Co přinesl rok 2016

Tenhle článek nebude ani o Brexitu, ani o prezidentských volbách v USA a dokonce ani o prořídlých řadách celebrit. Bude sobecky o mně, mém roce 2016 a taky o medicíně.
Ale nebojte, moc dlouhý snad nebude. Jenom takové stařecké bilancování v předvečer Silvestra.

Ačkoliv hysterický internet tvrdí opak, za sebe musím říct, že 2016 skutečně byl MŮJ rok. Asi nejvíc ze všech. Objevila jsem netušenou odvahu, sáhla na rezervní zásoby, otevřely se mi dveře ke spoustě úžasným věcem a ještě k tomu jsem spadla do šťastnýho lejna. Nebylo to vždycky jednoduchý, nebylo mi ani pořád do zpěvu (většinu roku spíš teda nebylo než bylo), ale zpětně to hodnotím jako ÚŽASNOST. Pecku.
Mohla bych to vlastně shrnout jedním naprosto vystihujícím gifem:

Protože jsem do něj lezla jako spokojená bytost, pak jsem dostala pár facek a teď už jsem připravená (doufám). Ale zase tak jednoduchý to nebylo, takže si vyleju srdíčko :D

Jaký tedy byl můj rok 2016?

• V lednu jsem zvládla zimní zkouškový a cítila se hustokrutomegapřísně. To ale netrvalo dlouho a už v únoru jsem upadla do pochmurné nálady, která trvala až do června. Na vině byl můj osobní život, kde se událo několik nedobrých věcí.
• Letní zkouškové přišlo plíživě, ve formě předtermínu z angličtiny. Zkoušky jsem následně nastřílela věrna svému znamení (Střelec), a PAK TO PŘIŠLO. Úspěch na poslední zkoušce, zkoušce z anatomie. Vážení, tomu pocitu se vyrovná máloco. Z následující euforie jsem žila ještě další měsíc a v těžkých chvílích z toho těžím do teď. Bylo to skvělý! :D
• V červnu jsem se z toho všeho naštvala, využila svojí radost z absolvování prváku a rozhodla se něco se sebou udělat. A tak jsem konala.
• Hodně jsem cestovala, užívala si a pokoušela sama sebe. Díky tomu jsem o sobě zjistila netušený věci a víc si věřím. Žádné hodiny s koučem se nevyrovnají tomu, když vyrazíte do neznáma a musíte se spolehnout jenom na sebe. A stejně to zvládnete! Doporučují 4 z 5 bloggerů :D
• Trochu jsem se pokusila naladit na "YES MAN" vlnu a snažila se jít po hlavě do všeho možného. Protože buď to vyjde nebo ne. To vyústilo ve fakt, že dělám na jednom superzajímavém projektu, což mě moc baví a naplňuje a ještě mám dvě brigády.
• Když už jsme u těch brigád, jedna byla inspirována tímhle blogem. Jak jste si možná všimli, už nějaký ten pátek trpím problémem se psaním, nějak mi to nejde. A jako na zavolanou jsem objevila inzerát hledající přispěvatele do online magazínů. Řekla jsem si proč nevyhnat čerta ďáblem, když mi nejde psát, nejlíp to porazím tím, že budu psát hodně a takhle budu mít aspoň důvod. Takže jsem odpověděla a k mému nebetyčnému úžasu jsem byla úspěšná :D Nepíšu sice nic světoborného, ale rozepsala jsem se a rýsuje se mi díky tomu skvělá a kvalitní nabídka, která by mě zase posunula dál. Snad to vyjde!
• Také jsem zjistila, že princové ještě pořád existují, i když nemají bílého koně :)
• No ale aby nebylo všechno jenom růžové, mám příliš mnoho věcí a jsem z toho dost unavená. A taky mi moc nejde odpočívat. Vždycky mi to flákání narušuje vtíravý špatný pocit, že bych měla jít něco dělat. Mojí nadějí je úspěšné a krátké zimní zkouškové, abych si pak mohla aspoň na chvíli hodit nohy nahoru.
• Letos jsem si prošla i ztrátou motivace ke studiu. Druhý ročník mě z nějakého důvodu velmi rychle utloukl a až do půlky prosince jsem zápasila s pocitem beznaděje, že tahle škola není pro mě. Nejsem tak chytrá, nejsem tak dobrá, nemůžu to zvládnout. Nemůže ze mě být nějaký použitelný doktor, jsem úplně marná. Všeho je strašně moc a já nejsem schopna si to pamatovat déle jak dva dny po testu. Nicméně s tou správnou podporou jsem zabojovala, zakousla se a už je snad vše v pořádku :) Pochybnosti o správně zvolené cestě stále jsou, ale mám záložní plán, a to mě uklidňuje.

Ta správně kvalitní fotka :D Zátiší se skvělou knihou, svíčkami a hlavně mojí sklenicí s nejkrásnějšími vzpomínkami tohoto roku! Doporučuju a budu dělat i v 2017 :)

• A jako poslední věc, za celý rok jsem nepřečetla ani jednu knížku, která by nebyla literaturou faktu. Ostuda! Skóre jsem vylepšila až dnes, kdy jsem po letech otevřela můj milovaný Nekonečný příběh a vrátila se zpátky do nočního lesa Perelína a na rozpálenou barevnou poušť Goab. Ach ♥ Za inspiraci děkuji jinak příšernému televiznímu programu.

Nejdůležitější věc, kterou jsem si z letoška odnesla? Člověk má být otevřený novým možnostem a neustále něco zkoušet, protože nikdy neví, kam ho život zavane!

Tím končím moje plkání a VŠEM přeju krásný nový rok, ať je třikrát lepší než ten předchozí!

Moc nezvracejte :D

Po pitvě je každý generál

Já vím, moje titulky jsou čím dál tím kreativnější

Ano, je to tu! Pokud jste před 14 dny slyšeli velkou ránu, tak to bylo kámen, co mi spadl ze srdce, že ten ošklivý popitevák nemusím opakovat a na pitevnu už pravděpodobně nepáchnu. Doufám.

Nakonec to bylo poměrně lehké, ale to jenom díky tomu, že jsme šli jako poslední skupina a nikdo už tam nechtěl být ani o minutu déle, včetně zkoušejících. Mít to, co první skupina, tak od páté struktury odcházím z pitevny oknem, jdu na plastiku obličeje a odlétám do Austrálie.
Zkoušení bylo písemnou formou, kopírující pravidla praktické části zkoušky z Anatomie. Tedy, 12 preparátů rozmístěných různě na 5 tělech a k úspěšnému projití potřebujete minimálně 8 správně. Zkoušela nás paní doktorka E. a k tomu můžu říct jen jediné - na ten jeden den předstírejte, že správný název je m. plantaris longus, nikoliv jen m. plantaris. Ušetří vám to půlbod :D
Chtěla bych také mírně poupravit minulý článek ohledně průběhu pitev: těl nakonec bylo 5 (jedno otočené, aby byl přístup i k zadním částem) a poslední hodina byla krásná v tom, že jsme pitvali jen trochu a po zbytek času jsme si mohli procházet těla a popisovat všechny struktury. Dobré také je navštívit pitvy jiné skupiny na samostudium, popřípadě se s vaším vyučujícím domluvit na samostudiu v jiný čas. Yokochi a učebnice Topografické anatomie jsou vašimi přáteli.
Jsem fakt ráda, že to mám za sebou :D

Je to měsíc od toho, co jsem zveřejnila poslední článek a když jsem přemýšlela o čem psát, tak jsem zjistila, že asi nejzajímavějším publikovatelným zážitkem za uplynulý měsíc je moje první návštěva pilates a první odběr krve. Což je docela málo a smutný, ale to nevadí, třeba další měsíce budou zajímavější témata. Třeba zoufalství ze zkouškového, panická hrůza z růžové a fialové nebo tak nějak.

Fat Amy je moje spirit persona.

Na letošním Půlení mediků jsem v tombole vyhrála poukaz do fitka - já, která nikdy nic nevyhrávám. Asi už se mi nějaká vyšší entita rozhodla důrazně ukázat, že je načase něco udělat s mojí obrovskou zásobou adipocytů. Každopádně jsem se rozhodla poukaz nenechat zajít prachem a zaskočit na první lekci "něčeho". Vzhledem k mým časovým (ne)možnostem mi jako nejideálnější vyšla hodina pilates. Řekla jsem si: "Proč ne, zní to zajímavě a vždycky jsem to chtěla vyzkoušet." Šla jsem tam s tím, že se u toho hodně dýchá a protahuje, žádné dynamické cvičení. Ale ona to není tak úplně pravda. Odcházela jsem s bolavými svaly, podlamujícíma se nohama (protože výpady na BOSU jsou fakt top :D) a již bez iluzí o mojí kondici. Prostě neexistuje. I když cvičím víc než dřív. Není mi přáno. Achjo. Největším ponížením budiž ty o víc jak generaci starší paní vedle mě, v klidu a bez problémů provádějící všechny cviky, zatímco já jsem pořád chodila pít, aby nebylo vidět, že už nemůžu :D Dneska jdu na zumbu, tak jsem zvědavá, jestli už je to cvičení odpovídající mojí neschopnosti. Ale ty peníze zkrátka procvičím! :D

Nějak tak jsem se cítila :D

Odebírání krve už je kapitola o něco úspěšnější. Normálně je to součást praktik z fyziologie krve, ale já jsem chtěla být už připravená, protože jednak to sama špatně snáším (spíš nesnáším - kdo omdlívá jako já, zvedněte ruku nahoru! :D) a druhak jsem si neuměla představit "ublížit" jehlou někomu jinému. A než to poprvé zkoušet před dvaceti páry očí, které vás sledují, tak jsem radši požádala mojí maminku pohybující se v oboru, jestli by mi domů nepřinesla nějaký materiál a nenaučila mě to. Své žíly mi k tomu propůjčila celá rodina a moje drahá polovička, ideální situace. Když už bych to zkazila, zůstalo by to v rodině :D Nakonec se mi to povedlo úspěšně, s minimem stresu, podle mojí sestry prý dokonce nabírám lépe než mamča, tak jsem se cítila ještě hustěji :D V závěru jsem to na praktikách ani nezkoušela, umělou ruku nám nepůjčili a ani vlastně nebyla možnost - jen na první hodině, ale ta byla ještě před mým trénováním, takže jsem si netroufla. I když vím, že v budoucnu jako doktor pravděpodobně nikdy nabírat nebudu, tak se cítím přeci jenom klidněji, že už něco praktického umím, hlavně směrem k naší letní ošetřovatelské praxi. Skvělé je, že kdybych si to chtěla vyzkoušet ještě jednou, tak jsem si nedávno udělala kamarádky mezi budoucími zdravotními sestřičkami, které mi nabídly nejenom materiál, ale i své ruce pro další procvičování :D Dobré duše.

Jinak, krev je skvělé téma a i se dobře učí. Docela jsem se bála všemožných číselných hodnot, které krev doprovázejí, ale naštěstí test sestavoval někdo rozumný a je jich tam pomálu. Naše průběžné testy z fyziologie probíhají totiž tímto způsobem: týden předem se zveřejní testové otázky, které jsou ve formě ano/ne a dokonce i se správnými odpověďmi. Vám tedy zbývá se naučit teorii (otázky kopírují informace z doporučených fakultních skript - zatím ve všem kromě leukocytů) a vypilovat otázky, které nevíte, popřípadě se naučit jen správné odpovědi a s tím jít ke zkoušení (někteří to tak dělají), které probíhá na počítačích. Tenhle systém se prý zavedl poté, co se strašná spousta druháků nedostala přes zápočtové testy ke zkoušce. Jestli je to moudré, to nechám na zvážení každého, ale rozhodně si na to nemůžu stěžovat, protože aspoň víte, do čeho jdete a co se učit. A přeci jenom, naučit se správnou odpověď k 600+ otázkám už nějakou mozkovou aktivitu vyžaduje. Jak to ale bude u zkoušky, které zůstává pořád stejně obtížná, to radši nechci vědět...

V průběhu měsíce jsem stihla i navštívit přednášku na efektivní organizaci času. Odnesla jsem si z toho pocit, že mít přesně na čas rozorganizovaný den je spíš depresivní a na mojí chaotickou osobnost to nikdy nebude fungovat. Ale zároveň byly do pléna vhozeny i zajímavé metody, z nichž mě zaujala hlavně appka Todoist. Je přístupná pro všechny operační systémy a můžete si v ní sestavit svůj Todolist, který se vám bude skrz ní a emaily každý den připomínat. Máte tak lepší přehled akcí než v mobilním kalendáři anebo diáři (protože ten vám zkrátka upozornění nepošle). Já jí chtěla využívat primárně na okamžité zapsání činnosti/akce než to zapomenu (jelikož papíry se snadno ztrácí), ale nakonec jsem skončila jen u toho Todolistu, protože mi odmítá fungovat v mobilu a mám jí jen v notebooku. Což není až taková tragédie, aspoň mi každý den na emailu přistane seznam věcí, co musím udělat, a po vyhotovení si je můžu uspokojivě v počítači odklikat jako splněné. Pokud neznáte, dejte tomu šanci a sami uvidíte :)

Chtěla bych vám všem popřát klidné svátky bez přemíry učení, protože tohle je do Vánoc určitě poslední příspěvek - tenhle týden mě čekají 3 testy (ale 2 už jsem minulý týden úspěšně zvládla, juchů!), tak bych se už mohla začít učit :D Takže veselé Vánoce a hodně dárků! Před Novým rokem se tu ještě zastavím s bilančním článkem :)

(S)mějte se, neberte tu školu tak vážně a zase někdy u dalšího článku :)

I když moje Vánoce vystihuje spíše tohle: