Den 0: Přílet, kolej Olandu a nová spolubydlící

Přesně dneska mám za sebou první týden, prvních 7 dní pobytu na Erasmu. Je tedy načase sepsat nějaké zážitky. První týden bude po dnech, pak vás budu zahlcovat míň :D Den nula je docela nezáživný a navíc zkouším "experimentální" styl psaní, tak snad mi to prominete :)

Je ráno, 30. srpna. Stojím s dvěma těžkými kufry na letišti a loučím se s rodinou. Teprve teď mi dochází, co mě vlastně čeká a čemu jsem se upsala. Až do téhle chvíle jsem nad tím moc nepřemýšlela, jenom se těšila nebo to vůbec neřešila...

Jedu na půl roku do ciziny, kde nikoho neznám.

Půl rok.

Zabalila jsem si všechno?

Co když se s nikým neseznámím? Všichni víme, že jsem strašný slon v porcelánu a seznamuju se asi tak dobře jako pařez.

A vůbec.... budu zvládat medicínu v angličtině?

S těžkým žaludkem procházím na security control. Mám 15 minut než zavřou gate, to stíhám, říkám si. Fronta u security mě přesvědčí o opaku a nástup zahajuju neelegantním sprintem přes letiště.

Klasika, abych já tak byla někde včas.

Nakonec všechno stíhám a sedám na let do Rigy, odkud mě dál čeká 45 minutový přelet do Vilniusu.
Zachvacuje mě cestovní horečka a těším se. Nová kapitola začíná!

¨

Foceno při přistávání v Rize. Já vím, že už jste to viděli,
ale když já tu fotku tak miluju a jsem na ní pyšná :D

Ve Vilniusu mě na letišti vyzvedává moje mentorka Patrycja, se kterou jsme si hned padly do oka. Je skvělá a se vším poradí, i když po cestě na moje ubytování jsme se na hodinu ztratily :D
To mě, s mým orientačním (ne)smyslem, moc těší, takže při první příležitosti zuřivě instaluju chytrou aplikaci s vyhledáváním MHD a mapou.
A i tak se ztrácím ještě do teď :D

Kolej Olandu zvenčí nevypadá úplně špatně a mně padá velký kámen ze srdce. O pár minut později zjišťuju, že trochu předčasně.

Na každém patře jsou dvě společné kuchyně a koupelnu sdílí jedna buňka o pěti lidech. Na půl rok dobrý, a za tu cenu! 58€ na osobu na měsíc. Míň než v Plzni.

Nejdřív mě překvapuje fakt, že jsem nedostala svůj klíč. Na celý pokoj je jen jeden a při odchodu ho necháváte na recepci, kde si ho zase vyzvednete. Nešťastný systém, zvlášť když si recepční odskočí pryč a vy zrovna utíkáte na bus. A já utíkám často...
Ale dá se to přežít.

Vcházíme s Patrycjí do pokoje, kde na mě čeká další překvapení. Čert vem, že jsem chtěla dvojlůžák a dostala jsem třílůžko. Víc mě zaskočil nechutný bordel. Celá zem je špinavá a plná drobků, pod postelí se válí obaly od jídla. Celá jedna postel je poházená tampóny a vložkami. Fuj, který prase. Na stole jsou postavený tři velký lahve vodky a tequily. Tak tohle je moje nová spolubydlící, kterou jsem zahlídla v papírech? Hrozím se. To snad ne!

Zachvacuje mě panika. Nemám zrovna vysoký standard úklidu, ale tohle je moc i na mě.

Patrycja mě uklidňuje, že je to bordel po předchozích holkách a že to zítra uklízečka uklidí. Zítra mi nepřipadá jako vhodný termín, protože se mi nechce ležet v posteli po nějaký špindíře. Naštěstí je jedna uklizená, tak ji nenápadně zabírám. Druhá spolubydlící má smůlu :D

Fotku pokoje vám zatím neposkytnu, nemáme tu dostatečně uklizeno :D Máme postele s mřížema jak z vězení, jeden stůl pro tři lidi, ale zase tři skříně a velký množství polic. Všechno zlé je vyvážené něčím dobrým :D

Pro Patrycju je mise splněna, a tak se loučíme, já se vydávám na nejlepší místo na seznamování - do kuchyně. Dělám tak v nejvhodnější chvíli, protože potkávám další mentorku Junu, která mi pomáhá s registrací do systému a wifi, a Chorvatku Iris, která mi dává najíst (jídlo zadarmo, to musí být skvělý člověk!) a zároveň bere do obchodu, za což jsem neskutečně vděčná.

Iris mě učí první litevské pravidlo: základem nákupu v Rimi je mít Rimi kartu! A i tak je to tam drahý. Kupuju nejnutnější věci jako je talíř, hrnek a sprcháč a pláču nad účtem.
Sice už mi cinklo stipendium, ale cítím se chudá. A to je jen začátek výdajů...

Na pokoji potkávám novou spolubydlící. Asi to byl osud. Jmenuje se totiž stejně jako já a je to Slovenka :D Věřte mi, někdy nepotřebujete nic jinýho než mít si s kým pokecat ve (skoro) vašem jazyce.

V pokoji je pěkná kosa, a tak si k vybalování nasazuju nezbytné super teplé ponožky. Zatím ještě netopí, takže už teď lituju svého geniálního nápadu vzít si sem kraťáskové pyžamo. Na sever. Fakt výborný nápad.

O půlnoci si lehám do čisté postele, na přikrytí padne deka i peřina. Stejně klepu kosu.

Nemůžu už se dočkat zítřka - čeká nás totiž začátek Orientačního týdne, kdy to všechno vypukne...