čtvrtek 18. května 2017

Jak jsem jela do Krakova

Ano, ještě žiju. Víceméně.
Dlouho jsem se neozvala ze dvou důvodů. Jedním z nich je samozřejmě to, že jsem poměrně časově vytížená a jsem ráda, když stíhám to co mám (třeba úspěšnou prokrastinaci, jako teď). Zároveň jsem ale vůbec netušila o čem psát.

Druhý ročník medicíny mě stále dost ubíjí a demotivuje. Oproti prváku jsem zaznamenala mohutný nárůst chvil, kdy přemýšlím, proč tuhle školu vlastně studuju a jestli ji chci vůbec studovat. Nebylo by mi líp někde na humanitním oboru, kam si všichni mysleli, že půjdu? Stojí mi to za to? A hlavně nejdůležitější: mám vůbec na to? Upřímně, teď se učím na biochemii a mám pocit, že se to nikdy nemůžu zvládnout naučit. Proč je někde fosforolýza a někde hydrolýza? Proč se někde používá ATP a někde GTP? O koenzymech a divných názvech nemluvě. Fosforibozylpyrofosfátamidotransferáza? Kdybych toužila po dlouhých slovech a jazykolamech, jdu studovat germanistiku. A to mě ještě čeká načít fyziologii, která je 3x obsáhlejší.
Parádička.
Ale samozřejmě nejsem v depresi 24 hodin denně :D Když pominu závěrečné biflování a některé vyučující, tak mě zároveň předměty druháku dost baví. Na mikrole jsme barvili svoje bakterie a pokoušeli se nevyvolat zvracení při výtěru mandlí. Ignoruji-li demonstrační videa o rozřezaných potkanech, tak fyziola je taky skvělá a velmi často zajímavá (pokud po mě nikdo nechce dráhy nebo regulace). Biochemie by byla krásná s jiným vyučujícím, ale tak co už.
Mám taky i pár věcí, o kterých bych napsala, ale nechci je zakřiknout, takže si ještě budete muset počkat. Ale upřímně doufám, že vyjdou, protože už jsem do nich investovala příliš mnoho energie :D

Jinak se omlouvám, že dost zpožděně odpovídám na maily, mobil mě odhlásil a já už si nepamatuju heslo, takže mi nechodí upozornění. A sama na mejlovku vlezu jednou za měsíc v tom lepším případě :D

Nicméně, aby to tu nebylo až tak mrtvý, řekla jsem si, že vytáhnu mojí oblíbenou historku z letošního března.
Já jsem vůbec takový historkový typ, protože přitahuju katastrofy a podivné události všeho druhu. Teď zrovna jsem se na několik minut zasekla ve výtahu, který se rozhodl přestat fungovat až ve chvíli, kdy všichni ostatní vystoupili. Proč ne, že jo.
A taky jsem hodně roztržitá.
Zkrátka mě poznáte v tom nejlepším světle :D

V únoru se mi podařilo vychytat valentýnskou akci od RegioJetu 1+1 jízdenka zdarma. Zpáteční jízdenka do Krakova pro dva za 660 Kč, no neberte to. S přítelem jsme si řekli, že si uděláme hezký výlet a odpočineme si od školy před tím, než začne to pravý maso. Všechno bylo růžové, zalité slunce, ptáčci zpívali a já se těšila na pohodový lowcost výlet do města, kam jsem chtěla už hodně dlouhou dobu.
Že to nebude taková pohodička, jsem si mohla uvědomit už den předem, kdy jsem v pátek obíhala všechny směnárny v Plzni, protože všude neměli buď dostatek zlotých nebo zase nekřesťanský kurzy. Do toho jsem si v 6 hodin večer vzpomněla, že bychom si možná měli pořídit zdravotní pojištění, protože s mým štěstím by se nám stal nějaký hrozně drahý úraz. Jak jsem psala, jsem přesně ten typ člověka, který když si zapomene koupit jízdenku (aneb jak jsem zpohodlněla objevem lítačky), tak si to k němu hned přihasí revizor a napokutuje ho. 
Každopádně zloté i pojištění jsem nakonec úspěšně sehnala, vybavila se na celý víkend a všechno naplánovala.
To, že jsem něco plánovala já, byl asi ten nejvíc špatnej nápad.
Ráno jsme vyrazili z Plzně do Prahy, měli jsme to akorát na minuty vypočítaný, abychom stihli metro. Překvapivě všechno šlo jako po másle, ještě jsme přijeli na Florenc dřív, tak jsme si šli koupit snídani. Deset minut před odjezdem jsem se šla podívat na odjezdovou tabuli, odkud nám autobus jede.
Na tabuli nic nebylo. Žádný Krakov.
A v tu chvíli jsem si s hrůzou uvědomila, že do Ostravy moc autobusů z Prahy nejede.
Že jsme celou dobu měli stepovat na Hlavním nádraží.
Krve by se ve mně nedořezal, když jsem popadla přítele a řítila se do metra, abychom to ještě stihli přejet. Smůla. Metro zrovna odjelo, a protože bylo brzo ráno o víkendu, další jelo až za 6 minut. Takže jsme to samozřejmě nestihli.

Lowcost výlet za všechny prachy :D Nakonec jsme si dokupovali úplně nové jízdenky tam, protože jsme nestíhali ani přestup v Ostravě na autobus. Takže místo jízdenky za 330 Kč na jednoho, jsme jeli za 900 Kč na jednoho :D
Mariánský kostel, foto A+++ kvalita
Tohle ale nebyl jediný přešlap, co se mi během plánování povedl. Naštěstí ty další už nás nestály žádné peníze, akorát nervy a ušlé památky :D Neviděli jsme vnitřek Wawelu, protože jsem si pamatovala, že v neděli je vstupné zdarma. Samozřejmě, vstupné zdarma to skoro bylo, protože byl v neděli zavřený, takže jsme nic neplatili :D A dál a dál...
Ale jinak musím říct, že to byl výlet pěkný! Když odhlédneme od mikrokatastrof :D Krakov je opravdu krásné historické místo, s dobrými preclíky a pirožky na sladko. A Wawel je neskutečně impozantní i jenom zvenčí. Pokud jste nebyli, můžu doporučit, dá se sehnat i levné ubytování přes Airbnb. A pro nás tam není draho, takže ideální studentské cestování. Jediné, co mě mrzí, je solný důl Wieliczka. Jakože dvojí vstupný? Vážně? To jsem zatím zažila jenom ve Vietnamu a mají to ještě na Kubě. Nechápu absolutně proč.

Po tomhle víkendu jsem slíbila, že už nic sama plánovat nebudu. Sice jsem loni v létě zvládla 14 dní cestovat sama, ale taky to mělo své problémy (aneb jak jsem chtěla přenocovat na autobusáku, který se v 1 ráno zavíral, takže mě i s kufrem vyhodili na ulici mezi ožraly) a upřímně se někdy ještě divím, že vůbec žiju, protože většinu času vypouštím dost důležitých věcí a myšlenkami jsem někde jinde. Jako třeba tenhle týden, kdy jsem suverénně šla přes přechod na červenou, zatímco na druhé straně čekali policisté, ale já jaksi přehlídla.


Tohle byla takový menší vhled do mého života stresu, katastrof, nestíhání, nedochvilnosti, zmatenosti a zapomnětlivosti. Někdy si říkám, že když mě příroda tvořila, tak se fakt vyřádila :D Každopádně slibuji, že příští článek už bude medický, mám v plánu něco krátkého k volitelným předmětů, protože se blíží předzápis. A samozřejmě se jednoho dne dostanu i k článku o biofyzice a topce.

Jinak, kdybyste přemýšleli, proč jsem se zrovna teď rozhodla vydat článek, tak za 4 dny jdu na zkoušku z biochemie a včera jsem se začala pořádně učit. To bude bolet.

Mějte se krásně, hodně štěstí u zápočtů i zkoušek, málo depresí a zase u nějakého článku!

P.S.: Chtěla jsem dát víc fotek, ale zjistila jsem, že skoro žádná není použitelná. Tak se moc omlouvám, příště budu fotit líp :D

P.P.S.: Moje další oblíbená historka je o tom, jak se jakýmsi zvláštním způsobem stalo, že na hory s mou rodinou jel nejenom můj současný přítel, ale taky ten bývalý. Aneb jak moje rodina adoptuje cizí lidi, i když vy s nima zrovna moc nevycházíte. Mám život trošku jako telenovelu :D

P.P.P.S.: Tenhle dar na katastrofy se samozřejmě vztahuje na celou mojí rodinu. Kupříkladu zbytek mé rodiny letěl na dovolenou na Kubu a Mexiko, ale nedoletěl, protože je z Moskvy vrátili zpátky. Anebo moje teta jela do práce na kole a když vjížděla na obrubník, tak jí v jeden moment praskly obě brzdy (!! prakticky v realitě nemožná věc, ale pro mojí rodinu není nic nemožný :D) a vletěla do křoví. Anebo když moji rodiče jeli na druhé líbánky do Budapešti a po cestě je zastavili policisté a zjistili, že mají prošlou technickou, tak se zase vraceli... A to je jen takový předvýběr. Ještě jsem nezačala o mém legendárním dědovi. Jsme taková zábavná rodinka. Myslím, že bychom někdy měli vydat nějaký sborník příběhů :D

P.P.P.P.S.: A úplně mě ohromilo 74 tisíc návštěv mého blogu! Na to, že tu toho moc užitečnýho není, je to super číslo, o kterém se mým jiným blogům mohlo jen zdát :D Děkuju!

úterý 7. března 2017

Histologie a embryologie

Histologie a embryologie je dvousemestrální předmět, který začíná v letním semestru 1. ročníku. Ze začátku si možná budete myslet, že nic v mikroskopu nepoznáte a před zkouškou v zimě pochopíte, že je to realita, ale ničeho se nebojte! Ústav histologie je plný skvělých a hodných lidí a celkově to hodnotím jako nejpříjemnější zkoušku do této doby. A to jsem při učení měla pocit, že snad radši proskočím oknem.

V prvním semestru budete na praktikách i přednáškách probírat obecnou histologii, v druhém semestru jsou praktika vyhrazena pro speciální histologie a na přednáškách se dělá embryologie.

Kdo čte můj blog delší dobu, tak ví, že původně jsem na histole opravdu trpěla, byla zmatená jak lesní včela a při frázi "hematoxylin-eosin" jsem propadala záchvatům. Nevěřila jsem, že bych tu zkoušku mohla někdy dát, v mikroskopu jsem viděla jenom hnusné fialové věci a jedinou útěchou bylo relaxační kreslení Golgiho aparátů a buněk epitelů. Pokud to máte podobně a hned první praktika vás vylekala, nebojte se, bude líp (a to nejsem volič ANO :D). V druháku to všechno začne dávat větší smysl, mě osobně to dokonce začalo dost bavit a na praktika jsem se možná i těšila. A zkoušku jsem taky nakonec zvládla :D Tak hlavu vzhůru :)

Vidíte, histologie vás miluje!

Přednášky:
Přednášky se konají v PRO jednou týdně a jsou spojené se zubaři, takže na první přednášky je lepší přijít včas, abyste si měli kam sednout. Ale nebojte, tak po dvou týdnech to opadne :D Ze své vlastní zkušenosti na ně doporučuju chodit. Jednak to pan T. podává srozumitelně a zajímavě a druhak si tam nakreslíte spoustu schémat, která využijete k přípravě na zkoušku a jsou obtížně dohledatelná. Každopádně se připravte na to, že tempo je vražedné a nebudete stačit měnit pastelky :D Ale zpětně musím říct, že jsou to asi jediný pořádně užitečný přednášky, z kterých jsem si něco odnesla. Velkou informační hodnotu má samozřejmě třeba taky fyziologie, ale to bych tam musela chodit.

Praktika:
Výuka praktik probíhá taktéž v PRO, v 2. patře. Budete během nich hlavně prohlížet preparáty a modlit se, abyste už konečně něco poznali. Ne, samozřejmě, že někomu histola jde a v preparátech má systém hned od začátku, ale pak jsme tu my, zoufalci, kteří jsou rádi, když rozpoznají druh epitelu :D Hodně také záleží na tom, koho dostanete jako vyučujícího. V prváku jsme měli sice moc hodnou paní, ale neodnesla jsem si z hodin nic. V druháku jsme dostali skvělého pana P., praktika byla zajímavá a prezentace mi pomohly k zápočtům i zkoušce. Opravdu jsem měla pocit, že mi to něco dává :) Na praktikách se vyplatí si dělat poznámky k jednotlivým preparátům a kreslit si, co opravdu v mikroskopu vidíte. Na schématu to může vypadat všechno jasně a poznatelně, ale realita je tomu na hony vzdálená.
Realita.

Zápočtové testy:
Testy se liší vyučující od vyučujícího. My měli v prváku dva testy, oba obsahovaly kreslení schémat a multiple-choice abcd otázky. Taky jsme si mohli vyzkoušet poznání preparátu. Samozřejmě jsem nebyla úspěšná :D V druháku byly testy tři (doufám, že se nepletu, mám už v tom bordel :D), postupně ze všech témat speciální histologie a obsahem opět byla schémata, abcd otázky a i vpisovací. Testy nebyly náročné, ale zase dostatečné pro zkoušku, hlavně procvičování kreslení schémat :) Jiné skupiny k tomu měly i test z poznávání preparátů.

Materiály:
Tady se pokusím zahrnout úplně všechno, co mi přišlo vhod :D
  • Základy histologie a embryologie od Slípky - nejlepší a nejsrozumitelnější učebnice se schématy, která hodně odpovídají zkouškovým. A ještě jsou krátký! :D
  • Konrádová a spol.: Funkční histologie - perfektně udělaná speciální histologie, pokryje všechno, co potřebujete vědět ke zkoušce
  • Zkoušková schémata + vybraná schémata z obecné histologie z mefanetu
  • Manuál pro praktikum ze speciální histologie z mefanetu - stručné a jasné shrnutí specky
  • Youtube kanál o embryologii - všechno hezky popsané a nakreslené, v angličtině
  • Digitalizovaná sbírka preparátů přímo od fakulty
  • Oko a ucho z mefanetu - hodí se i k topce na smysly, je to celé jak z anatomického, tak histologického pohledu; stručně, jasně
  • Otázky ke zkouškovému testu z mefanetu - někdo z toho dával i zápočťáky, docela dobrá metoda
Co si chválili ostatní
  • Memorix histologie - já se bez něj obešla, ale vypadá moc hezky


Zkouška:
Na první pohled vypadá obludně rozměrně a náročně, ale v závěru zjistíte, že stejně je nejdůležitější se naučit schémata a velkou část uvaříte z toho. A usnadňuje to i fakt, že Ústav histologie nám spoustu materiálů (viz zveřejněné otázky k testu i s odpověďmi) naservíroval až pod nos.
Zkouška má celkem 4 části:
  • PC test
  • Kreslení schémat z obecné histologie a embryologie
  • Poznávání 3 preparátů
  • Ústní část
K PC testu máte přímo od Ústavu zveřejněné všechny otázky, které vás tam mohou potkat - opravdu to 100% odpovídá, akorát jsou prý přeházené možnosti (ale vážně se někdo drtil odpovědi tak, že si zapamatoval jen písmenka?). Každá otázka může mít více odpovědí a některé jsou poměrně náročné, nevyskytují se ve skriptech od Slípky (hlavně různé vrozené vady v embryologii), takže si je určitě doporučuju minimálně jednou projít. Využijte všechno, co se vám nabízí! :) Ale jinak si myslím, že to jde udělat i kdyby jste si to projít nestihli, samozřejmě s určitým štěstím na otázky. Minimum u testu je 112 bodů ze 160, což je krásné. Každá otázka je bodována 4 body, bod je tedy za každou správně označenou i správně neoznačenou odpověď, takže někdy je lepší radši nezaškrtnout.

Schémat je celkem 167, ale k této části zkoušky využijete pouze ta z obecné a z embryologie. specka patří až k poznávání preparátů. Kreslení probíhá buď v PAV (nevejdete přímo do budovy, ale půjdete k postranním dveřím - my se úspěšně ztratili :D) anebo někdo to prý měl v PRO. Dostanete papír se zadáním 4 schémat - 2 obecka, 2 embryo. Za každé schéma můžete dostat až 25 bodů, pro postup k další části je nutných 70 bodů a zároveň aspoň 5 bodů z každého schématu. Opět závisí na tom, jaká schémata dostanete zadána a kdo opravuje, ale na mém pokusu mi přišlo, že jsou docela mírní :) Nicméně, pokud bych měla vyzdvihnout nejdůležitější věc, kterou je třeba se ke zkoušce naučit (jako třeba protein p53 v biologii :D), tak jsou to právě všechna schémata. Poctivě si je všechny nakreslete! Odvodíte a okecáte díky tomu strašnou spoustu věcí a lépe si to zapamatujete, zvlášť máte-li "kreslící paměť" jako já (co si nakreslím, to si spíš zapamatuju). Zvlášť u embryologie to může přijít vhod. Ale samozřejmě zkoušku udělali i lidi, kteří si schémata jen projeli a ani jednou nenakreslili. Klobouk dolů před nimi :D


Pokud jste úspěšní u kreslení schémat, pokračujete na poznávačku preparátů, která se koná v místnosti na praktika. Dostanete celkem 3 preparáty, které máte určit a nakreslit k nim odpovídající schéma. Pokud si nejste preparátem jistí anebo nemáte vůbec páru, zkuste poznat aspoň něco (jak nám bylo řečeno: poznejte aspoň epitel! :D), zkoušející se vás k tomu bude snažit dovést. Někteří zkoušející mohou mít ještě i záludné doplňující otázky. Klíčem k úspěšnému absolvování je dobrá ruka na preparáty :D Taky není k zahození procházení sbírky preparátu na internetu, vše je tam popsané + využít možnosti samostudia a všechny preparáty si poctivě projít a zkusit rozpoznat, najít záchytné body.
Jsou vyučující, kteří vám budou tvrdit, že pokud v prosinci nemáte "jasno v preparátech", tak je to docela špatný a hrozí vám neúspěch u zkoušky. Tím se nenechte rozhodit. Já jsem se v preparátech začala orientovat při samostudiu den před zkouškou a v závěru jsem poznala všechny 3 preparáty s naprostou rezervou. To, že vám tvrdí, že to není možné, ještě neznamená, že je to opravdu tak :D



Spolu s preparáty si zároveň taháte i 3 otázky k ústní části, každá otázka je z jednoho celku obecná-specka-embryo. Přípravu začínáte zároveň s přípravou preparátů a když jste hotovi, tak si vás převezme jeden zkoušející. Dá se tak dobře regulovat, kdo vás bude zkoušet, protože příprava není teoreticky časově omezená (nikdo to nehlídá). Vyberete-li dobře, máte v kapse i závěr zkoušky. Moje zkoušející po mě chtěla hlavně embryo, u zbytku stačila jenom příprava na papíře. Ze specky jsem si vytáhla cerebellum a naprosto stačilo jen popsané schéma a nějaké anatomické okecání k tomu :) Proto se vyplatí ke specce schémata doopravdy umět.

Jak jsem se učila:
Z histologie jsem měla docela vítr, a proto jsem se rozhodla začít připravovat doopravdy včas. Schémata jsem začala kreslit někdy od listopadu, cca 3-4 schémata každý den, souběžně jsem si specku kreslila i na praktikách. Vydržela jsem to celý měsíc a jsem na to hrdá! :D Bohužel embryologie mě fakt nebavila, takže jsem to potom doháněla pár dní před zkouškou, ale v závěru mi to skoro nejvíc pomohlo k porozumění celého vývoje. Taky jsem se relativně poctivě učila na zápočtové testy, specku jsem brala hlavně z Konrádové a proklikala prezentace z praktik.
Naostro jsem začala 14 dní předem, kdy jsem 7 dní tvořila svoje otázky na obecnou a embryo (protože se neumím učit ze souvislého textu) a zbytek času se učila, procházela a kreslila schémata a projížděla postupně testové otázky (vždycky po skončeném tématu). Na obecnou mi stačil 1 den, na specku 2 dny a půl a embryologii jsem díky schématům a skvělým YT videím zvládla za 1 den a půl :) Dokonce mě začala i bavit, nejvíc ze všech témat! Sama jsem se divila, ale opravdu je poměrně logická.
Zbylé 2 dny jsem měla čistě na testové otázky a schémata + samostudium preparátů.



Na závěr bych chtěla jenom upozornit, že i když se podle mého popisu může histola zdát jako dávačka, úplně se jí nevyplatí podceňovat. Můžete chytnout špatné otázky/schémata/preparáty/zkoušejícího a pohodová zkouška se změní v pěkně nepříjemnou. Pořád je to zkouška na medicíně a zadarmo vám jí nikdo nedá.

P.S.:
Pokud se zrovna připravujete na histolu, nemůžete vynechat tohle úžasné video o zoufalství :D
Klobouk dolů před autory! :D Chvíli před zkouškou jsem měla stejné pocity jako Dolfík - zmar a beznaděj a chuť přepadnout ty všechny, co tvrdili, že je to pohoda. "Sice se z toho zblázním, ale aspoň budu vědět jaký mám kde epitel." je přesná definice :D


Hodně štěstí všem při bojích s růžovým peklem a přeji co nejmenší ztráty - duševní i fyzické :D


čtvrtek 16. února 2017

Události a objevy třetího semestru

Dlouho jsem se neozvala, nejdřív nebyl čas, potom zase chuť a motivace. Vánoce mi protekly mezi prsty a hned hurá na učení histoly, abych měla co nejdřív klid. Zkoušky jsem nakonec plánovaně odpráskla v poměrně slušné rychlosti a dopřála si zasloužený odpočinek, jehož konec je za rohem. A než se pustíme do toho obávaného a ošklivého letního semestru druhého ročníku, připravila jsem si pro vás shrnutí zimáku.

Jsem připravená!
Pocity z histolky v kostce.
Teda v obrázku.

Histologie a embryologie:
Zkouškový předmět a v závěru docela příjemný. Na praktikách se probírá speciální histologie, na přednáškách zase celá embryologie. Asi záleží na vyučujícím, ale my jsme měli skvělého a praktika mě i bavily :) Hodně se kreslí, pořád se kouká do mikroskopu a k tomu kus teorie. Ke zkoušce mi tehdy BezKofeinu napsala, že se jedná o "zkoušku za odměnu". Při učení jsem jí trošku proklínala, protože toho bylo hodně a samý srajdy, zvlášť embryola. Ale nakonec jí musím dát za pravdu. Zatím nejmilejší ústav a nejpohodovější zkouška! :) Víc se rozepíšu v příslušném článku.

Topografická anatomie:
V zimní semestru se dočkáte pitev, popiteváku i dalšího stresu z nekončící anatomie. Jak já jsem byla po zkoušce šťastná, že konečně jsem se téhle hrůzy zbavila! Anča v prváku byla poměrně v pohodě a zajímavá, ale různá regia a trigona u topky a smysly k tomu, jo, tak nějak si představuju peklo. Učení mě silně nebavilo a zkouška podle toho vypadala. Nicméně se zase ukázalo, že strašně záleží na tom, k jakému zkoušejícímu se dostanete. Já jsem za pana O. velmi šťastná, jinak bych se s topkou trápila na dalším termínu :)
Zápočťáky se píšou celkem 4 - topka hlavy; krku a hrudníku; břicha; smysly; obtížnost je různorodá podle vyučujících. Více o zkoušce i předmětu v samostatném článku :)

Fyziologie:
Asi největší strašák druháku, z kterého mám smíšené pocity. Na jednu stranu mě ten předmět baví (vynecháme-li fyzio dýchání! :D), na druhou se fakt upřímně děsím zkoušky v létě a obrovského objemu učiva, zvlášť mraku čísel. Na ty mám hodně špatnou paměť a zatím je fyzio hlavně o hodnotách (anebo se na ně klade moc velký důraz). Achjo :D
Protokoly jsou jako hezký doplněk, jsem ráda, že se netlačí hlavně na ně, a praktika jsou pohodovější. Některé úkoly bývají vtipné, jiné zas zajímavé, myslím, že každý si tam něco najde :) Akorát jsou cvičení neskutečně dlouhá, a to se nám v letňáku o hodinu prodlužují. To už tam budu fakt regulérně spát :D
Zápočtové testy se píšou vždy po skončení jednoho bloku, za zimák byly 3. Co jsem slyšela, tak dřív byly opravdovým strašákem, a protože na nich spousta studentů vylítala, cca 3 roky zpátky změnili koncept. Takže teď, pokud se na to úplně nevykašlete, jsou zápočťáky lehké, podle mě až moc. Týden před testem dostanete soubor cca 600 otázek pravda-nepravda a stejné otázky jsou i u zápočťáku. Spousta lidí se tak teorii vůbec neučí anebo jen okrajově a myslím, že se z toho všichni u zkoušky pěkně pos... Ale taky se můžu mýlit, to ještě uvidíme :)
Největším zážitkem zimního semestru na fyzio asi bylo nabírání krve, ke kterému jsme se dostali poprvé. V tu chvíli u mě adrenalin stoupl do závratných výšin, rozbušilo se srdce, a to i přesto, že jsem byla na bezpečném konci jehly :D Ale cítíte se pak jako strašný doktoři! (nebo aspoň já...)

Biochemie:
Protokoly z biochemie mi ukázaly, že překlepy jsou hřích, grafů v excelu se jen tak nezbavím a i na medicíně mě čekají extrémně zbytečné věci. Proč, když máme připravený protokol přímo na vyplnění, ho nenapsat znovu a jinými slovy? Vždyť máme tolik volného času! A ještě nám ten protokol tak 2x vrátit na předělaní, prosím. Ti, kdo se to rozhodli psát ručně, hodně rychle měnili stanovisko :D
Samozřejmě to není u všech vyučujících, některé kruhy odevzdávali protokoly jen skupinově anebo vůbec. Je to jako vždy o štěstí :D Nemám pocit, že by mi ty hodiny strávené nad protokoly a následnou opravou daly něco navíc. Na zápočťáky jsem se musela učit stejně.
Zápočtové testy za zimní semestr jsou 2 a nejsou zrovna jednoduché. Kolikrát se v nich vyskytovaly věci, které se nedaly dohledat ani ve studijních materiálech. Kdyby po fakultě nekolovaly vytažené testy, které s těmi letošními byly trochu podobné, tak jsem namydlená :D
Na druhou stranu, témata zvolená na praktika byla zajímavá, zvlášť ty, kde jsme zjišťovali přítomnost Leidenské mutace z bukálního výtěru. Škoda, že já jsem chvíli před tím šla na celorepublikové testování od synlabu, jinak bych si ráda otestovala sama sebe :D Kdyby nebylo předimenzovaných protokolů, tak se na ten předmět fakt těším a mám ho ráda.

Klasika.

K tomu byl taky tělocvik, pokračující do letního semestru a volitelné předměty. Nic moc ke psaní :D

A co letňák?
V letním semestru nám pokračuje fyzio s biochemkou a přibude Mikrobiologie. Před letním zkouškovým varují všichni, stresují se z něho i spolužáci, takže se nemůžu dočkat. Taky bych si měla domluvit ošetřovatelskou praxi o prázdninách - pokud má někdo rady a návrhy, sem s nimi! 

Za neaktivitu se omlouvám, ale jednak nemám moc chuť psát a druhak nevím o čem. Přijde mi, že všichni mediblogeři mají oproti mně zajímavější studia :D Ale věřím, že se to jednoho dne zlomí. Co se týče chuti a motivace, zrovna procházím malým "depka" obdobím, do kterého mě uvrhla situace a zjištění půlky ledna a pořád se s tím nějak nemůžu srovnat. Zanedbávám všechno a skorovšechny, tak se nebojte :D Čas trávím flákáním, čtením, hraním her a kreslením, zkrátka strašně produktivní :D Ale už jsem aspoň pootevřela učebnice. Přeci jen, letní semestr klepe na dveře a nebude to žádná sranda. A ty slíbené články jednoho dne napíšu!

pátek 30. prosince 2016

Co přinesl rok 2016

Tenhle článek nebude ani o Brexitu, ani o prezidentských volbách v USA a dokonce ani o prořídlých řadách celebrit. Bude sobecky o mně, mém roce 2016 a taky o medicíně.
Ale nebojte, moc dlouhý snad nebude. Jenom takové stařecké bilancování v předvečer Silvestra.


Ačkoliv hysterický internet tvrdí opak, za sebe musím říct, že 2016 skutečně byl MŮJ rok. Asi nejvíc ze všech. Objevila jsem netušenou odvahu, sáhla na rezervní zásoby, otevřely se mi dveře ke spoustě úžasným věcem a ještě k tomu jsem spadla do šťastnýho lejna. Nebylo to vždycky jednoduchý, nebylo mi ani pořád do zpěvu (většinu roku spíš teda nebylo než bylo), ale zpětně to hodnotím jako ÚŽASNOST. Pecku.
Mohla bych to vlastně shrnout jedním naprosto vystihujícím gifem:


Protože jsem do něj lezla jako spokojená bytost, pak jsem dostala pár facek a teď už jsem připravená (doufám). Ale zase tak jednoduchý to nebylo, takže si vyleju srdíčko :D

Jaký tedy byl můj rok 2016?

  • V lednu jsem zvládla zimní zkouškový a cítila se hustokrutomegapřísně. To ale netrvalo dlouho a už v únoru jsem upadla do pochmurné nálady, která trvala až do června. Na vině byl můj osobní život, kde se událo několik nedobrých věcí.
  • Letní zkouškové přišlo plíživě, ve formě předtermínu z angličtiny. Zkoušky jsem následně nastřílela věrna svému znamení (Střelec), a PAK TO PŘIŠLO. Úspěch na poslední zkoušce, zkoušce z anatomie. Vážení, tomu pocitu se vyrovná máloco. Z následující euforie jsem žila ještě další měsíc a v těžkých chvílích z toho těžím do teď. Bylo to skvělý! :D
  • V červnu jsem se z toho všeho naštvala, využila svojí radost z absolvování prváku a rozhodla se něco se sebou udělat. A tak jsem konala.
  • Hodně jsem cestovala, užívala si a pokoušela sama sebe. Díky tomu jsem o sobě zjistila netušený věci a víc si věřím. Žádné hodiny s koučem se nevyrovnají tomu, když vyrazíte do neznáma a musíte se spolehnout jenom na sebe. A stejně to zvládnete! Doporučují 4 z 5 bloggerů :D
  • Trochu jsem se pokusila naladit na "YES MAN" vlnu a snažila se jít po hlavě do všeho možného. Protože buď to vyjde nebo ne. To vyústilo ve fakt, že dělám na jednom superzajímavém projektu, což mě moc baví a naplňuje a ještě mám dvě brigády.
  • Když už jsme u těch brigád, jedna byla inspirována tímhle blogem. Jak jste si možná všimli, už nějaký ten pátek trpím problémem se psaním, nějak mi to nejde. A jako na zavolanou jsem objevila inzerát hledající přispěvatele do online magazínů. Řekla jsem si proč nevyhnat čerta ďáblem, když mi nejde psát, nejlíp to porazím tím, že budu psát hodně a takhle budu mít aspoň důvod. Takže jsem odpověděla a k mému nebetyčnému úžasu jsem byla úspěšná :D Nepíšu sice nic světoborného, ale rozepsala jsem se a rýsuje se mi díky tomu skvělá a kvalitní nabídka, která by mě zase posunula dál. Snad to vyjde!
  • Také jsem zjistila, že princové ještě pořád existují, i když nemají bílého koně :)
  • No ale aby nebylo všechno jenom růžové, mám příliš mnoho věcí a jsem z toho dost unavená. A taky mi moc nejde odpočívat. Vždycky mi to flákání narušuje vtíravý špatný pocit, že bych měla jít něco dělat. Mojí nadějí je úspěšné a krátké zimní zkouškové, abych si pak mohla aspoň na chvíli hodit nohy nahoru.
  • Letos jsem si prošla i ztrátou motivace ke studiu. Druhý ročník mě z nějakého důvodu velmi rychle utloukl a až do půlky prosince jsem zápasila s pocitem beznaděje, že tahle škola není pro mě. Nejsem tak chytrá, nejsem tak dobrá, nemůžu to zvládnout. Nemůže ze mě být nějaký použitelný doktor, jsem úplně marná. Všeho je strašně moc a já nejsem schopna si to pamatovat déle jak dva dny po testu. Nicméně s tou správnou podporou jsem zabojovala, zakousla se a už je snad vše v pořádku :) Pochybnosti o správně zvolené cestě stále jsou, ale mám záložní plán, a to mě uklidňuje.
Ta správně kvalitní fotka :D Zátiší se skvělou knihou, svíčkami a hlavně mojí sklenicí s nejkrásnějšími vzpomínkami tohoto roku! Doporučuju a budu dělat i v 2017 :)
  • A jako poslední věc, za celý rok jsem nepřečetla ani jednu knížku, která by nebyla literaturou faktu. Ostuda! Skóre jsem vylepšila až dnes, kdy jsem po letech otevřela můj milovaný Nekonečný příběh a vrátila se zpátky do nočního lesa Perelína a na rozpálenou barevnou poušť Goab. Ach ♥ Za inspiraci děkuji jinak příšernému televiznímu programu.
Nejdůležitější věc, kterou jsem si z letoška odnesla? Člověk má být otevřený novým možnostem a neustále něco zkoušet, protože nikdy neví, kam ho život zavane!

Tím končím moje plkání a VŠEM přeju krásný nový rok, ať je třikrát lepší než ten předchozí!

Moc nezvracejte :D

pondělí 19. prosince 2016

Po pitvě je každý generál

Já vím, moje titulky jsou čím dál tím kreativnější

Ano, je to tu! Pokud jste před 14 dny slyšeli velkou ránu, tak to bylo kámen, co mi spadl ze srdce, že ten ošklivý popitevák nemusím opakovat a na pitevnu už pravděpodobně nepáchnu. Doufám.
Nakonec to bylo poměrně lehké, ale to jenom díky tomu, že jsme šli jako poslední skupina a nikdo už tam nechtěl být ani o minutu déle, včetně zkoušejících. Mít to, co první skupina, tak od páté struktury odcházím z pitevny oknem, jdu na plastiku obličeje a odlétám do Austrálie.
Zkoušení bylo písemnou formou, kopírující pravidla praktické části zkoušky z Anatomie. Tedy, 12 preparátů rozmístěných různě na 5 tělech a k úspěšnému projití potřebujete minimálně 8 správně. Zkoušela nás paní doktorka E. a k tomu můžu říct jen jediné - na ten jeden den předstírejte, že správný název je m. plantaris longus, nikoliv jen m. plantaris. Ušetří vám to půlbod :D
Chtěla bych také mírně poupravit minulý článek ohledně průběhu pitev: těl nakonec bylo 5 (jedno otočené, aby byl přístup i k zadním částem) a poslední hodina byla krásná v tom, že jsme pitvali jen trochu a po zbytek času jsme si mohli procházet těla a popisovat všechny struktury. Dobré také je navštívit pitvy jiné skupiny na samostudium, popřípadě se s vaším vyučujícím domluvit na samostudiu v jiný čas. Yokochi a učebnice Topografické anatomie jsou vašimi přáteli.
Jsem fakt ráda, že to mám za sebou :D

Je to měsíc od toho, co jsem zveřejnila poslední článek a když jsem přemýšlela o čem psát, tak jsem zjistila, že asi nejzajímavějším publikovatelným zážitkem za uplynulý měsíc je moje první návštěva pilates a první odběr krve. Což je docela málo a smutný, ale to nevadí, třeba další měsíce budou zajímavější témata. Třeba zoufalství ze zkouškového, panická hrůza z růžové a fialové nebo tak nějak.

Fat Amy je moje spirit persona.
Na letošním Půlení mediků jsem v tombole vyhrála poukaz do fitka - já, která nikdy nic nevyhrávám. Asi už se mi nějaká vyšší entita rozhodla důrazně ukázat, že je načase něco udělat s mojí obrovskou zásobou adipocytů. Každopádně jsem se rozhodla poukaz nenechat zajít prachem a zaskočit na první lekci "něčeho". Vzhledem k mým časovým (ne)možnostem mi jako nejideálnější vyšla hodina pilates. Řekla jsem si: "Proč ne, zní to zajímavě a vždycky jsem to chtěla vyzkoušet." Šla jsem tam s tím, že se u toho hodně dýchá a protahuje, žádné dynamické cvičení. Ale ona to není tak úplně pravda. Odcházela jsem s bolavými svaly, podlamujícíma se nohama (protože výpady na BOSU jsou fakt top :D) a již bez iluzí o mojí kondici. Prostě neexistuje. I když cvičím víc než dřív. Není mi přáno. Achjo. Největším ponížením budiž ty o víc jak generaci starší paní vedle mě, v klidu a bez problémů provádějící všechny cviky, zatímco já jsem pořád chodila pít, aby nebylo vidět, že už nemůžu :D Dneska jdu na zumbu, tak jsem zvědavá, jestli už je to cvičení odpovídající mojí neschopnosti. Ale ty peníze zkrátka procvičím! :D


Nějak tak jsem se cítila :D
Odebírání krve už je kapitola o něco úspěšnější. Normálně je to součást praktik z fyziologie krve, ale já jsem chtěla být už připravená, protože jednak to sama špatně snáším (spíš nesnáším - kdo omdlívá jako já, zvedněte ruku nahoru! :D) a druhak jsem si neuměla představit "ublížit" jehlou někomu jinému. A než to poprvé zkoušet před dvaceti páry očí, které vás sledují, tak jsem radši požádala mojí maminku pohybující se v oboru, jestli by mi domů nepřinesla nějaký materiál a nenaučila mě to. Své žíly mi k tomu propůjčila celá rodina a moje drahá polovička, ideální situace. Když už bych to zkazila, zůstalo by to v rodině :D Nakonec se mi to povedlo úspěšně, s minimem stresu, podle mojí sestry prý dokonce nabírám lépe než mamča, tak jsem se cítila ještě hustěji :D V závěru jsem to na praktikách ani nezkoušela, umělou ruku nám nepůjčili a ani vlastně nebyla možnost - jen na první hodině, ale ta byla ještě před mým trénováním, takže jsem si netroufla. I když vím, že v budoucnu jako doktor pravděpodobně nikdy nabírat nebudu, tak se cítím přeci jenom klidněji, že už něco praktického umím, hlavně směrem k naší letní ošetřovatelské praxi. Skvělé je, že kdybych si to chtěla vyzkoušet ještě jednou, tak jsem si nedávno udělala kamarádky mezi budoucími zdravotními sestřičkami, které mi nabídly nejenom materiál, ale i své ruce pro další procvičování :D Dobré duše.

Jinak, krev je skvělé téma a i se dobře učí. Docela jsem se bála všemožných číselných hodnot, které krev doprovázejí, ale naštěstí test sestavoval někdo rozumný a je jich tam pomálu. Naše průběžné testy z fyziologie probíhají totiž tímto způsobem: týden předem se zveřejní testové otázky, které jsou ve formě ano/ne a dokonce i se správnými odpověďmi. Vám tedy zbývá se naučit teorii (otázky kopírují informace z doporučených fakultních skript - zatím ve všem kromě leukocytů) a vypilovat otázky, které nevíte, popřípadě se naučit jen správné odpovědi a s tím jít ke zkoušení (někteří to tak dělají), které probíhá na počítačích. Tenhle systém se prý zavedl poté, co se strašná spousta druháků nedostala přes zápočtové testy ke zkoušce. Jestli je to moudré, to nechám na zvážení každého, ale rozhodně si na to nemůžu stěžovat, protože aspoň víte, do čeho jdete a co se učit. A přeci jenom, naučit se správnou odpověď k 600+ otázkám už nějakou mozkovou aktivitu vyžaduje. Jak to ale bude u zkoušky, které zůstává pořád stejně obtížná, to radši nechci vědět...


V průběhu měsíce jsem stihla i navštívit přednášku na efektivní organizaci času. Odnesla jsem si z toho pocit, že mít přesně na čas rozorganizovaný den je spíš depresivní a na mojí chaotickou osobnost to nikdy nebude fungovat. Ale zároveň byly do pléna vhozeny i zajímavé metody, z nichž mě zaujala hlavně appka Todoist. Je přístupná pro všechny operační systémy a můžete si v ní sestavit svůj Todolist, který se vám bude skrz ní a emaily každý den připomínat. Máte tak lepší přehled akcí než v mobilním kalendáři anebo diáři (protože ten vám zkrátka upozornění nepošle). Já jí chtěla využívat primárně na okamžité zapsání činnosti/akce než to zapomenu (jelikož papíry se snadno ztrácí), ale nakonec jsem skončila jen u toho Todolistu, protože mi odmítá fungovat v mobilu a mám jí jen v notebooku. Což není až taková tragédie, aspoň mi každý den na emailu přistane seznam věcí, co musím udělat, a po vyhotovení si je můžu uspokojivě v počítači odklikat jako splněné. Pokud neznáte, dejte tomu šanci a sami uvidíte :)

Chtěla bych vám všem popřát klidné svátky bez přemíry učení, protože tohle je do Vánoc určitě poslední příspěvek - tenhle týden mě čekají 3 testy (ale 2 už jsem minulý týden úspěšně zvládla, juchů!), tak bych se už mohla začít učit :D Takže veselé Vánoce a hodně dárků! Před Novým rokem se tu ještě zastavím s bilančním článkem :)


(S)mějte se, neberte tu školu tak vážně a zase někdy u dalšího článku :)

I když moje Vánoce vystihuje spíše tohle: