Vánočně-novoroční příspěvek

Ahoj!
Ozývám se po docela dlouhé době a ani se moc nestydím. Probudila jsem se hlavně, abych dodržela svoje slovo a přinesla nějaké "dárky" prvákům a druhákům. I když už je na Vánoce trochu pozdě... Ale dřív to nešlo.

Moje ošetřovatelská praxe

Mimo jiného jsem v létě také prošla Letní ošetřovatelskou praxí, nedílnou součást druhého ročníku. Celkem trvá tři týdny a můžete jí absolvovat na lůžkovém oddělení téměř kdekoliv v republice, stačí mít jen smlouvu.

Vy, co mě čtete už trochu déle víte, že jsem si od praxe slibovala opětovné zažehnutí zájmu pro doktorské povolání. Ale upřímně, moc se to nepovedlo. Naopak mě zanechala ve zmatených pocitech, taky trochu smutnou a s hlavou plnou existenčních otázek. Asi jsem si nevybrala nejvhodnější oddělení...

Tohle bude dlouhé, mám toho na srdci hodně a potřebuju si odložit.

Den 2., 3.: Knihovna, průvod a den s mentorem

Na páteční den nás rozdělili do dvanácti skupinek. Zatímco Iris a moje spolubydlící mají to štěstí, že se sešly v jedné skupině, já vstávám ráno jako první a odjíždím na prohlídku knihovny do kampusu v Sauletekis s úplně cizí a neznámou skupinou.

Knihovna. Je. Boží. 

Zápisky z Litvy I.

Tenhle týden mě pořád něco překvapuje. 

Dneska jsem na čtvrté!! přednášce z patfyzu seděla sama (Angličani mají jinej styl a všechno na párku), Španěl mi pochválil mojí španělštinu (ublíženě vzpomínám na Pabla ze Zaragozy, který mi řekl, ať radši španělsky nemluvím, protože je to hrozný) a Rus mi řekl, že mám ruštinu téměř bez přízvuku a hezkou. Ani z jednoho jazyka přitom neovládám víc než základy.

I když obojí může být tím, že jsem na ně vybalila moje nejtrénovanější věty, plus Rus je vlastně Kanaďan, v Kanadě se narodil, takže kdo ví, jak má naposlouchanou čistou ruštinu. Jo a je to můj soused, o kterém jednou napíšu samostatný článek „Můj soused Kanaďan“, protože je naprosto neuvěřitelný :D Koupil si na pokoj ledničku, ale jí z plastovejch tácků, protože se mu nechce kupovat talíř.

Já v kostce.

Proč jsem vůbec jela na Erasmus a ještě k tomu ve třeťáku

Rozhodla jsem se, že se pokusím odpovědět na tu elementární otázku, kterou už mi položilo tolik lidí, jak v Čechách, tak v zahraničí. A to sic - proč jsem se rozhodla vyjet na Erasmus na medicíně? A proč už ve třeťáku?

Nebyla bych to já, aby se celá věc dala shrnout jen v jedné větě. Za mým cizineckým výletem stojí dlouhá řada rozhodování a vyhodnocování informací. Není to klasické: "Protože jsem si chtěla vylepšit angličtinu/Cestovat/Osamostatnit se."

Ne ne.

Příspěvek sdílený Omylem Medikem (@omylemmedikemnazkusene), Zář 4, 2017 v 2:10 PDT

Moje poprvé aneb první týden výuky na Erasmu

(tohle bude dlouhý)

Je po pondělní výuce a já až na Lékařskou etiku a Imunologii můžu říct, že už jsem prošla všemi předměty, které mě tenhle erasmácký semestr čekají. Pocity mám samozřejmě smíšené, z něčeho jsem nadšená, z jinýho bych mlátila hlavou do zdi.

Skočit rovnýma nohama do anglické patologie, to bolelo. Ale věřím, že by to bolelo i v případě české patologie. Ta je prostě neúprosná v jakémkoliv jazyce.

("Tady vlevo vidíte srdeční svalová vlákna normální a vpravo po infarktu. Vidíte tu koagulační nekrózu?" "Ehm, vypadá to skoro stejně, akorát je to přiblížený." "Tady tohle přece." "Myslíte ty bílý čárky?" "Víte, v patologii si prostě musíte hodně představovat... tak si představujte koagulační nekrózu.")

Den 1: Začátek orientačního týdne

Ráno neochotně vstáváme před devátou a o 35 minut později scházíme dolů před kolej, kde je hromadný sraz.

Samozřejmě jdeme pozdě. 

Naštěstí nám neutekli.

Jedna z litevských organizátorek nás odvádí na místo činu, do Kongresového centra. Jsem za to neskutečně vděčná, protože už když jsem zahlédla rozlohu Vilniusu z letadla, tak mi bylo jasný, že se tu budu ztrácet a ztrácet...
A pořád se ztrácím, i s mapou... Jsem v tomhle neuvěřitelně kouzelná.

¨

Krásná ranní procházka po Vilniusu.

Kongresové centrum je velké, ale počet lidí plynoucích dovnitř je ještě větší. Přicházíme jako jedna z posledních skupin, takže nás čeká pěkně dlouhá fronta na registraci. Ta je rozdělena na několik stanovišť, podle země původu. Podepisujeme papíry, dostáváme papíry (a to je jen začátek všech papírů :C) a k tomu tašku plnou užitečných věcí.

Předně je to užitečná brožurka s nejdůležitějšími informacemi pro začínající Erasmáky a pak tlustá komplexní knížečka s informacemi od A do Z, kterou jsem si četla při čekání na letišti. Roztomilá bílá kulička se znakem univerzity, která se dá připnout na klíče. Rozpačitě ji s holkama hodnotíme. Proč je tak velká? Akorát to spíš překáží. Později se ovšem dovídám, že je to úžasně chytrý nápad - uvnitř je ukrytá pláštěnka. Jak trefné, v zemi deště! Posledním suvenýrem je červené univerzitní tričko. Vinou pozdějšího příchodu už na mě zbyla jenom ta největší velikost, takže ho mám schovaný akorát tak na spaní.
Ale všechno je to strašně milý.

Program dne (pro větší rozklikněte ^_^)

Následuje přivítání a první sada informačního povídání. Co všechno musíme vyřídit, kde najdeme nejdůležitější místa univerzity, historie Litvy (tam se přiznám, že jsme všichni docela zaspali), že Lietuva v překladu znamená Země deště a měli bychom se na to psychicky připravit, jak funguje univerzitní knihovna, naše povinnosti a pravidla studia. Kupříkladu se dozvídám, že na zkoušky mám pouze jeden pokus, druhý se poskytuje až při začátku nového semestru. Polévá mě horko a zachvacuje panika.

Už vidím, jak se po zimním semestru vracím domů, bez zkoušek, bez kreditů a musím vrátit celé stipendium. Neměla bych si ten Erasmus ještě rozmyslet?

Naštěstí se dozvídáme, že to platí jen pro full time studenty, Erasmákům se samozřejmě vychází vstříc a můžou se s vyučujícím domluvit na jiném termínu ještě v tom samém semestru. Dýchá se mi trochu líp.

Nicméně jak teď vidím, že na medicíně je všem úplně putna, jestli jste Erasmák nebo ne, stejně jsou vstřícní asi jako asasíni, tak mám furt velké obavy. No, co jsem si vymyslela, to mám...

Při přednášce o Litevcích a jejich nátuře zjišťuju, že se tu budu cítit jako doma. Litevci s Čechy totiž sdílejí až pozoruhodně dost znaků. Prý nemáme čekat, že se tu někdo na nás usměje, když nás nezná; když budete hodně vyčnívat a hodně hlasití, lidi na vás budou házet ošklivé pohledy; když do vás někdo vrazí, nečekejte omluvu (už osobně ozkoušeno). Lidé jsou uzavření, těžko se jim dostává pod slupku a mají problém se sebevědomím a vysokou sebekritikou. Samozřejmě jsou i odlišnosti - například litevská absence osobního prostoru (osobně ozkoušeno v narvaném autobuse i ve frontách na kase). Národním sportem je navíc basketbal, s čímž by si průměrný Čech moc nerozuměl.
Já naštěstí sport nesleduju.

Šity kvalita, pardon :D

Dostáváme propustku na hodinu a půl volna a při odchodu dokonce balíček s obědem, který je moc mňam. Příjemný překvapení!

S holkama se vydáváme do ubytovací kanceláře univerzity v Sauletekio, abychom už měly všechny podpisy z krku. Samozřejmě se ztrácíme, lezeme dokonce na špatnou univerzitu ("Dobrý den, kde najdeme ubytovací kancelář?" "U-ubytovací kancelář? :O To nemáme." "Ale jo, my jsme z koleje Olandu a potřebujeme jenom podepsat papíry." "Ale tohle je Technická univerzita.") a i když nakonec slavně nacházíme a registrujeme se, trvá to tak dlouho, že přicházíme o 4 přednášky.
A zrovna ta jedna byla zajímavá, o možnostech studentského života a sportovního vyžití.
Achjo.

Dostáváme poslední důležité informace, seznamujeme se s členy ESN - Erasmus Student Network a při přednášce o litevské studentské kartě (LSP) se dozvídáme, že je registrační systém rozbitý a příští týden ho opraví, což je fakt skvělý, protože tu kartu potřebujete všude (očividně slovo mezinárodní ve zkratce ISICu tady v Litvě moc lidem neříká) a čekačka jsou dva týdny. Že mě to vůbec překvapuje.
Už je po minulém týdnu a stejně to furt nefunguje. S tímhle tu kartu dostanu někdy v prosinci.

Po návratu z centra města zjišťujeme, že nám ten pokoj opravdu uklidili (moc jsem tomu nevěřila...) a vzali to pěkně z gruntu. Až moc. Zmizely i věci, které jsme si po těch holčinách chtěly nechat - prací prášek a balení houbiček. Ne, že bychom byly socky, ale věřte tomu, že do začátku si musíte koupit takový kvanta věcí, že každý ušetření se počítá.
Ale oku pozorné paní uklízečky neunikly.

Zároveň se nám taky na pokoji objevily nové dva velké kufry, věštící novou spolubydlící. Nenápadně je okukujeme a snažíme se podle letištních nálepek dopátrat zemi původu. Podle jména tipujeme Italku.

Tipujeme dobře!

Seznamujeme se s Teresou, která si právě přinesla plnou ikea tašku. Ikea?! Tady mají Ikeu? Hrnec za 4€ místo 16€? Tam musím jet!
Jen škoda, že je to pěkně daleko.

Večer razíme na Karaoke party, kterou pro nás, mezinárodní studenty, připravila ESN. Bar je narvanej od podlahy ke stropu druhého patra, naštěstí my přicházíme včas a ještě se nám daří zabrat židle. Party je skvělá, nikdo se nestydí a hlavně hrají písničky, co zná každý, takže všichni zpíváme z plna hrdla. Vytváří to takovou super pospolitou atmosféru.

Radnice.

S postupem noci se stává neuvěřitelné a po žádosti Juny, které odešly zpívací kamarádky a nechtěla jít sama, stojím já, který dokonce i vlastní maminka říká, že nemá zpívat, protože je to strašný, s mojí novou spolubydlou a Junou na pódiu a rozbalujeme to tam na Cheap Thrills od Sii. Naštěstí se k mikrofonu moc nedostávám, takže to zní docela dobře a krásně to završuje skvělý první erasmácký den...

Den 0: Přílet, kolej Olandu a nová spolubydlící

Přesně dneska mám za sebou první týden, prvních 7 dní pobytu na Erasmu. Je tedy načase sepsat nějaké zážitky. První týden bude po dnech, pak vás budu zahlcovat míň :D Den nula je docela nezáživný a navíc zkouším "experimentální" styl psaní, tak snad mi to prominete :)

Je ráno, 30. srpna. Stojím s dvěma těžkými kufry na letišti a loučím se s rodinou. Teprve teď mi dochází, co mě vlastně čeká a čemu jsem se upsala. Až do téhle chvíle jsem nad tím moc nepřemýšlela, jenom se těšila nebo to vůbec neřešila...

Jedu na půl roku do ciziny, kde nikoho neznám.

Půl rok.

Zabalila jsem si všechno?

Co když se s nikým neseznámím? Všichni víme, že jsem strašný slon v porcelánu a seznamuju se asi tak dobře jako pařez.

A vůbec.... budu zvládat medicínu v angličtině?

S těžkým žaludkem procházím na security control. Mám 15 minut než zavřou gate, to stíhám, říkám si. Fronta u security mě přesvědčí o opaku a nástup zahajuju neelegantním sprintem přes letiště.

Klasika, abych já tak byla někde včas.

Nakonec všechno stíhám a sedám na let do Rigy, odkud mě dál čeká 45 minutový přelet do Vilniusu.
Zachvacuje mě cestovní horečka a těším se. Nová kapitola začíná!

¨

Foceno při přistávání v Rize. Já vím, že už jste to viděli,
ale když já tu fotku tak miluju a jsem na ní pyšná :D

Ve Vilniusu mě na letišti vyzvedává moje mentorka Patrycja, se kterou jsme si hned padly do oka. Je skvělá a se vším poradí, i když po cestě na moje ubytování jsme se na hodinu ztratily :D
To mě, s mým orientačním (ne)smyslem, moc těší, takže při první příležitosti zuřivě instaluju chytrou aplikaci s vyhledáváním MHD a mapou.
A i tak se ztrácím ještě do teď :D

Kolej Olandu zvenčí nevypadá úplně špatně a mně padá velký kámen ze srdce. O pár minut později zjišťuju, že trochu předčasně.

Na každém patře jsou dvě společné kuchyně a koupelnu sdílí jedna buňka o pěti lidech. Na půl rok dobrý, a za tu cenu! 58€ na osobu na měsíc. Míň než v Plzni.

Nejdřív mě překvapuje fakt, že jsem nedostala svůj klíč. Na celý pokoj je jen jeden a při odchodu ho necháváte na recepci, kde si ho zase vyzvednete. Nešťastný systém, zvlášť když si recepční odskočí pryč a vy zrovna utíkáte na bus. A já utíkám často...
Ale dá se to přežít.

Vcházíme s Patrycjí do pokoje, kde na mě čeká další překvapení. Čert vem, že jsem chtěla dvojlůžák a dostala jsem třílůžko. Víc mě zaskočil nechutný bordel. Celá zem je špinavá a plná drobků, pod postelí se válí obaly od jídla. Celá jedna postel je poházená tampóny a vložkami. Fuj, který prase. Na stole jsou postavený tři velký lahve vodky a tequily. Tak tohle je moje nová spolubydlící, kterou jsem zahlídla v papírech? Hrozím se. To snad ne!

Zachvacuje mě panika. Nemám zrovna vysoký standard úklidu, ale tohle je moc i na mě.

Patrycja mě uklidňuje, že je to bordel po předchozích holkách a že to zítra uklízečka uklidí. Zítra mi nepřipadá jako vhodný termín, protože se mi nechce ležet v posteli po nějaký špindíře. Naštěstí je jedna uklizená, tak ji nenápadně zabírám. Druhá spolubydlící má smůlu :D

Fotku pokoje vám zatím neposkytnu, nemáme tu dostatečně uklizeno :D Máme postele s mřížema jak z vězení, jeden stůl pro tři lidi, ale zase tři skříně a velký množství polic. Všechno zlé je vyvážené něčím dobrým :D

Pro Patrycju je mise splněna, a tak se loučíme, já se vydávám na nejlepší místo na seznamování - do kuchyně. Dělám tak v nejvhodnější chvíli, protože potkávám další mentorku Junu, která mi pomáhá s registrací do systému a wifi, a Chorvatku Iris, která mi dává najíst (jídlo zadarmo, to musí být skvělý člověk!) a zároveň bere do obchodu, za což jsem neskutečně vděčná.

Iris mě učí první litevské pravidlo: základem nákupu v Rimi je mít Rimi kartu! A i tak je to tam drahý. Kupuju nejnutnější věci jako je talíř, hrnek a sprcháč a pláču nad účtem.
Sice už mi cinklo stipendium, ale cítím se chudá. A to je jen začátek výdajů...

Na pokoji potkávám novou spolubydlící. Asi to byl osud. Jmenuje se totiž stejně jako já a je to Slovenka :D Věřte mi, někdy nepotřebujete nic jinýho než mít si s kým pokecat ve (skoro) vašem jazyce.

V pokoji je pěkná kosa, a tak si k vybalování nasazuju nezbytné super teplé ponožky. Zatím ještě netopí, takže už teď lituju svého geniálního nápadu vzít si sem kraťáskové pyžamo. Na sever. Fakt výborný nápad.

O půlnoci si lehám do čisté postele, na přikrytí padne deka i peřina. Stejně klepu kosu.

Nemůžu už se dočkat zítřka - čeká nás totiž začátek Orientačního týdne, kdy to všechno vypukne...

Proč už mě letos v Plzni neuvidíte

Konečně vám přináším článek, nad kterým jsem dlouho přemýšlela. Velké odhalení, které jsem kula v zákulisí dobrý půlrok, skvělá příležitost, která mi do 30. srpna přinášela spíš povinnosti a nervy než užitek. Přiznávám ho až teď, protože jsem se až do poslední chvíle bála, že to zakřiknu, že to nevyjde a něco se pokazí. A taky, že se toho spoustu pokazilo, ale statečně jsem hasila a lítala od čerta k ďáblu, abych o tuhle šanci nepřišla.

A protože jsem o ní nepřišla a poctivě si jí vybojovala (ačkoliv vím, že se najdou tací, co si myslí, že mi to všechno "jako vždycky" spadlo do klína), ráda bych se o ní s váma podělila.

O celý začátek, zážitky, strasti a rady. O dobré i špatné momenty. O všechno, co mě následující půlrok čeká.

Napjatí?

Já byla taky.

Ale vy už asi víte, co to bude. O téhle věci jsem nejenom často mluvila, ale také minimálně jednou psala na blogu. Ve svých plánech jí mám už dlouho a rozhodla jsem se jí zrealizovat co nejdřív. Proč čekat a odkládat. Co když pak nebude čas nebo vhodná doba? Stát se může cokoliv.

A taky se stalo. A asi i stane, ale snažím se utěšovat, že to dobře dopadne :D

Důvodem, proč už mě letos v Plzni na Lékařské fakultě nezahlédnete, je to, že už 5 dní trávím v Litvě na Erasmu.

Otevřela jsem si tím kapitolu, z které mám pořádný strach a zároveň se těším na všechny zážitky a zkušenosti, protože věřím, že mi to hodně dá. Věřila jsem tomu už ve chvíli, kdy jsem psala nechutně optimistický motivační dopis, který se přikládá k přihlášce na Erasmus, a věřím tomu i teď, kdy si na jednu stranu užívám skvělé chvíle a na druhou mi temeno líže ostří sekery s nápisem "budeš prodlužovat studium, vole". Trošku se mi totiž hroutí studijní plán.

Ale ono to prostě nějak dopadne.

Po všem tom strachování a stresu už jsem rezignovala a nechávám věci plynout. Tak nějak se mi to totiž kazí už od začátku, od doby, co jsem dostala potvrzení o přijetí. Možná, že když mi říkali, že jet na Erasmus ve třeťáku není dobrý nápad, tak jsem je měla poslechnout. Ale už bylo pozdě, protože jsem se začala těšit :D Navíc mám takový ten dar dělat věci, o kterých mi tvrdí, že nejsou lehký.

Vilniaus Universitetas jsem si nevybrala zcela dobrovolně. Jestli mě něco jako první naštvalo, tak to byl chudý výběr anglicky mluvících Erasmů. V Plzni si můžete vybrat z východu (Vilnius, Kaunas, Riga, Polsko, Debrecen) a západu (Belgie, Švédsko a Finsko pouze pro zubaře) Evropy. To není nic moc. Zbytek je v domovských jazycích (portugalština, řečtina - kdo tohle umí??), popř. výjimkou je jeden Erasmus ve Španělsku, kde je část anglicky a část španělsky. Když jsem viděla nabídku 1.LF, tak se mi skoro chtělo brečet, že na to nikdy nedosáhnu. Ale o vybírání finální destinace až v samostatném článku :)

Chudý výběr byl jeden z důvodů, proč jsem tolik nekoukala na studijní plány, což se mi pak dost vymstilo. Dalším důvodem byl fakt, že nejsem zrovna z toho typu lidí, kteří si pečlivě zjišťují informace a plánují :D Ale povedlo se mi aspoň odjet!

V závěru jsem ale tady fakt spokojená a nadšená. Univerzita je obrovská a má krásné kampusy (i když fakultu medicíny jsem ještě neviděla :D), atmosféra neopakovatelná, centrum města mě nadchlo a naprosto jsem se zamilovala do univerzitní nové knihovny. Sice od ní bydlím 30 minut autobusem, ale chci tam trávit většinu času :D Přijde mi, že jsem si nemohla vybrat líp a doufám, že se tak budu cítit i poté, co začne výuka.

Už jenom 2 dny!

Abyste to mohli prožívat se mnou, čekejte, že vás následujících pár týdnů budu bombardovat články o všem, pěkně od začátku. Jak na přihlášku, co zařídit před odjezdem, co po příjezdu... A jak to vypadá tady v Litvě :) Zatím (než se k tomu dostanu) mě můžete sledovat na Instagramu, který jsem si speciálně založila (hlavně proto, že jsem se dokopala ke koupi nového telefonu s Androidem a mám konečně aplikaci :D) a všechno poctivě dokumentuju a komentuju.

Taking off 🛫🌍 Výhled na Baltské moře při přistávání na letišti v Rize. Brzo si toho všimnete sami, ale jsem strašně nemocná na fotky vodních ploch 😁 #riga #vilniuscity #balticsea #onway

Příspěvek sdílený Omylem Medikem (@omylemmedikemnazkusene), Srp 31, 2017 v 12:56 PDT

Doufám, že to pro vás bude zajímavé a trošku inspirující, protože se hodně setkávám se zdviženým obočím nad tím, že někdo z mediny vyjel na Erasmus. Ještě nemůžu říct, jestli to bude mít šťastný konec, ale pevně doufám, že jo :D Ale pravdou je, že zařizování nebylo moc jednoduchý, ale to není nikdy. Z hloubi duše nesnáším dvě věci: bruslení a papírování. A toho druhého si stále užívám požehnaně.

Tohle bude jízda!

Přijímačky 2017

Dneska krátce k proběhnuvším přijímacím zkouškám do Plzně.

Pokud vás zajímá, jak probíhaly přijímačky letos a další tipy k nim, navštivte blog nového kolegy z Plzně, který se pustil na zubařskou cestu:

Zubařuju si to v Plzni: Přijímačky

Má to tam krásně stručně a jasně, bez zbytečných pocitových výlevů. Zároveň tam na vás čekají a budou čekat články o přípravě, kde se dělí o své strategie učení. 

Koho zajímá zubní v Plzni, šup tam! Já sama se těším na jeho články po prváku :B

Jinak, nikdo jiný se mi k přijímačkám nepřihlásil, takže víc úhlů pohledu nebude, pardon :D Ale u Lea (můžu ti tak říkat? :D) najdete všechno, co potřebujete.

Zároveň zdravím všechny nově přijaté mediky a gratuluji, ať už jdete do Plzně, Prahy, Brna, Hradce, Olomouce, Ostravy nebo na Slovensko. Překonali jste těžkou překážku na vaší cestě a ještě těžší vás čekají, ale když zamakáte a/nebo upadnete do kopy hnoje štěstí, tak to zvládnete!

Fyziologie

Výzva: Pořád hledám sdílného účastníka přijímacích zkoušek, prosím ozvěte se mi do mailu! :)

Fyziologie je dvousemestrální předmět, královna druhého ročníku. Nastanou chvíle, kdy si z ní budete trhat ten zbytek vlasů, co vám ještě na hlavě zůstal z předchozích předmětů, a hledat si nějakou hezčí školu. Anebo vás bude bavit a zajímat. Každý jsme nějaký.

O relativitě náročnosti předmětů letního semestru jsem polemizovala v článku o biochemii. Pro mě byla fyziologie to horší. Je to druhý předmět po biologii, který mě rozbrečel ze své podstaty. Ano, den před zkouškou z anči jsem volala rodičům a bulela do telefonu, že to nedám. U fyzioly jsem ale bulela už v půlce učení, hezky u kardia a dobrou čtvrthodinu, protože #jauzsetonechciucit a #proczrovnaja. Je to sice zajímavý předmět a leckdy dává smysl, ale jen do té doby než si to musíte pamatovat.

Přednášky:
V zimáku jsou dvakrát týdně a letňáku dokonce třikrát (út, st, pá). Většinu roku jsme je měli v PAV, poté nám slavnostně otevřeli Modrou posluchárnu a přednášky se konaly tam. Přednášející se střídají po tématických blocích a skvělou věcí je, že vám vždy na email předem přistane prezentace, kterou si můžete stáhnout/vytisknout a vzít s sebou na přednášku a o to víc můžete poslouchat.

Jsou přednášky z fyzio k něčemu? To jako vždy nechám na vašem uvážení. Z mého pohledu poměrně ano. Docela poctivě jsem je odchodila až do kardia, pak se chytla na část endokríny a smysly. Prezentace jsou sice hezky zpracované, ale také hodně stručné, proto se vyplatí si do nich na přednáškách vpisovat poznámky (komplexní je dýchání, endokrína a ledviny). Pomůže vám to pak při učení na zkoušku, kdy jsou k některým okruhům omezené nebo nedostatečné zdroje. Prezentace z endokrinologie pak využijete úplně, protože jsou stavěny přesně podle sylabu a napsané je tam všechno. Víc takových materiálů! :D

Praktika:

Probíhají v UNIMEC, v zimáku asi tříhodinová, v letňáku asi čtyřhodinová. Docela nekonečná morda. Některá cvičení jsou zajímavější, jiná dost nudná, a taky hodně záleží na vyučujícím. Jedna doktorka svým skupinám dávala na hodinách testíky za plusové body a kdo měl na konci roku nejvíc bodů, ten měl dostat plyšovou červenou krvinku. A to už je na zvážení! :D já jí už totiž dlouho chci, možná jste si všimli, že jsem na krvinky trochu ujetá

Témata se prý každý rok trochu mění, naše šla takto:

• Obecná fyziologie a vzrušivky
• Fyziologie dýchání (fuj)
• Fyziologie krve a imunitního systému
• Fyziologie krevního oběhu (fuj)
• Fyziologie GIT
• Fyziologie CNS

Na praktikách si budete zkoušet odběr krve, natočit EKG a zaznamenávat srdeční ozvy, hodnotit jídelníčky nebo třeba měřit rozsah svého zorného pole.

Zvlášť nabírání krve se nebojte a jděte do toho, na ošetřovatelské praxi jako když to najdete! My jsme se k nabírání vůbec nedostali (byla jenom ukázka a vyprávění správného postupu) a já pak musela zneužít svojí rodinu, abych se na praxi necítila blbě, že neumím vůbec nic :D

Zápočtové testy:

Po každém tématickém bloku praktik vás čeká počítačový test s 20 otázkami ano-ne, k tomu, abyste prošli, jich správně musíte mít aspoň 16. Všechny otázky dostanete týden dopředu i se správnými odpověďmi (!). Víc jednodušší už to snad udělat nemohli :) Ty samé otázky jsou také ve zkouškovém testu, jenom obohacené o témata, která se na praktikách neprobírala.

Pokud stejně jako já si před projížděním otázek radši projdete i teorii, budete to mít chvílema krušné s materiály. Bohužel neexistuje jedna kniha, z které je dobré vycházet. Kittnar nebo Trojan vypadají komplexně, ale brát se z nich dá jenom něco, u některých témat ústav samozřejmě kopíruje jím vydaná skripta. Proto tu nechám svoje tipy, z čeho jsem se na jednotlivé testy učila já :)

• Vzrušivky & obecná fyzio - prezentace z přednášek, tělesné tekutiny z praktik a skripta od Pučelíka - Obecná fyziologie vzrušivých tkání (dají se stáhnout a asi i sehnat na burze)
• Dýchání - skripta Fyziologie dýchání od Slavíkové & Švíglerové
• Krev & imunita - materiály z moodle od doktorky Chottové-Dvořákové, Trojan/Kittnar na imunitu
• Kardio - tady je to na materiály skoupé... asi se hodně využijí přednášky, já na ně nechodila, protože mě nudily, takže si nejsem jistá. Osobně jsem využila skripta od Pučelíka - Vybrané kapitoly z fyziologie kardiovaskulárního systému, bohužel neobsahují úplně vše, proto jsem zbytek brala z Kittnara. Jo a taky slzy.
• GIT - bohatě stačí skripta Fyziologie gastrointestinálního traktu od Švíglerové
• Smysly - já jsem jela materiály z přednášek, protože jsem nestíhala, ale jinak jsou vyčerpávajícím způsobem zpracované v Králíčkovi - Úvod do speciální neurofyziologie

pozn.: Někdo doporučuje na všechno jenom Ganonga, s tím bohužel nemám zkušenosti.

Materiály:

viz výše, plus

• obecná fyziologie - přednášky, popř. Kittnar/Trojan
• ledviny - prezentace pro zubaře od doktorky Čedíkové (krátká, stručná, jasná), prezentace od doc. Kuncové, Tubulární procesy z mefanetu
• CNS - Králíček + přednášky; EEG - na mefanetu
• endokrinologie - přednášky
• zkouškové otázky, které tak různě putovaly ročníkem, ale nebyly 100 % využitelné
• fyziologický atlas
• + existuje appka, ve které jsou veškeré testové otázky ke zkoušce a můžete se z nich dokola zkoušet (osobně nevyužito, ale přijde mi to jako super nápad)

Zkouška:

Skládá se ze tří částí - počítačový test, praktická a ústní zkouška. Není to sranda. Fyziologie je jedna z nejtěžších věcí, kterou jsem si kdy rvala do hlavy, čert vem ta léta s planimetrií a mechanikou. Moc mě netěší, že mě čekají ještě horší věci. Proto jí opravdu nepodceňujte a připravte se, pokusy můžou být cenná věc.

Počítačový test probíhá v pátek na děkanátě. Čeká vás 54 jednobodových otázek ano-ne, na které máte 30 min a minimum pro postup do další části je 38 bodů. Pokud u testu neuspějete, neztrácíte pokus, což je super zpráva. Teoreticky si tak můžete nasekat testů kolik chcete anebo ho jít jen vyzkoušet, i když na ústní ještě nejste zcela připraveni. Je tu totiž možnost (nevím nakolik oficiální) si ústní zkoušku posunout o týden později. Máte tak týden navíc na učení na ústní, kdy už můžete vynechat projíždění testových otázek, což je fajn. Prý stačí jen po testu zajít za dohlížejícím a domluvit se s ním.

Další část zkoušky probíhá společně v pondělí, na Ústavu fyziologie v UNIMEC. Na každou hodinu je napsáno osm studentů, které si mezi sebe rozdělí dva zkoušející (což už je předem dáno). Nemáte to ode mně, ale když zvednete telefon a zavoláte na ústav, můžete zkusit vysondovat, kdo v ten termín zkouší :) 

Všichni čtyři studenti jdou do jedné učebny, kde se zkouší i píše příprava. Losujete si jeden papírek se čtyřmi otázkami, z nichž jedna je vždy praktická. Na potítku je k dispozici sylabus se všemi podotázkami - určitě ho používejte. Při mém zkoušení jela zkoušející podle něj a pokud jsem nějakou podotázku vynechala, tak se na to doptala. Během přípravy si vás přísedící dojde vyzkoušet z praktické části, což je jenom taková formalitka. Stačí popsat princip pokusu/cvičení, který jste na praktikách prováděli.

Samotné ústní zkoušení pak závisí na vašem zkoušejícím. Jak moc se vyhazuje netuším, ale zatím mi přijde, že to už dost lidí udělalo a nejsou tak zlí, jak se povídá. Ale taky to může být jenom můj pocit, žádné statistiky nemám (nevím ani, kolik je nás v ročníku :D).

Termínů i míst je na fyziologii dostatek, nemusíte se bát. Před testem vám emailem přijde rozpis, na kterou hodinu se k testu máte dostavit, to samé u ústní zkoušky. Emaily chodí skrze moodle, proto si zkontrolujte, že máte nastavené jejich posílání! Stala se mi kuriózní zkušenost, kdy spolužák vůbec nevěděl, že jde k ústní, protože si myslel, že se musí přihlašovat přes SIS a email mu nepřišel. Nenechte se proto také zmást rozděleným přihlašováním na test a ústní - to platí jen pro druhé a třetí pokusy a ty, kteří si chtějí ústní posunout.

Moje rady & tipy anebo co ještě nebylo řečeno:

• Kašlete na ostatní a nechte si na fyzio tolik času, kolik cítíte, že potřebujete. Ale zároveň si nenechte utéct termíny a zbytečně se nebojte a neposouvejte. Vše s rozvahou.
• Dělat biochemku i fyzio v září není úplně ten nejlepší nápad.
• Zase se mi při téhle zkoušce osvědčila síla sebevědomého vystupování a dobrého začátku. Pokud o tématu začnete dobře a je na vás vidět, že víte, o čem mluvíte, dost často vás nenechají ani dopovídat a můžete se tak vyhnout slabším částem. Ale taky samozřejmě záleží na zkoušejícím.
• Propojujte, hledejte vysvětlující videa a nezanedbejte mnemotechnické pomůcky. Představa, že se někdo tohle jenom jako stroj nadrtí, mi přijde docela šílená. Pochopením si vážně hodně usnadníte, je to logičtější než embryologie :D

Všem, které tahle nádhera ještě čeká, přeju hodně štěstí a pevné nervy! Je to sračka, ale bohužel se nedá obejít.

Topografická anatomie

Topografická anatomie je jednosemestrální předmět v zimáku, kterým konečně uzavřete anatomickou sérii. Oproti systematické anatomii si budete pískat a válet se s trávou mezi zuby, ale i přesto umí být zákeřná. Kupříkladu já jsem si s ní fakt nerozuměla (asi jako s anatomií celkově) a učení bylo utrpení. Na praxi se mě doktor při CŽK ptal na topografii inguinálního kanálu a byla jsem dutá jak bambus. Ostuda :(
All hail sluchový aparát!

Přednášky:
Konají se jednou týdně ve středu, my je měli v PAV. Rovnou se vší upřímností - byla jsem tam asi dvakrát a stačilo. Přednášel pan docent, který jel jako nafrčená fretka, nestihnete jednu věc a už se vezete. Takže jsem si ušetřila trápení a nijak tím nestrádala. Jen jsem měla trochu obavy, aby po mně u zkoušky nechtěli něco kreslit :D Ale byly liché.
Nicméně, je to na každém, jestli tam bude chodit, i tací se našli a věřím tomu, že vlastní zápisky využili.

Praktika:
Probíhají jednou za 14 dní a jsou velmi podobné předchozím praktikům ze systematické anatomie. Budete se hojně vyskytovat na pitevně, proto nezapomeňte pláště a přezůvky. Součástí výuky jsou i troje večerní pitvy.
K pitvám a popiteváku jsem něco málo psala tady a tady. Samozřejmě, že tam od vás očekávají, že znáte techniky pitvání (existuje prý video na mefanetu) a máte nastudovány veškeré struktury a regia, které budete pitvat. Ha-ha. Očekávejte, že se vás asistenti budou i ptát a ošklivě koukat.

Zápočtové testy:
Na praktikách si napíšete celkem 4 testy, a to hlavu, smysly, krk + hrudník a břicho (+ v sylabu byla i pánev, ale my jí neměli). Někdo může mít jen test, někdo poznávačku na pitevně a někdo obojí najednou. Obtížnost se liší od vyučujícího, my měli doktorku R. a nemůžu si stěžovat. Hlava byla jako poznávačka na pitevně, zbytek testy.

Materiály:

• Grim, Druga: Základy anatomie V. - Anatomie krajin těla
• Kos: Přehled topografické anatomie (mně to moc nesedlo, ale spousta lidí si to chválila)
• Yokochiho atlas
• Jiný anatomický atlas, který vám vyhovuje :D
• Memorix anatomie pro smysly i topku
• Čihák: Anatomie 3 pro smysly (a na opakování svalů se hodí i Anatomie 1)
• využila jsem i internetové zdroje - wikiskripta a další dvě stránky, které uvádím níže

(tučně, co jsem využila)

Zkouška:
Skládá se z počítačového testu a ústní zkoušky.
Počítačový test hodně připomíná ten z Anatomie, ale není takovým sítem. Málokdy jsem se setkala s tím, že ho někdo neudělal. Máte 25 otázek, multiple choice. Po internetu se povalují vytažené otázky, které si určitě projděte, je tam většina toho, s čím se můžete setkat. Zbytek je stejný - i když neuspějete, neztrácíte pokus; o ten přicházíte až při třetím neúspěchu.

U ústní zkoušky si taháte triplet, který většinou kopíruje schéma hlava/smysly - končetiny - krk/hrudník/břicho/pánev. Nemyslím si, že je ústní tak jednoduchá, jak se o ní říká, stejně jako tomu není o Anatomie (jak nás klamali s tím, že stačí test a pitevna a máte zkoušku v kapse...). Půlku úspěchu podle mě tvoří zkoušející a jeho nálada. Na potítku se mnou byl spolužák, který popsal 3A4, uvnitř byl přes půl hodiny, pořád mluvil a stejně od docenta odcházel s trojkou. Lidi, kteří si vytáhli smysly, k tomu byli tázáni na CNS a všechny možný a nemožný dráhy, takže počítejte s tím, že jenom s topkou si nemusíte vystačit a chce to zopakovat i systematickou. Mě se zkoušející ptal na klinickou anatomii. Zákeřností topky zkrátka je, že se vás můžou zeptat na cokoliv z anatomie, protože už to máte vědět. Takže s tím radši počítejte.

Jak jsem se učila:
Na topku jsem měla necelý týden a nebylo to dost. Ke zkoušce jsem šla se staženým žaludkem a rezignací, že se budu učit na horách, a hlubokou černou nevědomostí v oblasti rukou, chodidel a pánve. Nakonec se ukázalo, že ty nevědomosti byly ještě hlubší než jsem si myslela a ve více tématech :D Ale táhla jsem relativně dobře (spatium para a retropharyngeum, mediastinum a regio cruris ant.), měla štěstí na skvělého zkoušejícího a taky se mi zase osvědčilo, že je důležitý nepanikařit, nehroutit se, ale bojovat a působit aspoň trochu sebevědomě (ale samozřejmě, když víte, že víte úplný prd, tak to radši zabalte).

Učila jsem se z

• Drugy
• Memorixu anatomie
• http://topografietela.cz/
• Topografické části Atlasu člověka
• A smysly jak z Čiháka, tak z Memorixu (kde mi vyhovovaly o něco víc)

Už konečně žádná anatomie! (kecy, tý se nezbavím nikdy)

Když můžu, tak pomůžu

Dneska si vaší pozornost odchytnu jen krátce, ale zato s dobrým úmyslem (který ostatně mám vždy!).

Je to víc jak měsíc, co jsem na fb narazila na stránky Adély s Jirkou, kteří se jako dobrovolníci vydali na dobrodružnou cestu do Ugandy. Adéla je jako mnoho z nás medičkou a momentálně se stará o zdraví dětských pacientů v místní nemocnici; Jirka, ač původně stavební inženýr, se jako klaun snaží dětem vykouzlit úsměv na tváři. Jako by tohle nestačilo, rozhodli se ještě pomocí Hithitu vybrat peníze na ugandskou krevní banku.

Zdroj: hithitová stránka

Kdo prošel ohněm zkoušky z biologie, ví, co za neplechu může napáchat srpkovitá anémie. Tohle dědičné onemocnění trápí velkou část dětí v Ugandě a v akutním stavu potřebují dostat krevní transfúzi, s jejichž distribucí je v Ugandě problém. Ředitelka organizace Whisper se proto rozhodla založit vlastni nezávislou krevní banku, která těmto nemocným lidem pomůže. Jenže... Ono to není vůbec laciný.

"Pět setů pro darování krve (jehla, rukavice a dezinfekce) stojí 230 Kč.

Denní spotřeba benzínu v autě přepravujícím krev stojí 460 Kč.

Týdenní náklady na transport krve do oficiální krevní banky pro oskenování a zpětný transport do nemocnice stojí 1250 Kč.

..."

Zdroj: Fb stránka

Možná vás teď napadají otázky jako: A co ze je ta organizace Whisper zač? Kolik peněz asi tak potřebují? Nebo dokonce: Sakra, co je to ta srpkovitá anémie, na medicínu se teprve chystám! Proto neleňte a přesuňte se na jejich Hithit, kde se dozvíte víc a rovnou si můžete vybrat vaší odměnu. Půlku už mají vybranou, teď už to jenom za 14 dní dotlačit na 100 %!

A pokud vás zajímá průběh jejich pobytu, zaskočte na jejich Facebook. Medická stránka věci pro nás může být velmi zajímavá :) (taková prokrastinace bez výčitek)

Znáte to, dobrý skutek nebolí a jestli vás ještě čekají nějaké zkoušky, věřte, že tohle je instantní karma! Má to smysl.

To víte, já mám pro ty dobrovolníky slabost a Jirku s Adélou opravdu obdivují, protože tohle je reálná pomoc v praxi. Klobouček.

Biochemie

Biochemie je dvousemestrální předmět, který vás bude provázet celý druhý ročník a v létě z ní budete skládat zkoušku spolu s fyziologií. To není úplně zrovna ta nejlepší zkoušková kombinace, protože oba předměty jsou obsáhlé a náročné, takže si připravte ocelové zadky a lázeň z antistresového čaje. Nervy to budou.

Těžko se objektivně hodnotí, jestli je horší zkouška z biochemie nebo z fyziologie. Biochemie má spoustu šílených názvů (beru zpět, otevřela jsem učebnici farmakologie), vzorců a hodnot, fyziologie je oproti ní zase objemnější. A taky samozřejmě strašně záleží na tom, jak se který zkoušející zrovna vyspí. Z mého pohledu je biochemka to příjemnější, ale rozhodně bych nepodceňovala ani jedno. Hodně při učení pomůže, pokud máte solidní základy z gymnázia anebo ze zkoušky z Lékařské chemie. Ale i bez toho se to dá :D

A pokud máte pocit, že ty všemožné cykly a odbourávání nikdy moc potřebovat nebudete, přináším čerstvou perličku z praxe, kdy jsem byla včera tázána na poruchy acidobazické rovnováhy a jejich vztah k množství vápníku :D Pacient trošku hyperventiloval.

Přednášky:

Přednášky se nejdříve konaly v PAV, na letní semestr nám je přesunuly do PRO. Přednáší pouze profesor Č. Rozhodnutí, jestli na ně chodit, je na vás :D Zkuste to a uvidíte. Určitě jsou výpisky z přednášek šikovné a zjistíte díky nim to, co zhruba máte umět a nemusíte se zbytečně každý cyklus učit dopodrobna (zdravím aminokyseliny). Nicméně, dají se sehnat i bez chození na přednášky, jenom díky tomu přijdete o historky o vědcích a jiných zážitcích.

Osobně jsem se na pár přednáškách ukázala, ale jinak se přiznám, že většinu času jsem šla cestou nejmenšího odporu a časové zaneprázdněnosti.

Praktika:

Praktika z biochemie probíhají formou laboratorních cvičení a jsou během roku rozdělena do čtyř bloků, přičemž po každém píšete test. V zimním semestru si vyzkoušíte různé analytické metody a pokusíte se odhalit, zda některý z vás nemá Leidenskou mutaci, v letním vás čeká klinická biochemie a enzymologie. Jeden blok v každém semestru vždy probíhá v laboratořích PRO, druhý v CHANOSu.

Některá cvičení jsou skvělá a zajímavá, jiná obyčejná až nudná. Ale myslím, že každý si v tom najde to své, ať už jako dítě měl Malého chemika nebo ne :D Ta pravá sranda začíná ve chvíli, kdy budete hodnotit (moč měla slámovou barvu a typicky zapáchala... :D) a testovat spolužákovu moč, to poznáte, jak blízké a pevné vztahy máte, zvlášť když to vyšplíchnete vedle.

Míra příjemnosti praktik hodně záleží na přiděleném vyučujícím. Po každé hodině byste měli odevzdat zpracovaný protokol. Někteří vyučující ho nevyžadují vůbec, jiným stačí jeden za skupinu, no a pak jsou tu ti, kteří chtějí od každého vlastní protokol a v tom ještě lepším případě vás na něm budou dřít a vracet třeba 3x. Za překlepy. Fakt paráda.

Pozn. CHANOS naleznete napravo vedle PAV, je to ta první podlouhlá budova. Abyste nebloudili jako já.

Zápočtové testy:

Testy si každý vyučující připravuje sám a někdy umí být fakt zákeřné. My třeba k testu - kromě tématu - měli přiřazené i zkoušení ze vzorečků a reakcí a příklady. Radím nepodceňovat, bylo nám na začátku řečeno, že na každý test máte tři pokusy a pak jdete, tak možná je ta legenda pravdivá.

Samozřejmě, že kolují vytažené testy. Nemusí se zcela shodovat, ale rozhodně získáte představu, co vás zhruba čeká :)

Materiály:

• Biochemie od Ledviny,
• Biochemie od Matouše,
• Enzymologie a klinická biochemie od Černého a Kotyzy,
• vzorečky z prváku,
• laborky a vypracované protokoly,
• sepsané přednášky.

Zdroj: Humor na LF MU

Zkouška:

Zkouška má klasické tři části, první je písemný test, poté jdete na ústní zkoušení, kde vás čeká přezkoušení z praktik a z teoretické části.

Písemný test se píše v posluchárně PAV a je docela nepříjemný. Určitě všema deseti doporučuju, abyste si prošli vytažené testy z loňských let (ráda posloužím, napište), protože my letos měli strukturálně úplně to samé. Přiřazování metabolitů, produktů, enzymů a koenzymů (!!) k cyklům (v některých variantách jste k cyklu mohli přiřadit více látek), počet uhlíků a dusíků v dané látce, zda je látka ketogenní nebo glukogenní, řazení vzorců do cyklu/reakce + doplňkové otázky, počítání výtěžku ATP, určení poruchy ABR (což jsem moc nechápala, protože jsme nic takového na praktikách nedělali)... A samostatně se hodnotila tabulka referenčních hodnot, kde jste museli mít 100 %, jinak by prý byl u ústní velký problém (jestli to tak reálně bylo, nevím). 

Test musíte napsat na 60 %, abyste postoupili k další části zkoušky. Pokud ústní zkoušení neuděláte, test musíte psát znova! Zároveň se ho snažte napsat co nejlépe, lidé s hraničním počtem bodů od ústní odcházeli někdy dost rychle.

Na ústní zkoušce si taháte 2 kartičky, jednu s 2 otázkami na praktickou část, druhou se 4 otázkami k teoretické části. Praktická část umí potrápit, jednak proto, že se na ní člověk většinou nejvíc vykašle, druhak taky záleží na přiděleném zkoušejícím. Hodně chtějí samozřejmě vědět návaznosti - jakou poruchy může signalizovat zvýšené ALT nebo zase zvýšená hustota moči. Ale jinak platí, že pan M., ačkoliv umí zamotat, je v známkování strašně hodný :) Vděčím mu jak za Lékařskou chemii, tak Biochemii.

U zkoušení z teoretické části se vyplatí na potítku sepsat úplně všechno co víte, dopodrobna, a nakreslit některé vzorce (např. aminokyseliny, hlavní metabolity cyklů - glykolýzu bych řekla, že umět určitě nakreslit celou). Dobrá a přesvědčivá příprava na papíře vám může vyhrát celou zkoušku, protože třeba v mém případě mě profesor Č. nechal vždycky říct jenom začátek, projel si, co mám napsané na papíře a pokud mu to stačilo, tak se akorát doptal na pár otázek. Ale některé zkoušecí dny mu prý tohle nestačilo, asi záleželo na náladě...

Termínů na zkoušku byl podle mě dostatek, ačkoliv na ty poslední červnové a jeden červencový byl docela nátřesk, ale lidi se samozřejmě odhlašovali. Kapacita je 50 míst na termín. Zároveň (pokud se nepletu, případně mě prosím opravte) platí, že v září můžete jít jen na opravné termíny.

Moje rady&tipy:

• Pokud nejste s chemií zrovna kamarádi, není na škodu si mírně osvěžit základy, ať vás nezaskočí třeba otázka o redukujících účincích sacharidů.
• Určitě nevynechejte připomenutí základních vzorců, zase se vám bude hodit těch 6 papírů z prváku (i když je trochu seškrtejte).
• Z většiny jsem vycházela z Matouše, protože mi jeho styl vyhovoval víc, ale není na škodu ho kombinovat s Ledvinou, protože v některých tématech je Matouš až moc podrobný, popř. se učit jen z Ledviny. Každý ať si najde to svoje. Já jsem si vypracovávala vlastní otázky ke zkoušce napůl s mojí skvělou ex-spolubydlící (high five! :D), kde jsem nejdřív téma zpracovala z Matouše a pak doplnila/dovysvětlila z Ledviny a z přednášek. Pokud má někdo zájem, otázky ještě pořád mám k prodeji.
• Doporučuju zkusit předtermín, u nás na něm byli hodně hodní.
• Nepodceňujte zápočťáky, půjde vám to učení pak rychleji.

Učení čistě na zkoušku z biochemie mi trvalo 5 dní, což zní docela hezky, ale musí se k tomu připočítat i ten fakt, že jsem se předtím učila na poslední zápočťák z klinické biochemie, díky čemuž jsem si pak pár zkouškových otázek mohla vyškrtnout, protože už jsem je znala (bílkoviny krevní plazmy, lipoproteiny atd.). A taky mě chemie baví :D Doba potřebná k naučení je samozřejmě hodně individuální věc, proto si na to vezměte tolik času, kolik potřebujete.
Jinak, já jsem šla na biochemii první, protože se mi osvědčilo chodit nejdříve na to příjemnější.

Ne tak krátké ohlédnutí za druhákem (vlastně docela dlouhé...)

Výzva: Hledám ochotného účastníka letošních přijímacích zkoušek, který by mi o nich poslal informace (jaké byly otázky, zda vycházely z modelovek, bodování, pocity...), abych to tu mohla udržovat aktualizované. Ozvi se prosím na mail omylemmedikem@seznam.cz, děkuju!
Stejně tak uvítám zpětnou vazbu od prváků, pokud se něco důležitého změnilo v některém z prváckých předmětů :)
A pokud by mi někdo napsal něco k biofyzice, tak budu šťastná, zjistila jsem, že už si jí moc nepamatuju :D

Hlásím, že jsem zase zpátky, ready, s prsty připravenými na klávesnici, abych vás mohla bombardovat slíbenými články a pak se zase na nějakou dobu odmlčet :D. Po druháckém zkouškovém (a vůbec celém druháku) jsem si od medicíny musela na dlouhou dobu odpočinout, protože mě to fakt vycuclo. Vzpomínala jsem přitom na svoje nadšení po hotovém letním zkouškovém v prváku, kdy jsem zářila energií a motivací do dalšího ročníku a sepsala pozitivní Krátké ohlédnutí za prvákem, kdy jsem se dušovala, že bych už na jinou školu nešla. Stačil rok a už si tímhle nejsem moc jistá. Docela stojí za to, si přečíst oba tyhle články najednou, každý je úplně z jiného konce spektra. Ale i to může patřit ke studiu mediny.
Jsem zvědavá, jak bude vypadat bilancování třeťáku.

Hodně jsem přemýšlela, jak tenhle článek podat, aby nevyzněl až moc depresivně a negativně. Nakonec jsem si řekla, že to napíšu tak, jak to opravdu bylo a jak jsem to vnímala. Každý, ať si z toho vezme, co chce. Ale nemusíte se bát, věřím tomu, že s tímhle názorem jsem menšina :)
Mějte tedy prosím při čtení na paměti, že se jedná čistě o moje subjektivní pocity.

Druhák byl těžký. Zatraceně hodně. Pro mě osobně byl mnohem víc vyčerpávající než první ročník a to i přesto, že za ten rok máte jen 5 předmětů.
Předměty jsou totiž náročné a obsáhlé. U fyziologie máte pocit, že vám po naučení prvních dvou témat vyprskne mozek ven z lebky, protože víc už se tam prostě nevejde. Zároveň jsem ji jela na co největší pochopení, nikoliv bezduché šprtání a můžu vám říct, že kolikrát mě od pochopení dělila tak velká propast, že jsem měla chuť jenom sedět a mlátit hlavou do zdi, jak jsem blbá. U biochemie mi předmět samotný moc nevadil, ale trápily mě praktika. Nudný, nudný a navrch vyžadované zbytečně "pintlich" protokoly. Histola mě bavila, ale strašně jsem se bála té chvíle, kdy po mně někdo bude chtít opravdu něco z fleku poznat. Topka už byla jen nutné zlo, po kterém jsem si mohla spokojeně odbouchnout kolonku "Anatomie" a hluboce doufám, že se s ní následující roky potkám jen minimálně. Jo, jsem naivní.
Mikračka je trochu mimo hru, protože zkouška je až ve třeťáku.

Abych ale jenom nehanila, musím říct, že druhácké předměty jsou zároveň nesmírně zajímavé. S fyziologií se noříte do toho, jak opravdu pracuje vaše tělo a jenom zíráte, jak všechno tohle dohromady hladce funguje, jak je váš mozek dokonalý počítač, který to zodpovědně řídí a vyhodnocuje. Při biochemii se můžete cítit jako dospělá verze Malého chemika a důležitě dělat různé zkoušky. Navíc se to krásně pojí s fyziolou a všechno dává větší smysl. Na histologii vidíte všechno růžově. Dělání vlastní mikrobiologických preparátů mě hned od začátku nadchlo, a to i přesto, že napodruhé se mi ty bakterie podařilo spálit :D No a na topce si říznete.

Myslím si, že velkou měrou se na mém negativním postoji podílela ztráta motivace. Nevím, odkud a proč přišla, ale provázela mě 80 % druháku. Zároveň je mi jasné, že se s ní ještě hodně potkám a poperu. A možná prohraju, kdo ví.
Přikrmuje jí nejenom můj vnitřní pocit, že jsem na tuhle školu prostě moc blbá a nevhodná, ale taky fakt, že jsem se v posledním roce ochomýtala během spousty zajímavých pozic a nabídek práce a vlastně ani nevím, jestli tím doktorem chci být. A studujte si s touhle nejistotou. Mým snem, který se čím dál víc dere napovrch, je být freelancer a cestovat po světě, zatímco při tom pracuju. Což se s povoláním doktora dost vylučuje :D

Svůj podíl na tom má možná i fakt, že se dost vyskytuju v přítomnosti lidí, kteří jsou stejně staří jako já a přitom už pracují, kupují baráky, plánují rodiny, popřípadě se aspoň připravují na zakončení bakaláře, a já se mezitím můžu těšit vidinou toho, že když mě ve čtvrťáku vyrazí, tak mám prd a ne titul, a že se možná za čtyři roky doklepu ke státnicím, po kterých ta sranda teprve začíná. Nádhera. Jak říká oblíbená věta mého okolí: Co sis vybrala, to máš (upřímně tuhle větu nesnáším, jak kdyby všichni byli schopní před nástupem do prváku objektivně zhodnotit, co je čeká).

Ale když už jsem něco začala, tak to nevzdám. Hlavně proto, že sama vůbec nevím, co chci. Ještě mě za týden čeká ošetřovatelská praxe, kde jsem si vybrala oddělení, které mě zajímá, tak uvidíme, kterým směrem se mnou hne.

A taky už mám po zkouškách, tak je líp a optimističtěji :D Pár dní po zakončení zkouškového mi psala známá, že se dostala do Plzně a jestli bych jí mohla napsat svoje dojmy, jestli je dobrý nápad na medicínu jít. Tak jí píšu: Máš štěstí, že už jsem po zkouškách, jinak bych ti to vybarvila tak, že bys tam nikdy nešla :D


Jsem zvědavá na třeťák a doufám, že už jsem tu nejhorší demotivaci překonala.

P.S.: Od září by se to na tomhle blogu mělo začít hýbat, tak stay tuned a snad vás to bude bavit (a snad i mě to bude bavit :D).
P.P.S.: Nejoblíbenější větou druháku se pro mě stala: "A ty máš jenom dvě zkoušky, jo?". Miluju.

Fáze učení fyziologie

1. fáze: Hrůza prostupující celým tělem, poté, co jste zjistili, kolik se toho musíte naučit a hlavně CO.

2. fáze: Beznaděj, která nastává v počátcích, když se naučíte celý oddíl a druhý den nad testovými otázkami zjistíte, že si nic nepamatujete.

3.fáze: Emocionální výlevy doprovázené vztekem, hysterií, možná i pláčem, záleží na tom, jak jste silní, emocionálně vybavení (Ha, připomíná vám to třeba fyziologii limbického systému?!) a flegmatičtí.

4. fáze: Chmurné myšlenky doprovázené dlouhým zíráním do stropu, přemýšlením o nesmrtelnosti Brouka Pytlíka a vaším životem řítícím se do nekonečné černé záhuby, protože to nikdy nemůžete dát a protože nechápete, kde jste nechali hlavu, když jste šli na tuhle školu.

5. fáze: Apatie, vzdání i těch posledních miniaturních nadějí, které jste chovali ve svém srdci, které podstupuje sérii periodických opakujících se změn a vy se je musíte naučit a nechcete a všude jsou tlaky a mami já už nechci žádný tlaky, ani krevní, ani parciální...

6. fáze: Akceptace nevyhnutelného zlého osudu.

To jen kdyby se někdo ptal, jak se mám a co zrovna dělám...
Na fyziologii není nic pozitivního, je to zmar a zhouba, zoufalé učení se střídá s fází paniky a sezením nad testovými otázkami, u kterých byste nejradši vyhodili počítač z okna, protože PROČ SAKRA TOHLE JE SPRÁVNĚ, KDYŽ TO PODLE MĚ MÁ BÝT JINAK???
Fyziologie se rovná moři znalostí, které obsahuje asi tak čtyři Bermudské trojúhelníky, ve kterých se do hodiny ztratí veškeré znalosti, co jste nabrali přečtením. U mě trojúhelníky tvoří: kardiovaskulár, dýchačák, celý nervák včetně smyslů a vzrušivky. I když samozřejmě úplně nejvíc by se hodilo říct: Fyziologie celýho kardiovaskulárního systému, vyliž si p...!
K té oblasti vážu fakt hluboký antipatie (což jste si možná i všimli :D).

Ale!! Víte co! My-to-zvládneme! Vlétneme do arény smrti a popereme se s tím jako silní emancipovaní medici! Budeme zářit! Anebo aspoň problikávat a odejdeme se ctí a známkou C v indexu! Překonáme veškeré nesnáze, překážky na cestě a pevným, sebejistým krokem vejdeme do dalšího levelu, do 3. ročníku!

Aspoň teda doufám.
Pozitivní zpráva na závěr musí být.

Hodně štěstím mým kolegům z druhým ročníků na jejich válečné stezce, nechť vás Síla provází a u zkoušek skórujete :)

P.S.: Pro jistotu - ano, je to psané s velkou nadsázkou. Ano, brečím a stěžuju si a ne, vůbec se za to nestydím. Děkuji pěkně :D
P.P.S.: Teče mi do bot, tak pěkně prokrastinuju. Možná ještě vydám článek, čemu všemu se lze při vyhýbání učení věnovat, aniž byste se cítili hoooodně provinile. Sledujete třeba Tasty na fcb? Jsem schopna prolézt všechny jazykové mutace, vzdělávat se v gastronomii (haa-haa) a rozšiřovat slovní zásobu pro jídlo ve všech jazycích. To se přece hodí vždycky! :D
P.P.P.S.: Upřímně, ani si nemyslím, že by to mělo být vtipné, spíš zoufalé a vystihující :D

Volitelné předměty vol. I

Původně jsem měla v plánu tento článek vypustit ven ještě před spuštěním zápisu volitelných předmětů, který byl 1. června, ale bohužel mě časově dusí fyziologie a můj sociální život, takže jsem to nezvládla dopsat.
Každopádně, předměty si stále ještě můžete přihlašovat i odhlašovat, takže směle do čtení, třeba si z toho něco odnesete :D

Předestírám vám malý výběr volitelňáků, které jsem podstoupila já nebo jsem požádala spolužáky o vyjádření k nim nebo jsem o nich něco zaslechla. Samozřejmě to je všechno subjektivní a každý to vnímáme jinak, ale věřím tomu, že to někomu pomůže v rozhodování :)

Některé předměty jsou pouze formou jedné přednášky (Klinická anatomie - kazuistiky), jiné jsou sérií přednášek (Lékařská sexuologie) nebo praktik (jazyky). Volitelňáků si můžete nabrat kolik chcete, důležité je splnit kreditový limit - ten pro 2. ročník činí 4 kredity. Pokud vás některý předmět po zahájení výuky nezaujme nebo na něj nemůžete docházet, na studijním se z něj necháte vyškrtnout a je to.
Některé předměty dávají kredity za docházku, jinde budete psát zápočtový test. To můžete být trošku nepříjemné, s ohledem na závěrečné testy a zkouškové, ale za mě byli vyučující v pohodě a vstřícní :)
Jinak, pokud si naberete víc volitelňáků a získáte víc kreditů (přes 9), ve třeťáku si můžete dát nohy nahoru a věnovat se jen povinným předmětům.

HLÁŠENÍ: Pokud mi někdo chce prokázat službu a má co říct k některým volitelným předmětům (ať už těm, které jsou zde uvedeny (třeba má opačný názor) anebo k těm, co tu nejsou), tak ať mi prosím napíše mail, budu se snažit tohle aktualizovat :) Děkuju!

Klinická anatomie - kazuistiky
Jedná se o jednu přednášku, kdy 3 lékaři mluví o některých zajímavých případech a ukazují postup léčby. My měli ortopedku (zlomeniny distálního radia - to mě moc nebralo), neurochirurga (pouštěl nám záznam z operace mozku - strašně zajímavá věc!) a u toho třetího si nejsem úplně jistá oborem, ale jednalo se o zavádění žilních katetrů a co všechno se u toho dá pokazit - taky super :)
Za mě můžu jedině doporučit, operace mozku mě uchvátila a zároveň vyděsila (klobouk dolů před neurochirurgy) a z katetrizace jsem si odnesla poznatek, že ho nikdy nechci, protože pokazit se tam toho dá dost :D
Přednáška proběhla myslím někdy v prosinci, dají vám vědět mailem.

Etické problémy současné embryologie a způsoby jejich řešení
"Přednášející je fajn paní, ale ty dvě přednášky, které nám hodně zkrátily, byly dost zvláštní. Přišlo mi, že je dost proti potratům, ale zároveň i proti antikoncepci. Odnesla jsem si z toho akorát to, že umřu."

Vrozené a vývojové vady
Hojně navštěvovaná přednáška, ale co se mě týče, tak jsem od toho čekala asi něco jiného. Možná, že kdybych už v té době byla políbená embryologií, tak mám pocity jiné, ale takhle jsem se kdesi na začátku ztratila, a pak si zašla pro zápočet.
Názor druhé strany: "Vývojové vady byly super. Přednáška se mi líbila, hodilo se to i k embryologii."

Komplexní péče o chronicky nemocné
"Docházela jsem do kojeňáku a bylo to super. Je sice pravda, že je to časově náročnější - ono 20 hodin prostě není moc, ale taky ne málo... ale strašně moc ti to dá - kór když máš kladnej vztah k dětem. Nevýhoda byla jen to, že oproti holkám ze zdrávky jsme tam měli úplně minimální pravomoci ze začátku, takže jsme s dětma byli jen na herně (zatímco ony koupaly, krmily, přebalovaly, uspávaly, vozily kočárky...). Ale tak v druhý půlce praxe už jsme mohli dělat úplně všechno, když narazíš na dobrou sestru :-) Jinak sestřičky jsou tam všechny moc milý, a ty děti - no to je něco úžasnýho a super je, že si na tebe zvyknou a pak tě nechtějí pustit :-) Takže to můžu jedině doporučit, pokud člověk obětuje pár hodin navíc a místo na přednášce, kde by jen poslouchal, dostane naprosto úžasnou zpětnou vazbu od hromady batolat :-)"

Lékařská sexuologie
"Pan doktor je trochu uspávač hadů, pro mě to bylo hrozně nezajímavý a k ničemu. Ale zase je za to dost kreditů a i když je těch přednášek asi 8, tak se tam ani nemusí chodit, pak jenom pro zápočet :D"

Histological slides
V rámci přípravy na poznávačku preparátů na zkoušce z histologie jsem si zapsala i tuto přednášku (opět jedna) a ačkoliv je v angličtině, tak ji můžu doporučit. Co hlavně hledat, jak postupovat, byly promítnuty pomocné diagramy pro poznávačku a závěrečná rychlá poznávačka, kde jsem zjistila, že jsem totálně v lese a poznám jenom slezinu :D A samozřejmě důležitý postup: Když fakt nevíte, tak zkuste poznat aspoň epitel... :D Angličtiny se nebojte, docent Tonar mluví zřetelně a dá se tomu v pohodě rozumět.

Angličtina pro lékařskou praxi
APLP existuje ve 2 formách - jednička je pro lidi, kteří v prváku neměli jako jazyk angličtinu, takže se zpočátku projíždí to, co se dělalo na hodinách Medical English a dvojka je pro ty, co se v indexu pyšní známkou z Medical English. Je to časově docela náročné, cca 1,5 hodiny každý týden, oba dva semestry (a ještě k tomu ve čtvrtek ráno...), ale mě to stálo za to. Udržíte si angličtinu (protože aspoň u mě tedy se studiem mediny dost upadá) a obohatíte slovní zásobu, což pak můžete využít na stážích a Erasmu. Hodiny byly strašně v pohodě, hodně diskuze, opakovala se i gramatika, dělaly se poslechy. Pro získání kreditů (celých 5 kreditů!) musíte napsat 2 zápočtové testy a splnit docházku, která je ale dost volná a i nad hodně pozdními příchody se mhouřilo oko :D Takže dost pohodové hodiny.
Za mě doporučuju, byly chvíle, kdy mi přišlo, že jediná věc, která mě fakt v druháku baví a těším se na ni, jsou jazyky :D

Španělština - základní kurz
¿Hablas español? V rámci dojmů z mého dobrovolničení v létě jsem se rozhodla, že potřebuju druhý jazyk (protože moje ruština je fakt tristní a radši jsem v Rusku mluvila anglicky). Vyhrála to na plné čáře španělština, protože - znáte to, říká se, že je to jeden z nejlehčích jazyků na naučení, dobře to zní (nemám ráda zvuk francouzštiny - asi jako jediný člověk na světě :D), zkrátka ideální předmět do druháku. No, kdyby mě před tím někdo varoval, že mají fakt moc časů a vlastně to moc ízy není, tak si to asi zase rychle odepíšu, ale takhle jsem do toho aspoň spadla a ráda :D Hodiny byly moc fajn, sice paní vyučující hodně mluvila ve španělštině a já jsem absolutně nezvládala a končila u kývání hlavou a moudrého: "Sí, sí.", ale bavilo mě to. Ne, že bych mluvila plynně španělsky, ale něco žbleptnu a je na mě, abych s tím pokračovala jako samouk :)
Taky můžu jen doporučit, i když škoda toho, že je to ve čtvrtek ráno, to byl někdy masakr na vstávání :D Jinak je to také 1,5 hodiny každý týden, oba semestry, za 5 kreditů :)

Blood, blood components
Něco na potrénování angličtiny. Nedozvíte se tam toho moc nového, jenom si zopáknete histologický pohled na krev a provětráte angličtinu. Jedna přednáška v letním semestru. Jinak, letos už je to i v češtině :D

Úvod do chemie alkaloidů
Co jsem slyšela, všichni si to chválili a je to hojně navštěvovaný kurz :) Aneb, naučte se vařit drogy :D (nadsázka, fakt)

To je zatím vše, pokud dostanu další názory, bude update.

Jinak, názory na některé předměty a další info o nich můžete nalézt i na wikiskriptech.

Hodně štěstí a pevné nervy ve zkouškovém :)

Jak jsem jela do Krakova

Ano, ještě žiju. Víceméně.
Dlouho jsem se neozvala ze dvou důvodů. Jedním z nich je samozřejmě to, že jsem poměrně časově vytížená a jsem ráda, když stíhám to co mám (třeba úspěšnou prokrastinaci, jako teď). Zároveň jsem ale vůbec netušila o čem psát.

Druhý ročník medicíny mě stále dost ubíjí a demotivuje. Oproti prváku jsem zaznamenala mohutný nárůst chvil, kdy přemýšlím, proč tuhle školu vlastně studuju a jestli ji chci vůbec studovat. Nebylo by mi líp někde na humanitním oboru, kam si všichni mysleli, že půjdu? Stojí mi to za to? A hlavně nejdůležitější: mám vůbec na to? Upřímně, teď se učím na biochemii a mám pocit, že se to nikdy nemůžu zvládnout naučit. Proč je někde fosforolýza a někde hydrolýza? Proč se někde používá ATP a někde GTP? O koenzymech a divných názvech nemluvě. Fosforibozylpyrofosfátamidotransferáza? Kdybych toužila po dlouhých slovech a jazykolamech, jdu studovat germanistiku. A to mě ještě čeká načít fyziologii, která je 3x obsáhlejší.
Parádička.
Ale samozřejmě nejsem v depresi 24 hodin denně :D Když pominu závěrečné biflování a některé vyučující, tak mě zároveň předměty druháku dost baví. Na mikrole jsme barvili svoje bakterie a pokoušeli se nevyvolat zvracení při výtěru mandlí. Ignoruji-li demonstrační videa o rozřezaných potkanech, tak fyziola je taky skvělá a velmi často zajímavá (pokud po mě nikdo nechce dráhy nebo regulace). Biochemie by byla krásná s jiným vyučujícím, ale tak co už.
Mám taky i pár věcí, o kterých bych napsala, ale nechci je zakřiknout, takže si ještě budete muset počkat. Ale upřímně doufám, že vyjdou, protože už jsem do nich investovala příliš mnoho energie :D

Jinak se omlouvám, že dost zpožděně odpovídám na maily, mobil mě odhlásil a já už si nepamatuju heslo, takže mi nechodí upozornění. A sama na mejlovku vlezu jednou za měsíc v tom lepším případě :D

Nicméně, aby to tu nebylo až tak mrtvý, řekla jsem si, že vytáhnu mojí oblíbenou historku z letošního března.
Já jsem vůbec takový historkový typ, protože přitahuju katastrofy a podivné události všeho druhu. Teď zrovna jsem se na několik minut zasekla ve výtahu, který se rozhodl přestat fungovat až ve chvíli, kdy všichni ostatní vystoupili. Proč ne, že jo.
A taky jsem hodně roztržitá.
Zkrátka mě poznáte v tom nejlepším světle :D

V únoru se mi podařilo vychytat valentýnskou akci od RegioJetu 1+1 jízdenka zdarma. Zpáteční jízdenka do Krakova pro dva za 660 Kč, no neberte to. S přítelem jsme si řekli, že si uděláme hezký výlet a odpočineme si od školy před tím, než začne to pravý maso. Všechno bylo růžové, zalité slunce, ptáčci zpívali a já se těšila na pohodový lowcost výlet do města, kam jsem chtěla už hodně dlouhou dobu.
Že to nebude taková pohodička, jsem si mohla uvědomit už den předem, kdy jsem v pátek obíhala všechny směnárny v Plzni, protože všude neměli buď dostatek zlotých nebo zase nekřesťanský kurzy. Do toho jsem si v 6 hodin večer vzpomněla, že bychom si možná měli pořídit zdravotní pojištění, protože s mým štěstím by se nám stal nějaký hrozně drahý úraz. Jak jsem psala, jsem přesně ten typ člověka, který když si zapomene koupit jízdenku (aneb jak jsem zpohodlněla objevem lítačky), tak si to k němu hned přihasí revizor a napokutuje ho. 
Každopádně zloté i pojištění jsem nakonec úspěšně sehnala, vybavila se na celý víkend a všechno naplánovala.
To, že jsem něco plánovala já, byl asi ten nejvíc špatnej nápad.
Ráno jsme vyrazili z Plzně do Prahy, měli jsme to akorát na minuty vypočítaný, abychom stihli metro. Překvapivě všechno šlo jako po másle, ještě jsme přijeli na Florenc dřív, tak jsme si šli koupit snídani. Deset minut před odjezdem jsem se šla podívat na odjezdovou tabuli, odkud nám autobus jede.
Na tabuli nic nebylo. Žádný Krakov.
A v tu chvíli jsem si s hrůzou uvědomila, že do Ostravy moc autobusů z Prahy nejede.
Že jsme celou dobu měli stepovat na Hlavním nádraží.
Krve by se ve mně nedořezal, když jsem popadla přítele a řítila se do metra, abychom to ještě stihli přejet. Smůla. Metro zrovna odjelo, a protože bylo brzo ráno o víkendu, další jelo až za 6 minut. Takže jsme to samozřejmě nestihli.

Lowcost výlet za všechny prachy :D Nakonec jsme si dokupovali úplně nové jízdenky tam, protože jsme nestíhali ani přestup v Ostravě na autobus. Takže místo jízdenky za 330 Kč na jednoho, jsme jeli za 900 Kč na jednoho :D

Mariánský kostel, foto A+++ kvalita

Tohle ale nebyl jediný přešlap, co se mi během plánování povedl. Naštěstí ty další už nás nestály žádné peníze, akorát nervy a ušlé památky :D Neviděli jsme vnitřek Wawelu, protože jsem si pamatovala, že v neděli je vstupné zdarma. Samozřejmě, vstupné zdarma to skoro bylo, protože byl v neděli zavřený, takže jsme nic neplatili :D A dál a dál...
Ale jinak musím říct, že to byl výlet pěkný! Když odhlédneme od mikrokatastrof :D Krakov je opravdu krásné historické místo, s dobrými preclíky a pirožky na sladko. A Wawel je neskutečně impozantní i jenom zvenčí. Pokud jste nebyli, můžu doporučit, dá se sehnat i levné ubytování přes Airbnb. A pro nás tam není draho, takže ideální studentské cestování. Jediné, co mě mrzí, je solný důl Wieliczka. Jakože dvojí vstupný? Vážně? To jsem zatím zažila jenom ve Vietnamu a mají to ještě na Kubě. Nechápu absolutně proč.

Po tomhle víkendu jsem slíbila, že už nic sama plánovat nebudu. Sice jsem loni v létě zvládla 14 dní cestovat sama, ale taky to mělo své problémy (aneb jak jsem chtěla přenocovat na autobusáku, který se v 1 ráno zavíral, takže mě i s kufrem vyhodili na ulici mezi ožraly) a upřímně se někdy ještě divím, že vůbec žiju, protože většinu času vypouštím dost důležitých věcí a myšlenkami jsem někde jinde. Jako třeba tenhle týden, kdy jsem suverénně šla přes přechod na červenou, zatímco na druhé straně čekali policisté, ale já jaksi přehlídla.


Tohle byla takový menší vhled do mého života stresu, katastrof, nestíhání, nedochvilnosti, zmatenosti a zapomnětlivosti. Někdy si říkám, že když mě příroda tvořila, tak se fakt vyřádila :D Každopádně slibuji, že příští článek už bude medický, mám v plánu něco krátkého k volitelným předmětů, protože se blíží předzápis. A samozřejmě se jednoho dne dostanu i k článku o biofyzice a topce.

Jinak, kdybyste přemýšleli, proč jsem se zrovna teď rozhodla vydat článek, tak za 4 dny jdu na zkoušku z biochemie a včera jsem se začala pořádně učit. To bude bolet.

Mějte se krásně, hodně štěstí u zápočtů i zkoušek, málo depresí a zase u nějakého článku!

P.S.: Chtěla jsem dát víc fotek, ale zjistila jsem, že skoro žádná není použitelná. Tak se moc omlouvám, příště budu fotit líp :D

P.P.S.: Tenhle dar na katastrofy se samozřejmě vztahuje na celou mojí rodinu. Kupříkladu zbytek mé rodiny letěl na dovolenou na Kubu a Mexiko, ale nedoletěl, protože je z Moskvy vrátili zpátky. Anebo moje teta jela do práce na kole a když vjížděla na obrubník, tak jí v jeden moment praskly obě brzdy (!! prakticky v realitě nemožná věc, ale pro mojí rodinu není nic nemožný :D) a vletěla do křoví. Anebo když moji rodiče jeli na druhé líbánky do Budapešti a po cestě je zastavili policisté a zjistili, že mají prošlou technickou, tak se zase vraceli... A to je jen takový předvýběr. Ještě jsem nezačala o mém legendárním dědovi. Jsme taková zábavná rodinka. Myslím, že bychom někdy měli vydat nějaký sborník příběhů :D

P.P.P.S.: A úplně mě ohromilo 74 tisíc návštěv mého blogu! Na to, že tu toho moc užitečnýho není, je to super číslo, o kterém se mým jiným blogům mohlo jen zdát :D Děkuju!