sobota 30. prosince 2017

Vánočně-novoroční příspěvek

Ahoj!
Ozývám se po docela dlouhé době a ani se moc nestydím. Probudila jsem se hlavně, abych dodržela svoje slovo a přinesla nějaké "dárky" prvákům a druhákům. I když už je na Vánoce trochu pozdě... Ale dřív to nešlo.

Větší aktivitu u mě zaznamenáte na Instagramu (který je skvělý pro líné osoby), ale i tam to flákám. Přiznám se: nemám moc času. Navíc píšu články za peníze a taky jsem si udělala druhý blog, kde můžu o cestování psát do aleluja a nikomu z lékařský fakulty z toho nepraská žilka (protože jsem prý "rozmazlená, ze zazobaný rodiny a jenom se chlubím, aby mi lidi záviděli"), takže mi na mediblog nezbývá chuť ani čas. Ale nebojte, ještě vás nějakými články z Erasmu oblažím, minimálně mi v konceptech leží průvodce Erasmem ve Vilniusu a možná se kouknu na zub i finanční stránce věci.

Pokud by někoho opravdu zajímalo, kde beru peníze na cestování, tak jsem loni měla k medicíně tři brigády, abych splatila dluh sestře za Vietnam a mohla jet na měsíc na Balkán, brigádničím i během Erasmu, na krku mám fonendoskop za 250,-, v kapse telefon za tři tisíce, na kafíčko a hipsterský dorty chodím stěží jednou za dva měsíce a moje jediná značková ulítlost jsou boty od Nike a mozzarella z Lidlu. Život je o prioritách a já si radši koupím letenku než třeba Littmana.

Ještě než se dostaneme k tomu, pro co jste asi tenhle článek otevřeli, dovolte mi zase trochu bilancování, když už je zítra ten Silvestr.

Rok 2017 byl dvanácti měsíci horské dráhy, kdy jsem vyjížděla do závratných výšek a padala na hubu tak rychle, že už jsem to skoro nestačila vnímat. Na dlouhém listu přibyl kopec dalších lidí, co mě podrazili nebo zklamali, ale taky spousta nových přátel a známých, ať už z hromádky "mých Srbů" nebo erasmáckého pobytu. Zažila jsem spoustu neopakovatelných momentů, překonala víceméně většinu výzev, před které jsem si stoupla, a nabrala zase o trochu víc zkušeností. Jestli jsem moudřejší, to nevím a taky ještě pořád nevím, čím chci být až vyrostu, ale v posledních měsících jsem zvládla udělat důležitá rozhodnutí, která mi pomáhají najít tu správnou cestu.

S čím bojuju už druhým rokem a stále, to je nedostatek motivace ke studiu medicíny, který se s Erasmem ještě víc prohloubil. Tam jsem měla možnost na vlastní oči vidět ty ostatní šťastné vysokoškoláky, které rozčílí zkouška, na kterou se musí učit víc jak dva dny, nebo třeba padesátistránkový text na seminář. Kteří si mohli odjet na týden, dva nebo i tři a cestovat a nikomu to nevadilo. Nechci dělat z medicíny nějaké vězení, ještě pořád u ní stíhám dost věcí, ale na Erasmu jsem hodně záviděla. Svoje prsty v tom má i letní ošetřovatelská praxe, která byla budíčkem do reality a jestli jsem v sobě ještě měla ty naivní ideály o zachraňování lidí, tak po ní už jsou definitivně mrtvé. Moje vůle se otřásla také ve chvíli, kdy jsem měla nabídku na práci v oboru, který mě baví (a je na hony vzdálený medině), s nástupním platem o němž si může doktor (a nejenom on) po škole nechat zdát. Podmínkou ale bylo zanechání školy a nástup na plný úvazek. Rozhodla jsem se nakonec pro medicínu a doufám, že toho nebudu litovat (až mě v létě vyrazí :D).

Druhák byl hnus, třeťák je hnůj, klasicky z bláta do louže. Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli mě to baví nebo ne. Z patoly je mi ouzko už teď, z patfyzu je mi ouzko, protože budu mít v Čechách co dohánět (z praktické části), interní propka byla svým způsobem zajímavá a obohacující, ale taky deprimující, protože prostě nic neslyším (asi bych měla zajít na ORL) a mikra je zajímavá, ale strašně se to plete. Tak si vyberte.


Naštěstí, i přes všechny držkopády a nepřejícné lidi, mám po svém boku skvělého muže a za sebou podporující rodinu a tu trošku kamarádů, kteří zvládají můj sarkasmu a protivismus. Ať už to zní jak klišoidně chce, je to pravda.

Do nového roku vám přeju ať vstoupíte tou správnou nohou a stylově. 



A slíbené dárky pro prváky a druháky:

  • vypracované otázky ke zkoušce z Lékařské chemie spolu se vzorci (heslo je příjmení hlavního přednášejícího bez velkého písmena na začátku)
  • troška mých otázek na anatomii (hlavně cévní systém a nervy) spolu s materiály na lymfaťák z mefanetu (heslo je jméno docenta bez velkého písmena na začátku)
  • a pro druháky to není tak slavné - část otázek ke zkoušce z fyziologie, co jsem stihla vypracovat, tj. GIT a něco z fyziologie vzrušivých tkání.
Třeba to někomu pomůže :) Veselé Vánoce! :D

3 komentáře:

  1. Preboha, kde máš ten druhý blog? Umieram túžbou po novinkách :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pošlu ti adresu mailem, to poslední, co chci, je aby mi na něj někdo z mediny přišel :D

      Vymazat