Před třemi týdny jsem se už i já dočkala toho velkého
medického dobrodružství, na které se vás všichni ptají; na které se medici
většinou těší, a ten zbytek se obává; které mají moji mediblogerští kolegové za
sebou už od prváku. Ano, už i já jsem pitvala. A než tu rozpitvám moje pocity, seznámím vás s průběhem pitev na naší fakultě.
Pitevní období probíhá zhruba od listopadu do začátku
prosince jako doplněk předmětu Topografická anatomie. Každý kruh pitvá celkem třikrát,
po dvou hodinách. Pro celý ročník všeobka jsou čtyři těla, takže se nepostupuje
systematicky, ale každou pitvu se pitvají všechny 4 oblasti: hlava, hrudník,
krk – břicho, pánev – distální končetina – proximální končetina. Pitvy se
konají většinou večer od 7-9 hodin, pitvají dva kruhy najednou. Na konci je
samozřejmě popitevák.
Je to zlé, ale vážně mě to po prvních pitvách pobavilo :D Zdroj: Humor na LF MU |
Nebudu lhát, na pitvy jsem se docela těšila (možná o něco míň jak nadšený prvák) a byla zvědavá,
takže už po půl sedmé jsem s naostřeným skalpelem a bílým pláštěm
stepovala v PRO. Hned po prvních pěti minutách akce jsem změnila názor, pitvy
zkrátka nejsou pro mě. Dvě hodiny řezat tuk, no ty kráso, to je vončo (na
druhou stranu tím aspoň nic nezkazím :D). Druhá pitva dojmy ještě
zhoršila, když jsem excelentně hned prvním řezem přeřízla pitvanou strukturu.
Jsem zkrátka nešikovná a s citem jako buldozer, přesně ten typ, který je
lepší od skalpelu držet dál. Ještě, že
nepitváme tak moc jako na jiných
školách, trpěla bych víc než jen 6 hodin. Slibuju, že chirurg ze mě nebude!
Navíc pocity z blížícího se popiteváku po večerech zapíjím antistresovým
čajem. To zas bude tragédie…
Tohle jsou jen moje dojmy, ale i tak si objektivně nemůžu
pomoct, tenhle způsob pitev přijde mi poněkud nešťastným. Je to spíš jen aby se
neřeklo, aby si medici mohli odškrtnout „říznul jsem si do mrtvoly“. Dvě hodiny
se šmrdolíte s povrchovými strukturami, které ty po vás odříznou a udělají
tam něco jiného, což zase další skupina úplně předělá. Takže závěrem každý
viděl jenom něco a nejvíc těží poslední skupina. Dalším negativním bodem je
počet studentů na jedno tělo. My jsme kupříkladu dost početný kruh, a tak se
stalo, že na prvních pitvách nás u jednoho těla bylo 11. Většinu času se tak
musíte hodně hlídat, abyste nikoho nepíchli anebo nevzali loktem, o
minimalizaci osobního prostoru nemluvě.
Ale třeba to tak vidím jenom já.
Pitvy samozřejmě nejsou to jediný, co mě momentálně sejří. Letošními dvěmi stěžejními předměty je Fyziologie a Biochemie. Do teď jsem si říkala, že
biochemie je zlo v koncentrované podobě a naopak fyziologie mě docela
baví, a to i přes tu fyzikální složku. Fyziologie dýchání mě ovšem dostala na
rozcestí. Z hromady grafů, tabulek a miliardy číselných hodnot jsem těžce
nešťastná, strašně moc mě to nebaví a tím pádem mi to ani neleze do hlavy. To
už jsem radši otevřela i smyslovou soustavu, která po dvou přečteních (v
Memorixu :D) není tak strašná, jak jsem si myslela.
Achjo.
Asi si začnu dělat čárky, kolikrát za den mě napadne, že už
na tohle asi nemám a jsem příliš blbá na to býti doktorem. Protože víte co,
bude hůř.
Aby to nebylo jenom negativní, stále mě baví histologie.
Tyhle praktika jsou světlo mého týdne, kdy aspoň chvíli mám pocit, že něčemu
rozumím a jsem schopna v mikroskopu najít téměř vše. A jak jsem těch
padesát odstínů růžové dřív nesnášela :D
Přinejhorším se sbalím a odjedu pryč a nikdo už mě neuvidí
:D Aspoň, že už se na fyzio blíží zajímavější téma – krev.
Nějak tak k druháku. |
Ačkoliv nemám moc času nazbyt, letos se mi i docela daří
navštěvovat akce od IFMSA a MePi, všechny, co mě silně zajímají. Naposledy jsem
byla na dvou přednáškách. Ta první byla Večerní vizita s MUDr. Uzlem,
druhá Lékaři bez hranic s MUDr. Tomášem Šebkem. Obě byl dobře strávený
čas, zvlášť ta druhá mě nadchla. Všechny lidi, zapojené do MSF neskutečně
obdivuju a na zážitky pana jsem většinu času koukala s otevřenou pusou.
Úžasná práce a odhodlání. Na jednu stranu jim to závidím, já asi nikdy nebudu
zachraňovat lidi v rozvojových zemích, protože jsem na to moc velký posera
J
Z nemedického života za zdůraznění stojí návštěva kina
a zhlédnutí Fantastic Beasts and Where To Find Them. Moje pocity?
Aaaaaaaaaaaaaaaaah <3 <3 Eddie jako Newt je naprosto úžasný, to samý
výprava a zasazení do 20. let. Spousta lidí kritizuje příběh a musím uznat, že
to hluchá místa mělo, ale já jsem nenáročný divák (vidím tak jeden film za 2-3
měsíce :D) a z kina jsem odcházela fakt nadšená. Harry Potter je moje
dětství a jsem neskutečně ráda, že si ho o další 4 filmy prodloužím J
Děje se mi teď spousta zajímavých věcí, o kterých bych mohla
sáhodlouze vyprávět, ale bohužel to zatím nejde. Buď proto, že to nechci
zakřiknout anebo proto, že nechci úplně odhodit tu relativní anonymitu. Ale
doufám, že jednoho dne o nich něco napíšu, aspoň trošku, protože je to fakt
pecka, co mě naplňuje J
Jsem momentálně v jednom kole, proto se omlouvám za celkovou neaktivitu. O
vánočky to snad všechno doženu.
Ach. :D |
Mějte se famfárově a zase někdy J