čtvrtek 18. května 2017

Jak jsem jela do Krakova

Ano, ještě žiju. Víceméně.
Dlouho jsem se neozvala ze dvou důvodů. Jedním z nich je samozřejmě to, že jsem poměrně časově vytížená a jsem ráda, když stíhám to co mám (třeba úspěšnou prokrastinaci, jako teď). Zároveň jsem ale vůbec netušila o čem psát.

Druhý ročník medicíny mě stále dost ubíjí a demotivuje. Oproti prváku jsem zaznamenala mohutný nárůst chvil, kdy přemýšlím, proč tuhle školu vlastně studuju a jestli ji chci vůbec studovat. Nebylo by mi líp někde na humanitním oboru, kam si všichni mysleli, že půjdu? Stojí mi to za to? A hlavně nejdůležitější: mám vůbec na to? Upřímně, teď se učím na biochemii a mám pocit, že se to nikdy nemůžu zvládnout naučit. Proč je někde fosforolýza a někde hydrolýza? Proč se někde používá ATP a někde GTP? O koenzymech a divných názvech nemluvě. Fosforibozylpyrofosfátamidotransferáza? Kdybych toužila po dlouhých slovech a jazykolamech, jdu studovat germanistiku. A to mě ještě čeká načít fyziologii, která je 3x obsáhlejší.
Parádička.
Ale samozřejmě nejsem v depresi 24 hodin denně :D Když pominu závěrečné biflování a některé vyučující, tak mě zároveň předměty druháku dost baví. Na mikrole jsme barvili svoje bakterie a pokoušeli se nevyvolat zvracení při výtěru mandlí. Ignoruji-li demonstrační videa o rozřezaných potkanech, tak fyziola je taky skvělá a velmi často zajímavá (pokud po mě nikdo nechce dráhy nebo regulace). Biochemie by byla krásná s jiným vyučujícím, ale tak co už.
Mám taky i pár věcí, o kterých bych napsala, ale nechci je zakřiknout, takže si ještě budete muset počkat. Ale upřímně doufám, že vyjdou, protože už jsem do nich investovala příliš mnoho energie :D

Jinak se omlouvám, že dost zpožděně odpovídám na maily, mobil mě odhlásil a já už si nepamatuju heslo, takže mi nechodí upozornění. A sama na mejlovku vlezu jednou za měsíc v tom lepším případě :D

Nicméně, aby to tu nebylo až tak mrtvý, řekla jsem si, že vytáhnu mojí oblíbenou historku z letošního března.
Já jsem vůbec takový historkový typ, protože přitahuju katastrofy a podivné události všeho druhu. Teď zrovna jsem se na několik minut zasekla ve výtahu, který se rozhodl přestat fungovat až ve chvíli, kdy všichni ostatní vystoupili. Proč ne, že jo.
A taky jsem hodně roztržitá.
Zkrátka mě poznáte v tom nejlepším světle :D

V únoru se mi podařilo vychytat valentýnskou akci od RegioJetu 1+1 jízdenka zdarma. Zpáteční jízdenka do Krakova pro dva za 660 Kč, no neberte to. S přítelem jsme si řekli, že si uděláme hezký výlet a odpočineme si od školy před tím, než začne to pravý maso. Všechno bylo růžové, zalité slunce, ptáčci zpívali a já se těšila na pohodový lowcost výlet do města, kam jsem chtěla už hodně dlouhou dobu.
Že to nebude taková pohodička, jsem si mohla uvědomit už den předem, kdy jsem v pátek obíhala všechny směnárny v Plzni, protože všude neměli buď dostatek zlotých nebo zase nekřesťanský kurzy. Do toho jsem si v 6 hodin večer vzpomněla, že bychom si možná měli pořídit zdravotní pojištění, protože s mým štěstím by se nám stal nějaký hrozně drahý úraz. Jak jsem psala, jsem přesně ten typ člověka, který když si zapomene koupit jízdenku (aneb jak jsem zpohodlněla objevem lítačky), tak si to k němu hned přihasí revizor a napokutuje ho. 
Každopádně zloté i pojištění jsem nakonec úspěšně sehnala, vybavila se na celý víkend a všechno naplánovala.
To, že jsem něco plánovala já, byl asi ten nejvíc špatnej nápad.
Ráno jsme vyrazili z Plzně do Prahy, měli jsme to akorát na minuty vypočítaný, abychom stihli metro. Překvapivě všechno šlo jako po másle, ještě jsme přijeli na Florenc dřív, tak jsme si šli koupit snídani. Deset minut před odjezdem jsem se šla podívat na odjezdovou tabuli, odkud nám autobus jede.
Na tabuli nic nebylo. Žádný Krakov.
A v tu chvíli jsem si s hrůzou uvědomila, že do Ostravy moc autobusů z Prahy nejede.
Že jsme celou dobu měli stepovat na Hlavním nádraží.
Krve by se ve mně nedořezal, když jsem popadla přítele a řítila se do metra, abychom to ještě stihli přejet. Smůla. Metro zrovna odjelo, a protože bylo brzo ráno o víkendu, další jelo až za 6 minut. Takže jsme to samozřejmě nestihli.

Lowcost výlet za všechny prachy :D Nakonec jsme si dokupovali úplně nové jízdenky tam, protože jsme nestíhali ani přestup v Ostravě na autobus. Takže místo jízdenky za 330 Kč na jednoho, jsme jeli za 900 Kč na jednoho :D
Mariánský kostel, foto A+++ kvalita
Tohle ale nebyl jediný přešlap, co se mi během plánování povedl. Naštěstí ty další už nás nestály žádné peníze, akorát nervy a ušlé památky :D Neviděli jsme vnitřek Wawelu, protože jsem si pamatovala, že v neděli je vstupné zdarma. Samozřejmě, vstupné zdarma to skoro bylo, protože byl v neděli zavřený, takže jsme nic neplatili :D A dál a dál...
Ale jinak musím říct, že to byl výlet pěkný! Když odhlédneme od mikrokatastrof :D Krakov je opravdu krásné historické místo, s dobrými preclíky a pirožky na sladko. A Wawel je neskutečně impozantní i jenom zvenčí. Pokud jste nebyli, můžu doporučit, dá se sehnat i levné ubytování přes Airbnb. A pro nás tam není draho, takže ideální studentské cestování. Jediné, co mě mrzí, je solný důl Wieliczka. Jakože dvojí vstupný? Vážně? To jsem zatím zažila jenom ve Vietnamu a mají to ještě na Kubě. Nechápu absolutně proč.

Po tomhle víkendu jsem slíbila, že už nic sama plánovat nebudu. Sice jsem loni v létě zvládla 14 dní cestovat sama, ale taky to mělo své problémy (aneb jak jsem chtěla přenocovat na autobusáku, který se v 1 ráno zavíral, takže mě i s kufrem vyhodili na ulici mezi ožraly) a upřímně se někdy ještě divím, že vůbec žiju, protože většinu času vypouštím dost důležitých věcí a myšlenkami jsem někde jinde. Jako třeba tenhle týden, kdy jsem suverénně šla přes přechod na červenou, zatímco na druhé straně čekali policisté, ale já jaksi přehlídla.


Tohle byla takový menší vhled do mého života stresu, katastrof, nestíhání, nedochvilnosti, zmatenosti a zapomnětlivosti. Někdy si říkám, že když mě příroda tvořila, tak se fakt vyřádila :D Každopádně slibuji, že příští článek už bude medický, mám v plánu něco krátkého k volitelným předmětů, protože se blíží předzápis. A samozřejmě se jednoho dne dostanu i k článku o biofyzice a topce.

Jinak, kdybyste přemýšleli, proč jsem se zrovna teď rozhodla vydat článek, tak za 4 dny jdu na zkoušku z biochemie a včera jsem se začala pořádně učit. To bude bolet.

Mějte se krásně, hodně štěstí u zápočtů i zkoušek, málo depresí a zase u nějakého článku!

P.S.: Chtěla jsem dát víc fotek, ale zjistila jsem, že skoro žádná není použitelná. Tak se moc omlouvám, příště budu fotit líp :D

P.P.S.: Tenhle dar na katastrofy se samozřejmě vztahuje na celou mojí rodinu. Kupříkladu zbytek mé rodiny letěl na dovolenou na Kubu a Mexiko, ale nedoletěl, protože je z Moskvy vrátili zpátky. Anebo moje teta jela do práce na kole a když vjížděla na obrubník, tak jí v jeden moment praskly obě brzdy (!! prakticky v realitě nemožná věc, ale pro mojí rodinu není nic nemožný :D) a vletěla do křoví. Anebo když moji rodiče jeli na druhé líbánky do Budapešti a po cestě je zastavili policisté a zjistili, že mají prošlou technickou, tak se zase vraceli... A to je jen takový předvýběr. Ještě jsem nezačala o mém legendárním dědovi. Jsme taková zábavná rodinka. Myslím, že bychom někdy měli vydat nějaký sborník příběhů :D

P.P.P.S.: A úplně mě ohromilo 74 tisíc návštěv mého blogu! Na to, že tu toho moc užitečnýho není, je to super číslo, o kterém se mým jiným blogům mohlo jen zdát :D Děkuju!