt, že jo) 

Ne vážně, asi tak 3/4 praktika jsem naprosto ztracená a jenom se hlásím, jestli vidím dobrou věc, o které se zrovna mluví. Úspěšnost hledání mám asi tak 65% :D

Ale jinak trichrom jsou moc hezký abstraktní obrazy.

Asi se řadím k zástupu těch, co tomuhle předmětu moc nepřišli na chuť. A samozřejmě, každá hodina má jen 60 minut, kromě hodin histoly a angličtiny (převzato z Autentických medicínských citátů, nepletu-li se :D)...

A taky mám tělocvik a ten je super! :D

To by bylo ke škole.

Co se týče mě, nic zvláštního se neudálo, snad jen to, že jsem začala maličko cvičit. Ale taky jsem úměrně tomu zvýšila přísun sladkostí, takže to nemá žádné účinky :D Aspoň nemám z toho přežírání tak špatný pocit.

Minulý pátek se konal fakultním plese a jako správný zvědavý prvák jsem šla. Nakonec to nebylo až tak hrozný, jak jsem se bála :D A příležitost k vytáhnutí šatů a podpatků se vždycky hodí! V normálním životě to moc nepreferuju, protože na šaty je ještě zima a v podpatkách se blbě běhá do školy nebo na tramvaj. Tak jsem si to teď hezky užila :D

Držím všem ostatním palce na popiteváky i další zákeřné testy a zase se někdy ohlásím, že žiju :)

(třeba optimističtěji :D)

P.S.: Taky máte pocit, že rok 2016 začíná být ještě větší čůza než 2015?

Leden, za kamna vlezem'

(ano, uvědomuji si, že jde o pranostiku na březen :D)

Ozývám se, že žiju a to poměrně úspěšně, neb jsem v průběhu jednoho týdne zvládla se naučit na obě zkoušky - které mě v zimním zkouškovém čekaly - a zároveň je i udělat. To znamená, že mám krásné měsíční volno, haleluja! Za ty 4 dny ležení v chemii to stálo. A taky mám samozřejmě stále svoje fakin' štěstí :D (Zuřivě zaklepávám! Však ona mi anča nafackuje)

Pro ty, co ještě nedělali lékařskou chemii:
Nebojte se toho, jsou u zkoušení hodní (jo, to se jí to teď kafrá, když má hotovo). Test nebyl zákeřný, byl tam dipeptid, bylo tam počítání pH a ty vzorce z papírů, plus jeden navíc (fosgen). Kdo chce, napište mi na mail, pošlu vám, co v testu bylo (na co jsem si potom vzpomněla).

A základní rada: Motivace je důležitá! Ať už se motivujete čímkoliv - mě k chemii stačila vidina volna a možnosti dělání věcí, co mě baví a na které není tolik času. K latině už jsem se musela motivovat nákupem bot :D

V průběhu měsíce sepíšu články o obou zkouškách, chtěla jsem udělat i článek o anče prvního semestru, ale veškeré svoje materiály jsem si nechala na koleji, takže ho zatím jen seskládám a publikuji až s fotkami někdy ke konci února.

Tenhle citát byla láska na první pohled.

Protože 16 dní zpátky začal nový rok, našla jsem jeden neuvěřitelně vystihující a shrnující gif o roce 2015. Myslím, že netřeba víc říkat, snad jen: Ať je rok 2016 lepší než ten předchozí!
Což jsou tak strašně malá očekávání, vzhledem k tomu, že 2015 byl pro mne asi nejhorší rok ze všech. Ale ještě se může stát, že v červnu neudělám anču nebo bio a zbydou mi oči pro pláč, takže i tak je v kategorii "debilní roky" konkurence stále vysoká.

Ale abych nebyla jenom negativní, našla jsem takový roztomilý nápad na nový rok. Věřím tomu, že už to oběhlo celý facebook, takže to není žádná novinka (A věřím taky tomu, že půlka mediků má tumblr a je tam hodně aktivní! :D Přiznejte se! :D), ale kdyby náhodou...

Čas to udělat pro rok 2016. Mně už do sklenice pár lístků spadlo :)

A potměšilá historka na závěr:
Tenhle týden se mi neuvěřitelně zvedla nálada, když jsem se setkala se svojí známou, která mi hned začala vyprávět, jak jí ta její škola nebaví, je hrozná a dělá jí jen kvůli rodičům... už abych byla pryč... Poslouchala jsem jí s pocitem vnitřního uspokojení a vědomím, že ačkoliv studuju těžkou školu, musím se hodně učit a nemám tolik volného času, tak mě to baví a na určité věci se do školy těším :) A navíc jsem - za ty dva dny volna, kdy jsem nevykonala opravdu nic kromě čumění do počítače a televize - zjistila, že já prostě řád potřebuju nebo v životě nic neudělám a nedokopu se k tomu :D

Konec tlachání a všem přeju hodně štěstí a pevných nervů během zkouškového!

(a já jdu dohnat resty v podobě nahromaděných článků z medických blogů :D)

5 věcí, proč je medicína vlastně tak skvělá

1. Nemusíte řešit, co dnes budete dělat. Váš plán je jasný a neměnný: škola, jídlo, učení, postel.

2. Všechny dny vám vždycky připadají krásné, protože víte, že už bude jenom hůř a hůř.

Moje motto.

3. Končí to dlouhé a otravné vybírání zajímavých knih v knihovně nebo knihkupectví. Díky medicíně máte literaturu na pár let dopředu jasně danou.

4. Stane se z vás nenáročný člověk - většinu času netoužíte po ničem jiném než spánku a jídle.

5. Nepotřebujete život ani kamarády, stejně na ně nemáte čas.

Měsíc od posledního článku a hned jsem vás na úvod zavalila takovou dávkou optimismu, co? :D Podívám-li se na staré články, tak je vidět, že narůstají krásnou postupnou pesimistickou řadou. A přitom ve skutečnosti je to docela jinak. Takže berte tenhle seznam se strašně velkou nadsázkou a ironií. Spíš jsem si jen tak jedovatě odfrkla po náročnějších dvou týdnech :D

Lidské tělo je vskutku fascinující věc.
Nejvíc zajímavý je pro mě asi fakt, jak
taková spousta lidí dokáže žít bez mozku.

Dneska jsem měla po delší době sraz se svými kamarády a během svého medického typického stěžování a fňukání jsem si uvědomila, že mě ta škola opravdu baví. Strašně moc. Ano, je toho hodně. Ano, spousta toho učení je otrava (zdravím kanálky v lebce!). Ano, možná se o letní zkouškové zblázním a budu zvracet latinské pojmy. Ale i tak jsem si podle mého vybrala nesmírně zajímavý obor a v závěru (většinou po úspěšně napsaném testu :D) se těším z každé naučené věci. Sice si uvědomuju, že vím naprosté prd a taky toho dost zapomínám, ale cením si každé chvíle, kdy mi ty věci dávají aspoň maličký smysl. Kdy mi to studium a to biflování, na které jsem nikdy nebyla zvyklá a ani jsem po něm netoužila, dává nějaký smysl. Sama to nadšení na sobě pozoruju už jen podle toho, že o tom všem ráda vyprávím a je to moje téma číslo jedna. Všechny zážitky, zajímavosti, perličky z pitevny (ty lidi vždycky nejvíc zajímají :D)... Řadím Plzeň do mého skromného seznamu nejlepších rozhodnutí mého života (ten seznam je fakt skromný, celkově obsahuje dvě věci).

Uf, asi na mě spadla ta vánoční nálada a vidina malého oddechu :D Ale je pravda, že tohle uvědomění ve mně v tu chvíli rozprostřelo takový klid a spokojenost, jakou jsem už dobrý půlrok necítila. škoda, že tohle platí jen o škole, můj osobní život je jeden velký bordel
Nemůžu se dočkat až přijde to kruté zkouškové vystřízlivění :D

Krátká rekapitulace posledního měsíce (nemůže chybět!):

• Mám svaly.
• Mám i lebku. Woohoo.
• Dostala jsem (asi) první učící facku. Sice ještě nevím výsledky, ale myslím, že můj test z organické chemie si hezky v lednu zopakuju. Ne, že bych to neuměla, jenom jsem prostě konečně doplatila na to, že všechny testy strašně rychle vyplním a nekontroluju. No jo, poučení do příště. (jsem smutna)
• Můj index už byl použit, mám první zápočet!
• Tenhle poslední týden byl zabijácký. A to jsem ještě musela nakoupit vánoční dárky (výjimečně mám všechny dřív než o Štědrý den :D To se pozná, že vesničan se slámou v botách vyjel do velkoměsta - stal se ze mě nakupovací maniak :D).

• Zabijácký byl i kvůli tomu, že poslední dobou nějak moc (na mě) slavím a juchám až do rána.
• Už se těším až se pořádně vyspím. Aspoň tak 24 hodin, prosím.
• Tyhle vánoční prázdniny ztratily své kouzlo ve chvíli, kdy jsem otevřela svůj nový diář 2016.
• Ještě někde uvidím zmínku o Star Wars a beru kudlu.
• Potřebuju relax. A masáž. A hodně vany. Jestli mi něco na koleji chybí, tak je to vana.
• Pořád útěšně tloustnu. Cukroví mi v tom dost pomáhá. (Taky se vám někdy stane, že si takhle v neděli přivezete na kolej krabici plnou cukroví a v pondělí už nic nemáte?)
• Druhá laborka z chemie mě opět bavila. A opět jsem asi jediná. Ale měli jsme tam krásnou barevnou stupnici!
• Na všech ostatních prváckých medických blozích teď frčí pitevní týden. Věříte mi, že jim to ani nijak nezávidím a jsem ráda, že mě to čeká až v druháku?

A aby tenhle blog nebyl pořád jenom můj osobní deníček, po Novém roce se můžete "těšit" na první předmětové zářezy :) Čekají mě dvě zkoušky + se trochu rozepíšu o anče prvního semestru (protože si ráda plácám játra).

Mějte se krásně a místo čtení Čiháka raději skládejte básně :) (Vánoční příspěvek ještě bude)

Líp už nám bylo, teď už bude jenom hůř

(ano, nejsem příliš kreativní na titulky :D)

Já vím, ono to rvaní vlasů a proklínání mého výběru ještě
přijde :D Stačilo stydlivé nahlédnutí do kapitoly o svalech.

Dneska je to přesně 43. den od začátku školního roku, od mého napjatého prvního dne, kdy jsem měla akorát přednášku z Lékařské chemie a bála se svého kruhu... A zatím hlásím, že žiju, učím se, flákám se, hodně jím a hlavně - pořád mě to baví a ještě toho nelituji. Ve skutečnosti studium medicíny považuji za jedno ze svých nejlepších rozhodnutí, stejně jako odchod z mé sakrašpatné základky a přestup na osmiletý gympl. (Když už jsme u té střední, může mi někdo prozradit, proč když řeknu, že jsem z osmiletky, tak na mě každý kouká jak na mimozemšťana? :D)

Myslím, že tyhle pocity mám hlavně proto, že je toho ještě pořád málo. Taktika "proč bych měla vyvádět z kloubů, když mě za dva týdny čeká něco mnohem horšího" se mi zatím vyplácí. Na druhou stranu si říkám, jestli by nebylo lepší si to hroucení vybrat už teď a ne si udělat premiéru až při zkouškách :D
(ano, uvědomuju si, že všichni, co minulý týden měli kombinaci latina + klouby + chemie názvosloví a příklady by mě teď nejradši uškrtili a omlouvám se :D ale každý to máme prostě jinak)

Zatím teda jako největší mínus medicíny vidím to, že jsem si dneska ráno stoupla na váhu a ta hodila error. Ups :D Přála bych si nebýt ten typ, co stres zajídá až přejídá. Možná jsem v relativním klidu proto, že se vždycky předávkuju cukrem a je mi všechno jedno :D

Takhle očividně dopadnu po prváku na medině.

Před tím než se pochlubím, co mám všechno zatím za sebou, tak jsem si ještě připravila malou sondu do našich předmětů, jelikož se vždycky fakultu od fakulty maličko liší.

• Anatomie - Asi není třeba k tomu něco psát :D Sice je toho hodně a spousta věcí vám přijde zbytečná, ale na druhou stranu mě to baví a zajímá, strašně mě třeba teď nadchlo, když mi začaly dávat smysl jednotlivý pohyby podle druhu kloubů a tak :D Navíc si přijdete hustě, když před kamarády/rodinou bez zaškobrtnutí vytáhnete sulcus tendinis musculi flexoris hallucis longi a oni si myslí, že je proklínáte nebo, že je to fakt dobrý text na rap. (Když už jsme u toho rapu, jsem jediná, komu pomáhá si při učení jednotlivý názvy zpívat a tancovat k tomu? :D)



Angličtina.
Už jsem tam i úspěšně usnula.

• Latina - Další z medických klasik. Překvapivě jí dost nemám ráda a nebaví mě. Takovou třetí deklinaci bych s čistým svědomím nakopala do rekta (neboli in rectum, chcete-li :D).
• Angličtina - Uhm... ano, je velmi potřebná a ano, pěkně jí flákám, ale... Hodinové probírání toho, proč mají muži pomalé spermie?? Rozebírání našich povahových vlastností?? Víte, co jsem se mohla naučit anatomie místo toho? :D (odpovědí je žádnou, protože bych se zase flákala na netu!)
• Lékařská chemie - Taková těžší středoškolská chemie. Projede se anorganika i organika, bonusem se přidají příklady a názvosloví v latině a dvě laborky. Na první přednášce nám bylo vysvětleno, že je to proto, aby se před biochemií setřely rozdíly mezi výukou chemie na jednotlivých středních školách a já si myslím, že je to skvělý nápad. Na druhou stranu se obávám, že jelikož je to jednosemestrální předmět, tak to do druháku (pokud se tam dostanu!) zapomenu, stejně jako jsem úspěšně zapomněla všechno z matury :D
• Biologie a genetika - Prý druhý nejtěžší předmět po anatomii tohoto ročníku. Někdo říká i nejtěžší :D Zatím jsou to jen praktika, kde si hrajete s mikroskopem a preparáty a taky přednášky, kam už skoro nikdo nechodí, protože i závody šneků mají víc energie než tohle. I když legenda praví, že přednáška o cytoskeletu byla hodně dobrá. Možná znova ty přednášky zkusím. Ale komu se chce ve středu večer někam chodit se učit? :D
• První pomoc
• Výpočetní technika - ??
• Tělocvik - Momentálně mám plavání. Jelikož ho máme ve středu po anatomii, tak se zkouším neutopit :D
• V druhém semestru pak přibude histologie a embryologie a biofyzika.

Přijde mi, že Plzeň má docela takový klidný studijní plán v prváku oproti jiným fakultám. Rozhodně se mi líbí, že zkoušku z histoly a topografické anatomie máme až ve druháku :D

A co už mám za sebou?

• kosti & klouby
• Už jsem byla prvně na pitevně, podívat se na kloubíky :D Teď mě čekají svaly. Jelikož máme anatomii třísemestrální, tak se k pitvání dostaneme až za rok.
• Odevzdala jsem naformátovaný dokument ve wordu na výpočetní techniku, muhahahaha!
• test z názvosloví a výpočtů z chemie
• už jsem zkoušela resuscitovat, i dítě :D wow, hned se cítím jako větší doktor
• laborku z chemie, která mě dost bavila, což nikdo očividně nechápe

Když to tak vidím, tak jsem toho zatím moc nezvládla. A místo učení tu hodinu a půl potím jeden článek... Achjo :D Půjdu to vylepšit (jasně).

Zvědavá otázka do davu na závěr (jsem realista): pokud jste medici ve vyšších ročnících i letošní prváci, kam jste si podávali/máte v plánu podávat záchranné přihlášky, kdyby to přeci jenom s tou ančou nevyšlo? Zpátky na medicínu nebo nějaký jiný přírodovědecký obor nebo kompletka úplně jiná větev? Hledám inspiraci :D

Jinak, pokud se vám chce, tak můžete vpravo zahlasovat v nové anketě, pomůže mi to s dalšími články :) 

4. týden v plném proudu

Hned na úvod se přiznám, že poslední dobou moc nevím, o čem psát. Asi budu další medický blog jen o učení, protože mi přijde, že nemám žádné zajímavé zážitky, na praktika jsem vyfásla samé nehláškující a nenáročné vyučující. A vlastně se ani neučím :D
Největší událost posledních dní budiž to, že už mám bohužel konečně po kostech (pominu-li lebku) a už mě čekají jen horší věci. Hahaha.

Krátký přehled několika málo událostí:

• Ano, začínám vynechávat některé přednášky, je to úspora času i nervů :D (aneb biologie, každý ví)
• S postupným probíráním látky na latině se z anatomie začíná stávat docela pochopitelná věc. Ale jen docela.
• Nebaví mě se učit. Fakt strašně moc. Vím, že je to docela brzo :D Třeba se to srovná, zatím nejsem vůbec zvyklá.



Ano, šla jsem na medinu přesně proto,
abych vás mohla léčit.

• Víkend jsem strávila nad ančou (Tedy, spíš jsem chtěla. Jinak jsem úspěšně prokrastinovala nad tou spoustou medických článků, které vyrazily jako houby po dešti. Ale napsat vlastní, to nee :D).
• Zažila jsem si svojí "chvilku slávy", když jsem v domovské obci vyšla mezi lidi a poslouchala výživné řeči typu: "Bolí mě uzlina na krku, co mi je?" / / "Jak se latinsky řekne "Jdi do háje?" / / "Kdy už nás budeš léčit?"
• Řezy končetinami Y U so hard.
• Fronty na přednášky stále nijak markantně nemizí (kromě těch předmětů, na které jsem přestala chodit).
• Miluju Plzeň.
• Ne, vážně se mi tu moc líbí.
• Medicína je fajn. Zatím.

Medická beánie

alias pasování prváků. Pro nás, co jsme byli křtěni už na seznamováku, to nebylo nic nového, ale ten zbytek se už může cítit pořádně medicky :D Spočívá to v tom, že přijdete do Pantheonu a přilepíte se k podlaze, protože vytírání asi neznají, proběhnou soutěže o super ceny (poukázka na lasergame, bowling...) a nakonec s nafouknutou gumovou rukavicí na hlavě složíte přísahu. A pak se pije :D

Akce se konala ve středu, takže by jeden čekal, že ve čtvrtek ráno, kdy nám začíná přednáška z anatomie v 7:30, nebude fronta, ba ani noha, a přitom v 6 hodin ráno už zas byla plná celá chodba!! Neuvěřitelný, nechápu, asi to vzdávám :D

Imatrikulace

Takové slavnostnější pasování :D Myslím, že je to stejné úplně všude a netřeba rozepisovat. Už mám konečně index & šance vytáhnout šaty a lodičky, oujé. A taky celý den odpadla výuka, což spolu se středečním svátkem vytváří krásné dva dny flákání a válení v posteli.

Zkoušení z kostí

A pak samozřejmě velká událost, moje první zkoušení na vysoké škole, které jsem náležitě prožívala. Nakonec se nebylo čeho bát, paní lektorka je naprosto v pohodě, všichni jsme prošli a nijak nás nedusila. Původně jsem sice minulý týden chytla paniku, protože jsme šli na pitevnu a na těch kostech jsem ty pojmy absolutně neviděla: Je to fossa nebo divná ohryzanina? Kde by na téhle krásně ploché kosti asi tak měl být ten žlábek? apod... Ale bylo to dost jednoduché, no :D Aspoň co se našeho kruhu týče. Jen jsme chodili postupně do místnosti, vylosovali si kost, zorientovali jí, popsali a šli se známkou. Jiné kruhy to mají dost náročnější.
Pro ty kruhy, co to ještě čeká: Hodně štěstí! Je ho potřeba :D

Včera se ještě konalo Heyrácké kladivo, kde jsem sice nebyla, ale legendy praví, že to stálo za to :D A čekají nás Fakultní pijavice - darování krve :)

A já se jdu konečně dokopat k latině... Tak nějak všechny předměty kromě anatomie úspěšně vypouštím.