Ne tak krátké ohlédnutí za druhákem (vlastně docela dlouhé...)

Výzva: Hledám ochotného účastníka letošních přijímacích zkoušek, který by mi o nich poslal informace (jaké byly otázky, zda vycházely z modelovek, bodování, pocity...), abych to tu mohla udržovat aktualizované. Ozvi se prosím na mail omylemmedikem@seznam.cz, děkuju!
Stejně tak uvítám zpětnou vazbu od prváků, pokud se něco důležitého změnilo v některém z prváckých předmětů :)
A pokud by mi někdo napsal něco k biofyzice, tak budu šťastná, zjistila jsem, že už si jí moc nepamatuju :D

Hlásím, že jsem zase zpátky, ready, s prsty připravenými na klávesnici, abych vás mohla bombardovat slíbenými články a pak se zase na nějakou dobu odmlčet :D. Po druháckém zkouškovém (a vůbec celém druháku) jsem si od medicíny musela na dlouhou dobu odpočinout, protože mě to fakt vycuclo. Vzpomínala jsem přitom na svoje nadšení po hotovém letním zkouškovém v prváku, kdy jsem zářila energií a motivací do dalšího ročníku a sepsala pozitivní Krátké ohlédnutí za prvákem, kdy jsem se dušovala, že bych už na jinou školu nešla. Stačil rok a už si tímhle nejsem moc jistá. Docela stojí za to, si přečíst oba tyhle články najednou, každý je úplně z jiného konce spektra. Ale i to může patřit ke studiu mediny.
Jsem zvědavá, jak bude vypadat bilancování třeťáku.

Hodně jsem přemýšlela, jak tenhle článek podat, aby nevyzněl až moc depresivně a negativně. Nakonec jsem si řekla, že to napíšu tak, jak to opravdu bylo a jak jsem to vnímala. Každý, ať si z toho vezme, co chce. Ale nemusíte se bát, věřím tomu, že s tímhle názorem jsem menšina :)
Mějte tedy prosím při čtení na paměti, že se jedná čistě o moje subjektivní pocity.

Druhák byl těžký. Zatraceně hodně. Pro mě osobně byl mnohem víc vyčerpávající než první ročník a to i přesto, že za ten rok máte jen 5 předmětů.
Předměty jsou totiž náročné a obsáhlé. U fyziologie máte pocit, že vám po naučení prvních dvou témat vyprskne mozek ven z lebky, protože víc už se tam prostě nevejde. Zároveň jsem ji jela na co největší pochopení, nikoliv bezduché šprtání a můžu vám říct, že kolikrát mě od pochopení dělila tak velká propast, že jsem měla chuť jenom sedět a mlátit hlavou do zdi, jak jsem blbá. U biochemie mi předmět samotný moc nevadil, ale trápily mě praktika. Nudný, nudný a navrch vyžadované zbytečně "pintlich" protokoly. Histola mě bavila, ale strašně jsem se bála té chvíle, kdy po mně někdo bude chtít opravdu něco z fleku poznat. Topka už byla jen nutné zlo, po kterém jsem si mohla spokojeně odbouchnout kolonku "Anatomie" a hluboce doufám, že se s ní následující roky potkám jen minimálně. Jo, jsem naivní.
Mikračka je trochu mimo hru, protože zkouška je až ve třeťáku.

Abych ale jenom nehanila, musím říct, že druhácké předměty jsou zároveň nesmírně zajímavé. S fyziologií se noříte do toho, jak opravdu pracuje vaše tělo a jenom zíráte, jak všechno tohle dohromady hladce funguje, jak je váš mozek dokonalý počítač, který to zodpovědně řídí a vyhodnocuje. Při biochemii se můžete cítit jako dospělá verze Malého chemika a důležitě dělat různé zkoušky. Navíc se to krásně pojí s fyziolou a všechno dává větší smysl. Na histologii vidíte všechno růžově. Dělání vlastní mikrobiologických preparátů mě hned od začátku nadchlo, a to i přesto, že napodruhé se mi ty bakterie podařilo spálit :D No a na topce si říznete.

Myslím si, že velkou měrou se na mém negativním postoji podílela ztráta motivace. Nevím, odkud a proč přišla, ale provázela mě 80 % druháku. Zároveň je mi jasné, že se s ní ještě hodně potkám a poperu. A možná prohraju, kdo ví.
Přikrmuje jí nejenom můj vnitřní pocit, že jsem na tuhle školu prostě moc blbá a nevhodná, ale taky fakt, že jsem se v posledním roce ochomýtala během spousty zajímavých pozic a nabídek práce a vlastně ani nevím, jestli tím doktorem chci být. A studujte si s touhle nejistotou. Mým snem, který se čím dál víc dere napovrch, je být freelancer a cestovat po světě, zatímco při tom pracuju. Což se s povoláním doktora dost vylučuje :D

Svůj podíl na tom má možná i fakt, že se dost vyskytuju v přítomnosti lidí, kteří jsou stejně staří jako já a přitom už pracují, kupují baráky, plánují rodiny, popřípadě se aspoň připravují na zakončení bakaláře, a já se mezitím můžu těšit vidinou toho, že když mě ve čtvrťáku vyrazí, tak mám prd a ne titul, a že se možná za čtyři roky doklepu ke státnicím, po kterých ta sranda teprve začíná. Nádhera. Jak říká oblíbená věta mého okolí: Co sis vybrala, to máš (upřímně tuhle větu nesnáším, jak kdyby všichni byli schopní před nástupem do prváku objektivně zhodnotit, co je čeká).

Ale když už jsem něco začala, tak to nevzdám. Hlavně proto, že sama vůbec nevím, co chci. Ještě mě za týden čeká ošetřovatelská praxe, kde jsem si vybrala oddělení, které mě zajímá, tak uvidíme, kterým směrem se mnou hne.

A taky už mám po zkouškách, tak je líp a optimističtěji :D Pár dní po zakončení zkouškového mi psala známá, že se dostala do Plzně a jestli bych jí mohla napsat svoje dojmy, jestli je dobrý nápad na medicínu jít. Tak jí píšu: Máš štěstí, že už jsem po zkouškách, jinak bych ti to vybarvila tak, že bys tam nikdy nešla :D


Jsem zvědavá na třeťák a doufám, že už jsem tu nejhorší demotivaci překonala.

P.S.: Od září by se to na tomhle blogu mělo začít hýbat, tak stay tuned a snad vás to bude bavit (a snad i mě to bude bavit :D).
P.P.S.: Nejoblíbenější větou druháku se pro mě stala: "A ty máš jenom dvě zkoušky, jo?". Miluju.