Tenhle článek nebude ani o Brexitu, ani o prezidentských volbách v USA a dokonce ani o prořídlých řadách celebrit. Bude sobecky o mně, mém roce 2016 a taky o medicíně.
Ale nebojte, moc dlouhý snad nebude. Jenom takové stařecké bilancování v předvečer Silvestra.
Ačkoliv hysterický internet tvrdí opak, za sebe musím říct, že 2016 skutečně byl MŮJ rok. Asi nejvíc ze všech. Objevila jsem netušenou odvahu, sáhla na rezervní zásoby, otevřely se mi dveře ke spoustě úžasným věcem a ještě k tomu jsem spadla do šťastnýho lejna. Nebylo to vždycky jednoduchý, nebylo mi ani pořád do zpěvu (většinu roku spíš teda nebylo než bylo), ale zpětně to hodnotím jako ÚŽASNOST. Pecku.
Mohla bych to vlastně shrnout jedním naprosto vystihujícím gifem:
Protože jsem do něj lezla jako spokojená bytost, pak jsem dostala pár facek a teď už jsem připravená (doufám). Ale zase tak jednoduchý to nebylo, takže si vyleju srdíčko :D Jaký tedy byl můj rok 2016?
V lednu jsem zvládla zimní zkouškový a cítila se hustokrutomegapřísně. To ale netrvalo dlouho a už v únoru jsem upadla do pochmurné nálady, která trvala až do června. Na vině byl můj osobní život, kde se událo několik nedobrých věcí.
Letní zkouškové přišlo plíživě, ve formě předtermínu z angličtiny. Zkoušky jsem následně nastřílela věrna svému znamení (Střelec), a PAK TO PŘIŠLO. Úspěch na poslední zkoušce, zkoušce z anatomie. Vážení, tomu pocitu se vyrovná máloco. Z následující euforie jsem žila ještě další měsíc a v těžkých chvílích z toho těžím do teď. Bylo to skvělý! :D
V červnu jsem se z toho všeho naštvala, využila svojí radost z absolvování prváku a rozhodla se něco se sebou udělat. A tak jsem konala.
Hodně jsem cestovala, užívala si a pokoušela sama sebe. Díky tomu jsem o sobě zjistila netušený věci a víc si věřím. Žádné hodiny s koučem se nevyrovnají tomu, když vyrazíte do neznáma a musíte se spolehnout jenom na sebe. A stejně to zvládnete! Doporučují 4 z 5 bloggerů :D
Trochu jsem se pokusila naladit na "YES MAN" vlnu a snažila se jít po hlavě do všeho možného. Protože buď to vyjde nebo ne. To vyústilo ve fakt, že dělám na jednom superzajímavém projektu, což mě moc baví a naplňuje a ještě mám dvě brigády.
Když už jsme u těch brigád, jedna byla inspirována tímhle blogem. Jak jste si možná všimli, už nějaký ten pátek trpím problémem se psaním, nějak mi to nejde. A jako na zavolanou jsem objevila inzerát hledající přispěvatele do online magazínů. Řekla jsem si proč nevyhnat čerta ďáblem, když mi nejde psát, nejlíp to porazím tím, že budu psát hodně a takhle budu mít aspoň důvod. Takže jsem odpověděla a k mému nebetyčnému úžasu jsem byla úspěšná :D Nepíšu sice nic světoborného, ale rozepsala jsem se a rýsuje se mi díky tomu skvělá a kvalitní nabídka, která by mě zase posunula dál. Snad to vyjde!
Také jsem zjistila, že princové ještě pořád existují, i když nemají bílého koně :)
No ale aby nebylo všechno jenom růžové, mám příliš mnoho věcí a jsem z toho dost unavená. A taky mi moc nejde odpočívat. Vždycky mi to flákání narušuje vtíravý špatný pocit, že bych měla jít něco dělat. Mojí nadějí je úspěšné a krátké zimní zkouškové, abych si pak mohla aspoň na chvíli hodit nohy nahoru.
Letos jsem si prošla i ztrátou motivace ke studiu. Druhý ročník mě z nějakého důvodu velmi rychle utloukl a až do půlky prosince jsem zápasila s pocitem beznaděje, že tahle škola není pro mě. Nejsem tak chytrá, nejsem tak dobrá, nemůžu to zvládnout. Nemůže ze mě být nějaký použitelný doktor, jsem úplně marná. Všeho je strašně moc a já nejsem schopna si to pamatovat déle jak dva dny po testu. Nicméně s tou správnou podporou jsem zabojovala, zakousla se a už je snad vše v pořádku :) Pochybnosti o správně zvolené cestě stále jsou, ale mám záložní plán, a to mě uklidňuje.
Ta správně kvalitní fotka :D Zátiší se skvělou knihou, svíčkami a hlavně mojí sklenicí s nejkrásnějšími vzpomínkami tohoto roku! Doporučuju a budu dělat i v 2017 :)
A jako poslední věc, za celý rok jsem nepřečetla ani jednu knížku, která by nebyla literaturou faktu. Ostuda! Skóre jsem vylepšila až dnes, kdy jsem po letech otevřela můj milovaný Nekonečný příběh a vrátila se zpátky do nočního lesa Perelína a na rozpálenou barevnou poušť Goab. Ach ♥ Za inspiraci děkuji jinak příšernému televiznímu programu.
Nejdůležitější věc, kterou jsem si z letoška odnesla? Člověk má být otevřený novým možnostem a neustále něco zkoušet, protože nikdy neví, kam ho život zavane!
Tím končím moje plkání a VŠEM přeju krásný nový rok, ať je třikrát lepší než ten předchozí!
Já vím, moje titulky jsou čím dál tím kreativnější
Ano, je to tu! Pokud jste před 14 dny slyšeli velkou ránu, tak to bylo kámen, co mi spadl ze srdce, že ten ošklivý popitevák nemusím opakovat a na pitevnu už pravděpodobně nepáchnu. Doufám.
Nakonec to bylo poměrně lehké, ale to jenom díky tomu, že jsme šli jako poslední skupina a nikdo už tam nechtěl být ani o minutu déle, včetně zkoušejících. Mít to, co první skupina, tak od páté struktury odcházím z pitevny oknem, jdu na plastiku obličeje a odlétám do Austrálie.
Zkoušení bylo písemnou formou, kopírující pravidla praktické části zkoušky z Anatomie. Tedy, 12 preparátů rozmístěných různě na 5 tělech a k úspěšnému projití potřebujete minimálně 8 správně. Zkoušela nás paní doktorka E. a k tomu můžu říct jen jediné - na ten jeden den předstírejte, že správný název je m. plantaris longus, nikoliv jen m. plantaris. Ušetří vám to půlbod :D
Chtěla bych také mírně poupravit minulý článek ohledně průběhu pitev: těl nakonec bylo 5 (jedno otočené, aby byl přístup i k zadním částem) a poslední hodina byla krásná v tom, že jsme pitvali jen trochu a po zbytek času jsme si mohli procházet těla a popisovat všechny struktury. Dobré také je navštívit pitvy jiné skupiny na samostudium, popřípadě se s vaším vyučujícím domluvit na samostudiu v jiný čas. Yokochi a učebnice Topografické anatomie jsou vašimi přáteli.
Jsem fakt ráda, že to mám za sebou :D
Je to měsíc od toho, co jsem zveřejnila poslední článek a když jsem přemýšlela o čem psát, tak jsem zjistila, že asi nejzajímavějším publikovatelným zážitkem za uplynulý měsíc je moje první návštěva pilates a první odběr krve. Což je docela málo a smutný, ale to nevadí, třeba další měsíce budou zajímavější témata. Třeba zoufalství ze zkouškového, panická hrůza z růžové a fialové nebo tak nějak.
Fat Amy je moje spirit persona.
Na letošním Půlení mediků jsem v tombole vyhrála poukaz do fitka - já, která nikdy nic nevyhrávám. Asi už se mi nějaká vyšší entita rozhodla důrazně ukázat, že je načase něco udělat s mojí obrovskou zásobou adipocytů. Každopádně jsem se rozhodla poukaz nenechat zajít prachem a zaskočit na první lekci "něčeho". Vzhledem k mým časovým (ne)možnostem mi jako nejideálnější vyšla hodina pilates. Řekla jsem si: "Proč ne, zní to zajímavě a vždycky jsem to chtěla vyzkoušet." Šla jsem tam s tím, že se u toho hodně dýchá a protahuje, žádné dynamické cvičení. Ale ona to není tak úplně pravda. Odcházela jsem s bolavými svaly, podlamujícíma se nohama (protože výpady na BOSU jsou fakt top :D) a již bez iluzí o mojí kondici. Prostě neexistuje. I když cvičím víc než dřív. Není mi přáno. Achjo. Největším ponížením budiž ty o víc jak generaci starší paní vedle mě, v klidu a bez problémů provádějící všechny cviky, zatímco já jsem pořád chodila pít, aby nebylo vidět, že už nemůžu :D Dneska jdu na zumbu, tak jsem zvědavá, jestli už je to cvičení odpovídající mojí neschopnosti. Ale ty peníze zkrátka procvičím! :D
Nějak tak jsem se cítila :D
Odebírání krve už je kapitola o něco úspěšnější. Normálně je to součást praktik z fyziologie krve, ale já jsem chtěla být už připravená, protože jednak to sama špatně snáším (spíš nesnáším - kdo omdlívá jako já, zvedněte ruku nahoru! :D) a druhak jsem si neuměla představit "ublížit" jehlou někomu jinému. A než to poprvé zkoušet před dvaceti páry očí, které vás sledují, tak jsem radši požádala mojí maminku pohybující se v oboru, jestli by mi domů nepřinesla nějaký materiál a nenaučila mě to. Své žíly mi k tomu propůjčila celá rodina a moje drahá polovička, ideální situace. Když už bych to zkazila, zůstalo by to v rodině :D Nakonec se mi to povedlo úspěšně, s minimem stresu, podle mojí sestry prý dokonce nabírám lépe než mamča, tak jsem se cítila ještě hustěji :D V závěru jsem to na praktikách ani nezkoušela, umělou ruku nám nepůjčili a ani vlastně nebyla možnost - jen na první hodině, ale ta byla ještě před mým trénováním, takže jsem si netroufla. I když vím, že v budoucnu jako doktor pravděpodobně nikdy nabírat nebudu, tak se cítím přeci jenom klidněji, že už něco praktického umím, hlavně směrem k naší letní ošetřovatelské praxi. Skvělé je, že kdybych si to chtěla vyzkoušet ještě jednou, tak jsem si nedávno udělala kamarádky mezi budoucími zdravotními sestřičkami, které mi nabídly nejenom materiál, ale i své ruce pro další procvičování :D Dobré duše.
Jinak, krev je skvělé téma a i se dobře učí. Docela jsem se bála všemožných číselných hodnot, které krev doprovázejí, ale naštěstí test sestavoval někdo rozumný a je jich tam pomálu. Naše průběžné testy z fyziologie probíhají totiž tímto způsobem: týden předem se zveřejní testové otázky, které jsou ve formě ano/ne a dokonce i se správnými odpověďmi. Vám tedy zbývá se naučit teorii (otázky kopírují informace z doporučených fakultních skript - zatím ve všem kromě leukocytů) a vypilovat otázky, které nevíte, popřípadě se naučit jen správné odpovědi a s tím jít ke zkoušení (někteří to tak dělají), které probíhá na počítačích. Tenhle systém se prý zavedl poté, co se strašná spousta druháků nedostala přes zápočtové testy ke zkoušce. Jestli je to moudré, to nechám na zvážení každého, ale rozhodně si na to nemůžu stěžovat, protože aspoň víte, do čeho jdete a co se učit. A přeci jenom, naučit se správnou odpověď k 600+ otázkám už nějakou mozkovou aktivitu vyžaduje. Jak to ale bude u zkoušky, které zůstává pořád stejně obtížná, to radši nechci vědět...
V průběhu měsíce jsem stihla i navštívit přednášku na efektivní organizaci času. Odnesla jsem si z toho pocit, že mít přesně na čas rozorganizovaný den je spíš depresivní a na mojí chaotickou osobnost to nikdy nebude fungovat. Ale zároveň byly do pléna vhozeny i zajímavé metody, z nichž mě zaujala hlavně appka Todoist. Je přístupná pro všechny operační systémy a můžete si v ní sestavit svůj Todolist, který se vám bude skrz ní a emaily každý den připomínat. Máte tak lepší přehled akcí než v mobilním kalendáři anebo diáři (protože ten vám zkrátka upozornění nepošle). Já jí chtěla využívat primárně na okamžité zapsání činnosti/akce než to zapomenu (jelikož papíry se snadno ztrácí), ale nakonec jsem skončila jen u toho Todolistu, protože mi odmítá fungovat v mobilu a mám jí jen v notebooku. Což není až taková tragédie, aspoň mi každý den na emailu přistane seznam věcí, co musím udělat, a po vyhotovení si je můžu uspokojivě v počítači odklikat jako splněné. Pokud neznáte, dejte tomu šanci a sami uvidíte :)
Chtěla bych vám všem popřát klidné svátky bez přemíry učení, protože tohle je do Vánoc určitě poslední příspěvek - tenhle týden mě čekají 3 testy (ale 2 už jsem minulý týden úspěšně zvládla, juchů!), tak bych se už mohla začít učit :D Takže veselé Vánoce a hodně dárků! Před Novým rokem se tu ještě zastavím s bilančním článkem :)
(S)mějte se, neberte tu školu tak vážně a zase někdy u dalšího článku :)
Před třemi týdny jsem se už i já dočkala toho velkého
medického dobrodružství, na které se vás všichni ptají; na které se medici
většinou těší, a ten zbytek se obává; které mají moji mediblogerští kolegové za
sebou už od prváku. Ano, už i já jsem pitvala. A než tu rozpitvám moje pocity, seznámím vás s průběhem pitev na naší fakultě.
Pitevní období probíhá zhruba od listopadu do začátku
prosince jako doplněk předmětu Topografická anatomie. Každý kruh pitvá celkem třikrát,
po dvou hodinách. Pro celý ročník všeobka jsou čtyři těla, takže se nepostupuje
systematicky, ale každou pitvu se pitvají všechny 4 oblasti: hlava, hrudník,
krk – břicho, pánev – distální končetina – proximální končetina. Pitvy se
konají většinou večer od 7-9 hodin, pitvají dva kruhy najednou. Na konci je
samozřejmě popitevák.
Je to zlé, ale vážně mě to po prvních pitvách pobavilo :D Zdroj: Humor na LF MU
Nebudu lhát, na pitvy jsem se docela těšila (možná o něco míň jak nadšený prvák) a byla zvědavá,
takže už po půl sedmé jsem s naostřeným skalpelem a bílým pláštěm
stepovala v PRO. Hned po prvních pěti minutách akce jsem změnila názor, pitvy
zkrátka nejsou pro mě. Dvě hodiny řezat tuk, no ty kráso, to je vončo (na
druhou stranu tím aspoň nic nezkazím :D). Druhá pitva dojmy ještě
zhoršila, když jsem excelentně hned prvním řezem přeřízla pitvanou strukturu.
Jsem zkrátka nešikovná a s citem jako buldozer, přesně ten typ, který je
lepší od skalpelu držet dál. Ještě, že
nepitváme tak moc jako na jiných
školách, trpěla bych víc než jen 6 hodin. Slibuju, že chirurg ze mě nebude!
Navíc pocity z blížícího se popiteváku po večerech zapíjím antistresovým
čajem. To zas bude tragédie…
Tohle jsou jen moje dojmy, ale i tak si objektivně nemůžu
pomoct, tenhle způsob pitev přijde mi poněkud nešťastným. Je to spíš jen aby se
neřeklo, aby si medici mohli odškrtnout „říznul jsem si do mrtvoly“. Dvě hodiny
se šmrdolíte s povrchovými strukturami, které ty po vás odříznou a udělají
tam něco jiného, což zase další skupina úplně předělá. Takže závěrem každý
viděl jenom něco a nejvíc těží poslední skupina. Dalším negativním bodem je
počet studentů na jedno tělo. My jsme kupříkladu dost početný kruh, a tak se
stalo, že na prvních pitvách nás u jednoho těla bylo 11. Většinu času se tak
musíte hodně hlídat, abyste nikoho nepíchli anebo nevzali loktem, o
minimalizaci osobního prostoru nemluvě.
Ale třeba to tak vidím jenom já.
Pitvy samozřejmě nejsou to jediný, co mě momentálně sejří. Letošními dvěmi stěžejními předměty je Fyziologie a Biochemie. Do teď jsem si říkala, že
biochemie je zlo v koncentrované podobě a naopak fyziologie mě docela
baví, a to i přes tu fyzikální složku. Fyziologie dýchání mě ovšem dostala na
rozcestí. Z hromady grafů, tabulek a miliardy číselných hodnot jsem těžce
nešťastná, strašně moc mě to nebaví a tím pádem mi to ani neleze do hlavy. To
už jsem radši otevřela i smyslovou soustavu, která po dvou přečteních (v
Memorixu :D) není tak strašná, jak jsem si myslela.
Achjo.
Asi si začnu dělat čárky, kolikrát za den mě napadne, že už
na tohle asi nemám a jsem příliš blbá na to býti doktorem. Protože víte co,
bude hůř.
Aby to nebylo jenom negativní, stále mě baví histologie.
Tyhle praktika jsou světlo mého týdne, kdy aspoň chvíli mám pocit, že něčemu
rozumím a jsem schopna v mikroskopu najít téměř vše. A jak jsem těch
padesát odstínů růžové dřív nesnášela :D
Přinejhorším se sbalím a odjedu pryč a nikdo už mě neuvidí
:D Aspoň, že už se na fyzio blíží zajímavější téma – krev.
Nějak tak k druháku.
Ačkoliv nemám moc času nazbyt, letos se mi i docela daří
navštěvovat akce od IFMSA a MePi, všechny, co mě silně zajímají. Naposledy jsem
byla na dvou přednáškách. Ta první byla Večerní vizita s MUDr. Uzlem,
druhá Lékaři bez hranic s MUDr. Tomášem Šebkem. Obě byl dobře strávený
čas, zvlášť ta druhá mě nadchla. Všechny lidi, zapojené do MSF neskutečně
obdivuju a na zážitky pana jsem většinu času koukala s otevřenou pusou.
Úžasná práce a odhodlání. Na jednu stranu jim to závidím, já asi nikdy nebudu
zachraňovat lidi v rozvojových zemích, protože jsem na to moc velký posera
J
Z nemedického života za zdůraznění stojí návštěva kina
a zhlédnutí Fantastic Beasts and Where To Find Them. Moje pocity?
Aaaaaaaaaaaaaaaaah <3 <3 Eddie jako Newt je naprosto úžasný, to samý
výprava a zasazení do 20. let. Spousta lidí kritizuje příběh a musím uznat, že
to hluchá místa mělo, ale já jsem nenáročný divák (vidím tak jeden film za 2-3
měsíce :D) a z kina jsem odcházela fakt nadšená. Harry Potter je moje
dětství a jsem neskutečně ráda, že si ho o další 4 filmy prodloužím J
Děje se mi teď spousta zajímavých věcí, o kterých bych mohla
sáhodlouze vyprávět, ale bohužel to zatím nejde. Buď proto, že to nechci
zakřiknout anebo proto, že nechci úplně odhodit tu relativní anonymitu. Ale
doufám, že jednoho dne o nich něco napíšu, aspoň trošku, protože je to fakt
pecka, co mě naplňuje J
Jsem momentálně v jednom kole, proto se omlouvám za celkovou neaktivitu. O
vánočky to snad všechno doženu.
Můj blog v září oslavil první
rok a já se zvládla zapsat do druhého ročníku hned napoprvé a přestěhovat se na kolej.
Neuvěřitelné se stává skutečností! :D Zároveň za sebou mám první dny školy, tak by to chtělo nějaký drobný info o tom, že žiju a jak žiju.
V zimním semestru druhého ročníku mám 4 předměty - biochemii, fyziologii, histologii a embryologii a topografickou anatomii. Z histolky a topky mě pak čeká v lednu-únoru zkouška. Jako krásné doplňkové předměty si každý může zvolit nějaký volitelný předmět plus si vybíráte sport dle libosti (a přihlašovacích možností :D).
Poznatky za dosavadních 13 dnů:
4x týdně od 7:30 a jednou od 7:40, to chceš.
Biochemie mohla aspirovat na můj oblíbený předmět, neb mám ráda chemii, ale rozvrhářka řekla ne a dala nám výživnou vyučující.
Druhák křtím na ročník protokolů. Protože kdo by nechtěl strávit tři hodiny života nad nechutným protokolem z biochemie, když je to všechno předtvořený krásně na doplnění. Ale ne, my ho napíšeme ještě jednou! Ještě, že ty protokoly z fyziologie jsou rozumný.
Achjo.
Nesnáším grafy a nekonečné tabulky.
Vlastně nesnáším i biochemii. Čistě kvůli těm protokolům.
První týden jsem zvládla chodit všude včas! No a pak přišel další týden...
Stačilo pár dní a už jsem zase obnovila životní program "přijdu ze školy a jdu spát".
Víte, co si po prázdninách pamatuju z anatomie? Asi tak to, co zbyde z potravy po průchodu tlustým střevem. Topka je a bude peklo :(
Že jsou praktika na topku jednou za 14 dní nám taky mohli dát vědět předem.
Už jsem stihla projít těžkou podzimní (anebo medickou?) depresí, hned první týden. Možná byla způsobena i návštěvou Fakulty designu a umění Ladislava Sútnara, která mě naprosto nadchla. Kde já jsem mohla být, kdybych pořádně kreslila... Rozhodně daleko od bichlí na fyziologii.
Nicméně depka zažehnána, i přesto, že mi na FDU řekli, ze individuál nejde. Takže o studium dvou VŠ najednou se pokoušet nebudu :C
Jestli si vybavujete moje loňské články, tak vás - stejně jako mě - jistojistě překvapí, že nejmilejším (medickým) předmětem se stala histologie až tak je tenhle rok v kopru :D
Zato embryologie...
Fyziologie vzrušivých tkání není tak vzrušující, jak jsem se domnívala. Vlastně je o něčem úplně jiným...
Do nového ročníku jsem lezla s předsevzetím, že přestanu jíst sladký. Samozřejmě, že ty dvě tabulky čokolády za poslední 3 dny byly omyl, který se nebude opakovat. Život je těžký! :D
Rozhodla jsem se pokračovat v překonávání sama sebe, a tak jsem se navzdory své ohromné panice z odběru krve nechala dát zapsat do registru dárců kostní dřeně. Ha! Na to, co se stane, jestli mi zavolají, radši nemyslím. Zbytečný stres :D
Také jsem se nechala inspirovat svými prázdninami a začala se učit nový jazyk. Když může jedenáctiletý dítě umět plynule čtyři jazyky, zvládnu to i já! Anebo taky ne... Ale rozhodně je to sranda a nejzábavnější věc letošního ročníku :D Jen škoda, že ve čtvrtek ráno.
Největším překvapením ovšem je, že docela začínám zvládat organizaci svého času, a to poměrně smysluplně. Dávám si malé plány a už týden je dodržuju, juchů :D
A mám novou skvělou spolubydlící. Která čte tenhle blog, a tak se cítím strašně hustě :D
Když jsem tenhle týden šla z přednášky a všude na schodech seděli prváci s kostma, tak jsem skoro musela zatlačit slzy. Asi chci zpátky.
A tak vůbec se vlastně nic důležitého nestalo.
A už to začíná... Kdo najde chybu, má bludišťáka :D
Zdroj: Humor na LF MU
Během roku asi nebudu moc
aktivní, protože jsem si nabrala docela dost mimoškolních věcí (trpím syndromem "potřebuju-sedět-prdelí-na-padesáti-židlích-a-pak-se-hroutit-že-nic-nestíhám"), a tak volný čas
spíš využiju k učení a spaní. Fakt k učení! Loni jsem měla cisternu štěstí, takže letos mi to karma vrátí a já musím být připravená :D
Blog ale úplně neumře. V
plánu mám:
prvákovské resty: biofyzika, zápočtové
předměty
samozřejmě články o
překonaných předmětech (doufejme, že je překonám :D)
snad i články o průběhu
mého studijního života (jestli bude něco zajímavého)
sesbírané info o různých
volitelných předmětech
vylepšování vzhledu blogu
(asi hezčí záhlaví a předělání rubrik)
předělání starších článků,
hl. ten o přijímačkách, aby byly vážně informativní
(foto prohlídku naší fakulty)
Bude to... Postupně. Nechci nic slibovat, zvlášť když vidím, jak jsem se musela nutit do tohohle článku. Mám teď nějakou tvůrčí krizi :D
Jinak se mi moc líbí, jak se
ve vlnách mění čtenost článků. Přes letní zkouškové vedl článek "Fáze
učení anatomie". Před přijímačkami "Přijímací zkoušky (2015)",
ten ještě zažil slávu i při začátku školního roku středních škol. A jak se
blížil začátek i vysokoškolského studia, tak vyletěla popularita "Anatomie
- zimní semestr" :D K tomu bych chtěla říct: Prváci, máte-li nějaké dotazy,
klidně se mi ozvěte na mail, nekoušu a jsem docela milá :D (moje prvácká spolubydlící určitě souhlasí :D) Jsem schopna
vyhrabat ještě zadání pár našich zápočťáků z různých předmětů - samozřejmě
nezaručím, že to bude stejné, ale je dobré si udělat představu. Mám i dost
e-učebnic. Když můžu, pomůžu :)
Lze mi poslat i nápad na
článek, velmi to uvítám, aspoň se dozvím, co vlastně chcete číst :)
To by bylo asi vše k začátku
roku. Všem přeju samé úspěchy a ať to zvládnete, máte na to! :) A já se zase někdy ozvu.
Tak mám za sebou
nejexotičtější dovolenou mého dosavadního života, kdy jsem navštívila daleký Vietnam.
Během dlouhých chvil při cestování jsem sepsala pár zážitků a doufám,
že to někoho inspiruje k podniknutí vlastního dobrodružství :)
Cestu do Vietnamu jsem
absolvovala s mojí sestrou a ačkoliv trvala 11 dní (z toho dva jsme strávily v
letadle), tak jsme se zvládly nezabít :D. Přilétaly jsme do centra jihu - Ho Či Minova Města a odlétaly z hlavního
města Hanoje. Oba lety byly s přestupem v Moskvě, cca 12 hodin ve vzduchu. Asi
už jsem na tyhle dálky stará, moje nohy a záda se z toho ještě
nevzpamatovaly... Malá odbočka, je smutné pozorovat, jak hluboce klesly ČSA, když na skoro 3 hodinovém letu nedostanete ani vodu... Když jsem letěla z Helsinek do Prahy s Finnairem, tak nápoj byl samozřejmostí a to to byl kratší let.
Devět dní je krátkých na
průzkum tak rozmanité země, takže jsme udělaly rychlý průřez největšími
zajímavostmi, s tím, že jsme úplně vynechaly centrální Vietnam a hory. Protože
my se tam ještě vrátíme! :D
Co byl nejsilnější zážitek?
Rozhodně jejich doprava. Ta je totiž stejně divoká jako reakce mého trávicího
traktu na večeři u pochybného pouličního stánku. Mezi auty a autobusy se
proplétá miliarda skútrů, takže místo dvou pruhů jich máte šestnáct a jako by
ten chaos nestačil, tak do toho všichni neustále troubí. V jakých situacích se troubí, to jsem
nerozklíčovala, podle mě pořád :D Chodci nemají přednost a pro řidiče víceméně
neexistují. Přejít nesvětelnou křižovatku byl nejtěžší úkol prvního dne a na
těch se semaforem to taky nebyla žádná hitparáda. U jednoho přechodu jsme
bezradně stály asi 5 minut až si nás všimla místní slečna, která nás nakonec
jako malé děti převedla - díky bože za ni, jinak bychom tam stály do teď :D K
večeru je doprava ještě horší a hustější. Špatně se na to zvyká, ale nakonec
vám nezbyde nic jiného než do tý silnice prostě vlézt a klidně přejít. Ze
začátku mi to vždycky odpálilo nálož adrenalinu, ale ke konci už jsme byly jiný
kabrňáci a nehnuly brvou ani když jsme se zastavily v půlce silnice.
Abyste měli aspoň drobnou představu :D
Jinak, Vietnam bych zařadila
mezi jednu z nejvíc low-cost dovolených, když dobře seženete letenku a
netoužíte po luxusu. Země vhodná pro backpackery :) Ceny bývají příznivé a na naše se dobře přepočítávají -
1000 VND = cca 1 Kč. Počítejte ale s tím, že jako turisti budete mít ceny i
osminásobné, takže se informovat, jít mimo turistickou oblast a smlouvat kde to
jde. My jsme se ze začátku tak neskutečně napálily na tržnici v Saigonu, že z
toho mám bolest v srdci ještě teď :D
1. střípek: Ho Či Minovo
Město = Saigon (preferuji starší název :D)
Na Saigon po památkové
stránce stačí jeden den. Doporučuju nejvíc ze všeho Válečné muzeum, které je
zaměřeno na válku s Francií a navazující válku s Amerikou. Muzeum je skvěle
zpracované, se spoustou poutavých dobových fotografií, vše přeloženo do
angličtiny. Zároveň je to silné sdělení, někteří odcházeli se slzami v očích a
já měla husí kůži, zvlášť v části vztahující se k důsledkům použití Agent
Orange. Zaujalo to i moji sestru, a to je antihistorická a muzea nesnáší :D
Krásná je i cena za vstup - 15 Kč pro turisty, pro místní za 2 Kč.
Středobodem Saigonu je pak
Ben Thanh market, který minimálně doporučuju navštívit, ať nasajete tu správnou
atmosféru :D Já si tam nakoupila boty... Spoustu bot. Miluju boty! Ale ceny tam
pro cizince mají oproti Hanoji a reálným nákladům neskutečný. Nutno smlouvat :)
Mně osobně se v Saigonu
nelíbilo a cítila jsem se hrozně zklamaná. Kde je ten všemi opěvovaný úžasný
Vietnam, kam se každý chce vrátit? Čekala jsem něco jiného a nebyla na tuhle
"divokost" a kulturní odlišnost připravená. Tak uvidíme dále...
Válečné muzeum
Saigonský Notre Dame
Všude samozřejmě mraky lidí :D
2. střípek: Výlet za
plovoucími trhy, které jsme vlastně neviděly
Protože jeden den v Saigonu
stačil, na druhý den jsme si objednaly zájezd do delty Mekongu na plovoucí trhy
v Cai Be. Hustý zážitek slibovala už jenom jízda na místo - přes 3 hodiny
šílené cesty po super-rozbité dálnici (naše silnice jsou oproti tomu první
třída, tady nemají díry, ale krátery), bez pásů!! (z toho jsem byla nejvíc
špatná) a s nezbytným předjížděním, podjížděním a troubením. Stálo to fakt za
to :D
Po příjezdu jsme nasedli na
loď, projeli se po hnusně špinavý deltě, kdy jsme si na jedné lodi mohli koupit
ovoce, navštívili místní vesnici s ukázkou výroby coconut candy a pop rice,
měli oběd na hezkém ostrůvku, kde jsme se projeli i na kole, nakonec nás na
malých lodičkách pro čtyři lidi (měla jsem docela hrůzu v očích :D) dovezli na
ochutnávku místního ovoce (omnomnom) s tradiční vietnamskou hudbou, a pak
zpátky domů... Počkat, cože?! A co ty trhy, na který jsem se těšila? Tak
vážení, ukázalo se, že tím inzerovaným trhem byla ta jedna loď :D Pravé trhy
jsou brzy ráno, a proto je navštíví jen ti, co si zaplatili dvoudenní výlet.
Což nám jaksi zapomněli říct... Aspoň, že to ovoce bylo výborný.
Dojem z Vietnamu to ale stále
nevylepšilo...
Ta voda přímo vybízí k ochutnání :D Takhle nechutně hnědou jsem si vždycky představovala spíš Gangu.
Ovoce, nejlepší věc! Takhle sladký banány v ČR asi neseženu :)
3. střípek: Hanoj
Pozor, pozor! Já, že byla
zklamaná? Není možný, Hanoj je totiž SKVĚLÁ! Konečně jsem se cítila ve svém
cestovatelském živlu. Za prvé Hanoj na rozdíl od Saigonu tolik nesmrdí. Za
druhé je celkově klidnější a hezčí.
Krásné pagody, střed města
jezero Hoan Kiem s Želví věží, víkendový noční trh, Západní jezero... A taky degustační
zážitek. Nejvíc toho ochutnáte, když vyrazíte s místními :) A ti se vás ujmou
ochotně - pokaždé, když jsme seděly u jezera, tak se s námi dala do řeči
skupinka vietnamských studentů, toužící si zlepšit angličtinu. Někteří se ji
učili jen měsíc a už dokázali vést základní rozhovor! Tohle se mi vážně líbilo
a bylo by fajn, kdyby to bylo i u nás :) Taky se díky tomu dozvíte něco víc o
životě běžných lidí. Docela mě překvapilo, že všichni, kterých jsem se ptala,
chtějí zůstat pracovat ve Vietnamu. Když vezmu, kolik z nás Čechů-studentů chce
prásknout do bot... Tak oni nad tím ani nepřemýšlí. A to je na tom jejich země
hůře! Pro mě zvláštní :)
Chrám literatury
Jezero Hoan Kiem, v dálce Želví věž
Svatyně Ngoc Son na ostrůvku v jezeře Hoan Kiem
Želví věž
Pagoda Trấn Quốc u Západního jezera
Pagoda Trấn Quốc II, nejhezčí pagoda, co jsme viděly :)
Nádherně osvícené jezero Hoan Kiem
4. střípek: Zátoka Ha Long
Říká se, ze kdo navštívil
Vietnam a neviděl zátoku Sestupujícího draka, jako by tam nebyl. Tak kriticky
bych to nehodnotila, ale musím potvrdit, že je to pohled nádherný. Spousta
rozeklaných skal čnících z azurového moře, porostlé svěží zelenou vegetací, a
to všechno zakryté v tajemném oparu. Jinak než poeticky se to popsat nedá :D
Určitě to stojí za to. V roce 2011 dokonce byla zařazena mezi 7 přírodních divů světa. Akorát to přespání na lodi jsme si odpustily.
Skála "Bojující kohouti" (aspoň doufám, že si to pamatuju dobře :D)
5. střípek: Co se nevešlo
Návštěva takhle vzdálené a
kulturně jiné destinace musí zahrnout i ochutnávku jejich jídla. Ve Vietnamu
najdete mnoho chutí - mj. i hadí či žabí maso. A taky spoustu plodů moře. Já
nejsem moc velký jídelní experimentátor, takže jsem šla spíš s tradičními
pokrmy. Klasická hovězí polévka Phở, hovězí s nudlemi a salátem (Bún Bò Nam Bộ), čerstvé jarní závitky (Phở cuốn), krabí polévka s nudlemi, Phở chiên phồng (přesně nedokážu popsat, co to bylo :D), bagetu Bánh mì a také Hot Pot, který úplně nevím jestli doporučit. Když
jsem ho jedla, tak jsem byla naprosto nadšená, nejlepší jídlo ve Vietnamu! Ale
teď už na něj nemůžu ani pomyslet, protože mi bohužel nesedl a moje trávení se
z toho stále nesrovnalo (což je během desetihodinového letu fakt pecka). Ještě,
že se to stalo až ke konci. Ale i tak ho můžete zkusit :D Samozřejmostí bylo každodenní smoothie, na stánky s ním narazíte úplně všude. Mým favoritem je papayové. A mochito s žakií (jackfruit).
Čerstvé jarní závitky s masem
Phở chiên phồng
Za zmínku stojí i počasí a
způsob, jak se s ním místní vyrovnávají. Ve Vietnamu je nechutný vedro, vlhko a
neustále dusno. I když nám nevyšlo počasí a bylo "málo" stupňů,
pocitově to stále bylo někde mezi saunou a smažením ve vlastní šťávě. Většinu
času jsem nosila kraťasy a tílko a stejně se potila jak o závod. Což bylo
"super", protože nadměrné teplo se v budovách a dopravních
prostředcích kompenzovalo tím, že klimatizace byla tak na 14°C. Takže člověk chodil
z vedra do zimy a naopak, k tomu studící oblečení... Můj organismus dostal
zabrat :D
Taky bych ráda vyzdvihla
značení ulic - naprosto perfektní pro orientaci! Na každé křižovatce (i
sebemenší) je ukazatel s názvem ulic. K průzkumu měst tak stačí obyčejná mapa,
kterou dostanete v hotelu a nervy na přecházení :)
A když něco nevíte, místní
jsou velmi přátelští a ochotní. I když neumí anglicky, tak se s vámi budou
snažit dorozumět. Převedou vás přes ulici. Ukážou cestu - a když neví anebo vám
to neumí říct, seženou někoho aspoň trochu anglicky mluvícího. Na letišti nám
dokonce jeden pán přišel říct, že se změnil gate, asi kvůli tomu, že jsme byly
jedny ze čtyř párů neasiatů na celý let :D (přelet na ostrov Phu Quoc). Taky
jsme byly pořád "butyful". Pobavila jsem se, když jsem stála na
ulici, čekala na sestru a okolo šel vietnamský pár držící se za ruce a ten
chlap na mě zavolal: "You butyful!" :D Taky se s náma
pořád někdo chtěl fotit (ať už nápadně nebo nenápadně, jako pán na pláži, který si stoupl vedle našeho lehátka a nechal se fotit). Jeden den už to bylo tolikrát, že jsem začala
uvažovat, jestli nevypadám jako obluda nebo proč si mě sakra fotí! :D
A všichni se smáli mojí vietnamštině :C A to jsem se tak snažila!
Zkrátka zážitků plno :) Zatím
je ještě brzy na objektivní hodnocení, ale jsem ráda, že jsem tuhle cestu
podnikla. Asi to není moje nejlepší dovolená (silným soupeřem je Soul i
Petrohrad), každopádně i přes těžší rozjezd jsem si to užila. Do Vietnamu se
určitě ještě jednou podívám, protože jsem dost must-see věcí nestihla (hlavně Sapa). Ale teď
mám na plánu jiné destinace! :)
Doufám, že jsem někoho aspoň
trochu navnadila k cestování, i přesto, že moje psaní už přes rok prodělává
krizi, a tak se to špatně čte. Ale snad ta pozitivní energie proudí skrze
řádky!
Poznávání jiných koutů Země
je super věc a je třeba cestovat dokud se to dá. Já letos absolvovala deset
vzletů a přistání, přežila 24 hodin v autobuse a vietnamské silnice, navštívila
pět zemí a přišla o všechny úspory. Ale stálo to za to! Ani vás to nemusí stát
mraky peněz - všude na internetu se dají najít rady pro levné cestování. Navíc
pamatujte, že s dětma už se to praktikuje hůř a hlavně situace různě ve světě i
okolo nás nevypadá zrovna růžově. Tak sbalte kufry a šup na to! :)
Tenhle článek měl přijít dřív, ještě před prváckým zápisem, ale přiznávám se, že jsem na to zapomněla. Nevadí, věřím tomu, že se zapsaná latina ještě přehodnotit dá, popř. si všichni našli info na skvělém blogu lfp.pise.cz, kde je úplně všechno :)
Situace s latinou na naší fakultě se má následovně: na zápisu si můžete zvolit Latinu A - jednosemestrální, tzv. "latina pro pokročilé" či Latinu B - dvousemestrální, základní kurz latiny.
Já si před rokem zvolila Latinu A podle jednoduché úvahy - proč nezkusit si zjednodušit letní zkouškové, když v zimním je jinak jen jedna zkouška a nepůjde-li mi to, můžu přestoupit na Latinu B. Navíc jsem si ve čtvrťáku na gymplu zvolila jako jeden ze seminářů Latinu, kde s námi vyučující dělal hlavně gramatiku pro medicínu. Na zápise nás sice strašili, že je to pro lidi, co už LF někdy studovali anebo mají bakaláře z latiny, ale rozhodnutí je čistě na vás (jak mi bylo sděleno: "Když to neuděláte, váš problém.").
Zpětně to hodnotím jako skvělé rozhodnutí, které mi v letním semestru přineslo o něco větší klid na duši. Určitě bych to doporučila všem! Sice to byla latina trochu z rychlíku, ale když si večer před seminářem vynahradíte 1-2 hodiny na projití slovíček a gramatiky z minulých lekcí, zvládnete to v pohodě (ne, že bych to dodržovala...). Byli s námi i lidi, kteří nikdy latinu neměli a zkoušku v zimáku udělali. Jen je to ze začátku trochu masakr, protože se to na vás valí ze všech stran (hlavně objem učiva v anče), ale až do toho zapadnete, tak se to srovná a i ta latina bude dávat smysl. Stačí vytrvat. Věřte mi! :)
Samozřejmě, i když si zvolíte Latinu B, tak se nic neděje. Učivo pojedete pomaleji a v květnu máte možnost předtermínu anebo jsou termíny i o prázdniny. Latina je oproti jiným vážně příjemný předmět :)
Každopádně, primárně je toto článek o Latině A, krátké info o Latině B najdete na konci.
Praktika:
Konají se na ŠAF, rozvrhy individuální dle kruhu.
Zápočtové testy:
Latina A má celkem dva zápočtové testy, pozor u toho druhého - náš vyučující si ho pak vytáhl u zkoušky a ptal se nás na chyby, takže je lepší ho napsat na co nejvíce procent. Nevím jak je to u jiných. Latina B má celkem čtyři zápočtové testy, dva v každém semestru.
Materiály:
Kozlíková, Plašilová: Základy latinské lékařské terminologie - pro Latinu A
skripta - pro Latinu B, soubor k vytisknutí dostanete na první hodině, popř. se dají sehnat na burze/u starších
Zkouška:
Naše měla dvě části - písemný test ze slovotvorby (sufixy, prefixy, vysvětlování významů jednotlivých částí slova) a ústní zkoušení (slovíčka, slovní spojení a překládání cvičení z učebnice).
Nejdůležitější je umět základní gramatiku a slovíčka (u 3. deklinace rody!), hlavně ta z konce učebnice (řecké a latinské slovní základy...). Taky číslovky (i ty zákeřně skloňované - unus, duo, tres) a konjunktiv, kte kterému je třeba pár sloves.
Většinu z toho se budete učit na poslední zápočťák, takže latinu neodkládejte a jděte na ní co nejdřív, dokud to máte v hlavě :)
Termíny jsme měli dvakrát v týdnu, každý týden zimního zkouškového.
Jak jsem se učila:
na slovíčka jsou nepostradatelné kartičky a tzv. vocabulary trainers (moje oblíbená pomůcka)
jak si zapamatovat rody - slovíčka, u kterých jsem si to pletla, jsem zvýraznila různými barvami, podle rodů (modrá, růžová, oranžová)
gramatika - opakovat a zkoušet, tj. hodně pomáhá když si fakt poctivě vypracujete domácí úkoly
na zkoušku jsem se čistě učila asi tak jeden den - chemie mě vyčerpala a víc energie jsem do toho investovat nezvládla :) A bohatě to stačilo, protože jsem se učila jen slovíčka posledních tří lekcí, zbytek jsem se učila o týden dřív na zápočťák.
O Latině B (od mé nejdražší - bohužel už bývalé - spolubydlící!):
dvousemestrální předmět, frekvence 1 hodina týdně, náročnost na stupnici 1-10: zdánlivě nepochopitelnost dosahující téměř 9, když si člověk najde čas a stráví pár chvil nad tím naučit se vzory, zjistí, že náročnost je rovna přibližně 2 (v porovnání s tím, že náročnost 1 je např. dojít do menzy 😀)
testy zhruba 2 za semestr, vždy paní P. pošle předem na mail test z minulých let, takže zhruba víš, co čekat... hlavní je slovní zásoba 😀 jako asi v každým jazyce
první semestr výrazně jednodušší, v druhém přituhuje 😀 ... jinak na hodinách ti akorát přečtou skripta, což nic nemění na faktu, že když aspoň trošku děláš úkoly a vypadáš na hodině připraveně, P. to ocení... a to hlavně u té zkoušky... nevypadá na to, ale dobře si pamatuje, kdo dělá a kdo jen dělá, že něco dělá 😀 jinak je to vcelku nezákeřná paní
no a ke zkoušce náročnost na učení asi 3 hodiny, pokud ale průběžně studuješ a připravuješ se... jinak se v tom utopíš 😀
Cizí jazyk je povinný a bude vás provázet celý první ročník, jedná se tedy o předmět dvousemestrální. Na zápise si volíte jeden z čtyř (angličtina, němčina, francouzština, španělština) cizích jazyků a podle počtu zájemců se pak otvírají jazykové třídy. Nejčastější je samozřejmě angličtina, zároveň byla otevřena i Němčina.
Při zápise se také píše krátký test z angličtiny, který má zjistit vaší úroveň a následně vás zařadí do příslušného kruhu, Nejsem si jistá, jak moc je to pravda, protože situace s angličtinou v našem kruhu byla hodně různorodá. Každopádně se předpokládá znalost angličtiny na úrovni B1-B2 a rozvíjí se především medical English, gramatika se jen opakuje. Ale i když s angličtinou třeba trochu bojujete, nemusíte se bát, umí ocenit i zlepšení během roku, když na sobě pracujete.
Semináře:
Konají se na ŠAF, rozvrh dle kruhu.
Během roku se probírají orgánové soustavy v angličtině, výslovnost medicínských termínů, k tomu přidružená gramatika + opakování gramatiky ze střední školy (časy, kondicionály, členy). Zároveň jsme museli každý vypracovat jednu prezentaci na námi zvolené téma vztahující se k medicíně; jiné skupiny dostali předem vybraná témata z první pomoci.
Upřímně mě moc nebavily. Tohle byl jediný předmět, kdy jsem si za celý rok poctivě vybrala všechny povolené absence (celkem 4) a nemám ani pocit, že by mě to nějak ochudilo. Asi hodně záleží na vyučujícím.
Zápočtové testy:
Píše se na konci každého semestru jeden. Známka z posledního testu u nás rozhodovala, jestli můžeme k předtermínu. Jiná skupina pak kvůli předtermínu musela absolvovat nějaký speciální počítačový test (nepletu-li se :D).
Jestli budete mít paní K. K., můžete mi napsat a možná ještě někde vyhrabu ukázkové zápočtové testy :D Umí být docela zákeřná.
Materiály:
Holá, Kopřivová: Medical English vol. I - bohatě stačí, je tam vše, co po vás u zkoušky budou chtít
+ vytisknuté papíry s gramatikou (budou vám posílat na e-mail)
Zkouška:
Zkouška se skládá ze dvou částí, a to písemného testu (vysvětlování slovíček a gramatika) a ústního zkoušení. Při ústním zkoušení si taháte jedno ze 17 témat z učebnice + každý zkoušející si přidá nějaké svoje (my měli nějaké téma z psychologie).
Jedná se většinou o pohodovou zkoušku, stačí, když se naučíte vše, co je v učebnici + slovíčka, která padla na hodině. Většinou ani nemají rádi, když jdete moc do anatomických detailů. A na hodinách nesmíte být moc protivní :D
Bývá vypsáno několik předtermínů a termíny jsou pak i o prázdniny, není se tedy čeho bát.
Jak jsem se učila:
Prošla jsem si víckrát celou učebnici, plus si ke každému tématu vypsala slovíčka, která jsem neznala a krátkou osnovu. Celkem jsem se učila asi tak jeden den a jedno panické ráno a naprosto to stačilo :) Ne, že bych měla moc na výběr, protože jsem se o tom, že jdu na zkoušku, dozvěděla dva dny předem :D aneb ať žije včasné opravování zápočťáků...
Je to vlastně základní anatomie v angličtině, takže jde jen o to, abyste si to v hlavě přeložili.
(Ale samozřejmě jsem slyšela i o zkoušení, kdy zkoušející byla zákeřná, takže já se svým naučeným minimem bych neobstála. Všechno je o štěstí...)
Chcete... ...cestovat? ...pomáhat? ...zažít o prázdniny něco neobvyklého? ...zlepšit si svou jazykovou výbavu? ...poznávat lidi z odlišných zemí i kultur? ...možná vystoupit ze své komfortní zóny?
Pokud jste aspoň na 3 věci odpověděli ano, je tenhle článek pro vás. Není to žádné PR - pouze se s vámi chci podělit o svojí úžasnou prázdninovou zkušenost a namotivovat jiné :) Možná už tuhle možnost znáte, ale neodhodlali jste se. Možná o tom ani nevíte. Ale rozhodně to stojí za vyzkoušení!
Moje prázdniny každoročně byly stejně nezajímavé - dovolená s rodiči, návštěva u prarodičů a zbytek času jsem proseděla doma. Letos jsem ale došla k názoru, že je škoda nevyužitého volného času, kdy můžu cestovat - později už třeba nebude kdy! Zařídila jsem si tedy na červenec brigádu, aby byly peníze a hledala travelling partnera na srpen. Marně. A pak, v jeden magický den, mě opět do nosu cvrnkla webová stránka INEX-SDA, na kterou už jsem narazila 2 roky před tím. Tenkrát mě odradil vstupní poplatek, ale když se to vezme kolem a kolem, tak ono to za ty zážitky stojí.
Přečetla jsem si pár recenzí, neskutečně se namotivovala a druhý den odesílala přihlášku s třemi workcampy. Pro svůj první workcamp jsem si vybrala něco "nenáročného" (prvotní naivní pocit, ona je to dost vyčerpávající práce) - dětské tábory. Vtip je samozřejmě v tom, že nemám ráda děti a jsem neschopná s nimi pracovat :D Ale když výzva, tak pořádná.
Celkově to pro mě byl velký krok ven z komfortní zóny, a to z několika důvodů:
můj vztah k dětem
nemám ráda nové neznámé věci, vyvolávají ve mně paniku
Stoupnout si před třídu lidí a začít mluvit?
Předvádět něco jako jediná, když se na mě všichni dívají? Ne, děkuji.
nebyla jsem schopná mluvit anglicky - moje nejdelší anglické mluvení byly hodiny angličtiny ve škole (takže proč si rovnou pro rozmluvení nevybrat cestu do neznámé země, úplně sama :D)
jsem pohodlný člověk a nerada něco řeším (tam jsem musela všechno sama)
a nejdůležitější bod - mám strach z cizích lidí a dělá mi problém i oslovit prodavačku v obchodě (samozřejmě záleží na momentálním stavu, někdy funguju relativně v pohodě a jindy jsem si nebyla schopná ani objednat jídlo v McDonaldu), o prezentačních schopnostech nemluvě (trému jsem měla i před vlastní třídou, kterou jsem znala 8 let)
Bylo načase s mými neduhy zatočit.
ORGANIZACE INEX-SDA
Je nezisková organizace zabývající se dobrovolnickými projekty = workcampy. Jde o projekty, kdy se skupina lidí z různých zemí podílí na veřejně prospěšném projektu a zároveň poznává odlišné kultury a místa. Můžete se účastnit workcampu v Česku (se zahraničními dobrovolníky) anebo v zahraničí - lze si vybrat ze 70 zemí. Na výběr máte z různých projektů - můžete jet jako vedoucí na dětský tábor (můj případ), pomoct s organizací akce, renovovat budovy, čistit přírodu... Co vás nejvíce zaujme.
Spolu s přihláškou platíte registrační poplatek, který se liší podle místa konání (500 Kč v ČR, 2200-2500 Kč v ostatních zemích). Dopravu, víza, očkování a pojištění si hradíte sami, na oplátku vám pořádající organizace zajistí ubytování, stravu a doplňkové výlety. Některé země (např. Island a UK) mají další speciální poplatky.
Workcamp nejčastěji trvá 2-3 týdny, může být méně a existují i mnohem delší projekty (tzv. midterm či longterm volunteer).
Více informací na této stránce.
Samozřejmě jsou i další organizace zabývající se stejnou tématikou (např. Duha). Já mám však zkušenosti s touto. Nemůžu si na nic stěžovat, vše vyřešili rychle (hned v den přijetí poplatku mě umístili na workcamp), včetně mého milionu dotazů.
Tradiční taiwanské loutky, s kterými děti sehrály divadlo
MŮJ WORKCAMP
Na workcampu nás bylo 9
dobrovolníků a k tomu 36 dětí, 4 družstva. Každý tým měl 2-3 vedoucí a za dva
dny docházelo k "rotaci týmů" - abychom si prostřídali nejen týmy,
ale i partnery.
Náplní tábora byla výuka angličtiny konverzační formou. Věková kategorie dětí byla 10-13 let s tím, že se jednalo o místní menšinu. Takže
není divu, že tématem byla "Integrace". Na každý den bylo
vyčleněno jedno podtéma (empatie, podpora, důvěra...), které jsme při přípravě
programu zpracovali do her a diskuzí. Odpoledne pak bylo věnováno prezentaci
jedné země (z řad dobrovolníků), která zahrnovala přednášku a čtyři přidružené úkoly, pro každý tým
jeden. Kupříkladu já jsem jako úkol zadala mazurku a ztvárnění legendy o
Praotci Čechovi (o "můj" den jsem se dělila s Francií). Zábavnou
formou tak děti poznaly odlišné země a rozvíjely svou osobnost. Nutno
podotknout, že se to týkalo i nás vedoucích :)
Talentová soutěž - úžasný zážitek vidět, jak spousta těch tichých dětí rozkvetla! :)
Jinak, mazurka byla perfektní! Naučily se jí nejenom tancovat, ale i zpívat, v češtině. A druhá skupina, kde vypravěčka naprosto správně vyslovila název "Říp"! Já vám byla tak pyšná na ně, že ten český den zpracovaly jako jeden z nejlepších :)
Další skvělou perličkou bylo slyšet téměř bezchybné "Strč prst skrz krk" třikrát po sobě od takového parchantíka, který vypadal, že umí být jenom agresivní a hyperaktivní. A pak ho vidět na talentové soutěži, kdy nám s diabolem předvedl neskutečné triky a to na naučení měl asi tak jen 3-4 hodiny! To mě pohladilo po duši, že ten tábor, všechny ty diskuze a moralizování bylo přece jen k něčemu. Ze začátku jsem na něj byla dost ostrá, protože hned druhý den jsem od něj dostala malou facku - vytočilo mě to pořádně. V závěru jsem byla jediná, kdo na něj platil a věděl jak na něj. A poslední den jsme se spolu oba uslzeně loučili, kdy mi řekl: "I will never forget the time with you." :))
A kolik tam bylo opravdu geniálních dětí! To nejchytřejší z nich, to byl taky zároveň ten největší grázl, jedno ze dvou dětí, ke kterým jsem skutečně chovala nesympatie a těžce se mi s nimi pracovalo. Ale musím říct, klobouk dolů, mít jeho vědomosti a schopnosti v 11 letech! Během jedné hodiny dokázal na počítači vytvořit video o Nikolovi Teslovi; během pár sekund složil poslepu Rubikovu kostku; u oběda ostatním dětem vyprávěl o evoluci... Jsem docela zvědavá, kam to nakonec dotáhne, škoda, že se to asi nedozvím.
Netušila jsem, že mě ty děti skutečně tak moc chytnou za srdce. Moje nejoblíbenější dítě mě poslední den zaskočilo s otázkou, jestli přijedu i příští rok. Odpovídám: Nejsem si jistá, mám zatím v plánu jiné země. A jeho reakce: Ale já bych si moc přál, abys přijela, já tu budu taky a chci tě znova vidět! Uff! No odolejte tomu, ještě v kombinaci s tím roztomilým kukučem, takže si vážně pohrávám s myšlenkou, že bych si to příští rok střihla znova...
Poslední den jsem obrečela ze všech nejvíc. Až na mě všichni koukali jak na blázna. Ale ono to bylo tak smutný! Že opouštím jeden z nejlepších zážitků mého života... :) A že neuvidím, jak si ti caparti dál v životě povedou.
Místo činu: park :D Bylo tam krásně.
Před workcampy se varuje, že
to není úplně čtyřhvězdičková dovolená. Spíte ve spacáku na zemi v tělocvičně -
v tom lepším případě. Jídlo si vaříte sami. Jeden článek to uváděl jako
"tak trochu punk". Ani jedno z toho však nebyl případ mého workcampu.
Když nepočítám únavu z dětí, tak jsem si tam přišla jak na relaxu :) Jedli jsme
dvakrát denně v restauraci, výborná jídla. Spali jsme na palandách v normálních
peřinách. Prali nám. Na snídaně nás rozmazlovali - k jídlu byla nutela,
borůvky, jahody... Měli jsme i
masážní křeslo a lítačku na hromadnou dopravu! S dětmi jsme absolvovali dva
výlety (zámek a námořnické muzeum), k tomu měli day off, kdy jsme od místní organizace dostali 10€ na jídlo. Zkrátka paráda! :) Takový luxus jsem od dobrovolnictví
nečekala.
Zároveň jsme se sešli i dobrá
parta (což je asi nejdůležitější věc, protože spolu trávíte většinu času). Vycházeli jsme si vstříc, nedocházelo k žádným problémům. Věřím i tomu,
že kdybych se teď vydala do země kohokoliv z nich, tak mě ubytují a pohostí.
Také to byla dobrá sonda do toho, že to není nutně všude lepší - někde mají
stejné problémy, jinde horší.
Workcamp hodnotím 11
body z 10 :) Jela bych hned znovu! Je ovšem třeba mít dobrou ruku při výběru,
lze najít články, kdy naopak účastníci byli z workcampu zklamaní. Rozhodně je
to ale cenná zkušenost a ráda jí budu opakovat.
Co mi tedy tento dobrovolnický projekt dal?
Zjistila jsem, že...
země se dají objevovat i
jinak než zběsilou honičkou po památkách při "poznávacím zájezdu"
nejhezčí místa nebývají v
průvodci a nejlíp se nacházejí, když se člověk ztratí
cestování o samotě má něco do
sebe
jsem poměrně funkční dospělý
člověk a dokážu se o sebe postarat
umím napsat dobrý motivační dopis
jsem taky ale hodně
lehkovážná
někde hluboko v sobě přeci jenom ty mateřský pudy mám
nemám problém stoupnout si
před neznámé lidi a komunikovat, blbnout, tančit... jen si to uvědomit a
pamatovat!
zvládnu téměř vše, jen si
věřit!
Jsem teď nechutně optimistická :D Ale vážně mi to pomohlo, v rámci mého "osobního růstu" :)
Zároveň moje angličtina
určitě udělala velký level up. Už jsem ze sebe schopna bez přípravy vyplodit i
jinou větu než "I'm potato.".
A koho by to zajímalo, tak tady je přehled:
KOLIK TO VLASTNĚ STÁLO?
cca 5360 Kč doprava
2200 Kč registrační poplatek
cca 320 Kč pojištění
cca 3240 Kč útrata za celý workcamp (tj. suvenýry, laskominy, výlet trajektem do sousední země...)
Sečteno podtrženo, 14 dní v cizině mě stálo asi 11 120 Kč. Pro někoho hodně, ale výdaje se dají ještě dost zkrouhnout - např. tam jsem jela autobusem, zpátky letěla; jen autobusem by to celkem vyšlo na 3320 Kč. Popřípadě se dá vybrat sousední stát s levnou dopravou. Také jsem nemusela dělat ten nákup v H&M a mohla jet na levnější výlet (jízdenka na trajekt mě vyšla na 864 Kč). Ale byla jsem na dovolené, tak jsem si dovolila :)
OSOBNÍ TIPY NA ZÁVĚR:
Z mého kvízu o České republice. První odpověď byla
vodka a druhá víno. Asi není české pivo mezi dětmi populární :D
s sebou si vezměte nějaké české produkty - oplatky (Opavia, Kolonády, Karlovarské, Hořické trubičky), nealko (Kofola, Mattoni, Magnesia), olomoucké syrečky, pardubické perníky a pokud jste v dospělém kolektivu, tak samozřejmě i alko (pivo, Becherovka, víno...)
není na škodu vzít i nějaké české dárky - já byla nepřipravená, a pak se cítila opravdu blbě, když si poslední den dobrovolníci mezi sebou rozdávali malé dárečky na rozloučenou
pokud vás netíží termín, rozhodně bych neodjížděla hned po skončení workcampu - určitě jsou zajímavá místa, kde jste nebyli, popř. je to vhodné startovací místo do okolních zemí
před odesláním přihlášky si
okoukněte dopravu, ať pak nejste nepříjemně překvapení jako já. To by člověk
netušil, jak může být komplikovaná doprava do evropské země! Jo a jste-li žena,
nebývá dobrým nápadem pokusit se přenocovat na autobusáku. Oni je
totiž na noc zavírají. A skončit v jednu ráno na ulici, kde je spousta ožralých
a divných lidí... Nebylo mi do zpěvu. Už jsem poučená i já :D
udržujte mezinárodní kontakty! Je to skvělé ve všem směrech :)
Doufám, že jsem někomu
rozšířila obzory a třeba ho i navnadila. Jděte do toho! A pokud je tu i někdo jiný s touto
zkušeností, ráda si přečtu vaše zážitky! :)
A nebojte, příště už zase
budu pokračovat se školními články. Jen jsem se musela podělit.
