Střípky z cest

Tak mám za sebou nejexotičtější dovolenou mého dosavadního života, kdy jsem navštívila daleký Vietnam. Během dlouhých chvil při cestování jsem sepsala pár zážitků a doufám, že to někoho inspiruje k podniknutí vlastního dobrodružství :)

Cestu do Vietnamu jsem absolvovala s mojí sestrou a ačkoliv trvala 11 dní (z toho dva jsme strávily v letadle), tak jsme se zvládly nezabít :D. Přilétaly jsme do centra jihu  - Ho Či Minova Města a odlétaly z hlavního města Hanoje. Oba lety byly s přestupem v Moskvě, cca 12 hodin ve vzduchu. Asi už jsem na tyhle dálky stará, moje nohy a záda se z toho ještě nevzpamatovaly... Malá odbočka, je smutné pozorovat, jak hluboce klesly ČSA, když na skoro 3 hodinovém letu nedostanete ani vodu... Když jsem letěla z Helsinek do Prahy s Finnairem, tak nápoj byl samozřejmostí a to to byl kratší let.

Devět dní je krátkých na průzkum tak rozmanité země, takže jsme udělaly rychlý průřez největšími zajímavostmi, s tím, že jsme úplně vynechaly centrální Vietnam a hory. Protože my se tam ještě vrátíme! :D

Do Hanoje za námi přijela moje kamarádka z workcampu (pamatujete, jak jsem vám kladla na srdce, abyste udržovali kontakty?), a tak jsme měly šanci poznat Vietnam i z té neturistické stránky. A bylo to super!

Co byl nejsilnější zážitek? Rozhodně jejich doprava. Ta je totiž stejně divoká jako reakce mého trávicího traktu na večeři u pochybného pouličního stánku. Mezi auty a autobusy se proplétá miliarda skútrů, takže místo dvou pruhů jich máte šestnáct a jako by ten chaos nestačil, tak do toho všichni neustále troubí. V jakých situacích se troubí, to jsem nerozklíčovala, podle mě pořád :D Chodci nemají přednost a pro řidiče víceméně neexistují. Přejít nesvětelnou křižovatku byl nejtěžší úkol prvního dne a na těch se semaforem to taky nebyla žádná hitparáda. U jednoho přechodu jsme bezradně stály asi 5 minut až si nás všimla místní slečna, která nás nakonec jako malé děti převedla - díky bože za ni, jinak bychom tam stály do teď :D K večeru je doprava ještě horší a hustější. Špatně se na to zvyká, ale nakonec vám nezbyde nic jiného než do tý silnice prostě vlézt a klidně přejít. Ze začátku mi to vždycky odpálilo nálož adrenalinu, ale ke konci už jsme byly jiný kabrňáci a nehnuly brvou ani když jsme se zastavily v půlce silnice.

Abyste měli aspoň drobnou představu :D

Jinak, Vietnam bych zařadila mezi jednu z nejvíc low-cost dovolených, když dobře seženete letenku a netoužíte po luxusu. Země vhodná pro backpackery :) Ceny bývají příznivé a na naše se dobře přepočítávají - 1000 VND = cca 1 Kč. Počítejte ale s tím, že jako turisti budete mít ceny i osminásobné, takže se informovat, jít mimo turistickou oblast a smlouvat kde to jde. My jsme se ze začátku tak neskutečně napálily na tržnici v Saigonu, že z toho mám bolest v srdci ještě teď :D

1. střípek: Ho Či Minovo Město = Saigon (preferuji starší název :D)

Na Saigon po památkové stránce stačí jeden den. Doporučuju nejvíc ze všeho Válečné muzeum, které je zaměřeno na válku s Francií a navazující válku s Amerikou. Muzeum je skvěle zpracované, se spoustou poutavých dobových fotografií, vše přeloženo do angličtiny. Zároveň je to silné sdělení, někteří odcházeli se slzami v očích a já měla husí kůži, zvlášť v části vztahující se k důsledkům použití Agent Orange. Zaujalo to i moji sestru, a to je antihistorická a muzea nesnáší :D Krásná je i cena za vstup - 15 Kč pro turisty, pro místní za 2 Kč.

Středobodem Saigonu je pak Ben Thanh market, který minimálně doporučuju navštívit, ať nasajete tu správnou atmosféru :D Já si tam nakoupila boty... Spoustu bot. Miluju boty! Ale ceny tam pro cizince mají oproti Hanoji a reálným nákladům neskutečný. Nutno smlouvat :)

Mně osobně se v Saigonu nelíbilo a cítila jsem se hrozně zklamaná. Kde je ten všemi opěvovaný úžasný Vietnam, kam se každý chce vrátit? Čekala jsem něco jiného a nebyla na tuhle "divokost" a kulturní odlišnost připravená. Tak uvidíme dále...

Válečné muzeum

Saigonský Notre Dame

Všude samozřejmě mraky lidí :D

2. střípek: Výlet za plovoucími trhy, které jsme vlastně neviděly

Protože jeden den v Saigonu stačil, na druhý den jsme si objednaly zájezd do delty Mekongu na plovoucí trhy v Cai Be. Hustý zážitek slibovala už jenom jízda na místo - přes 3 hodiny šílené cesty po super-rozbité dálnici (naše silnice jsou oproti tomu první třída, tady nemají díry, ale krátery), bez pásů!! (z toho jsem byla nejvíc špatná) a s nezbytným předjížděním, podjížděním a troubením. Stálo to fakt za to :D

Po příjezdu jsme nasedli na loď, projeli se po hnusně špinavý deltě, kdy jsme si na jedné lodi mohli koupit ovoce, navštívili místní vesnici s ukázkou výroby coconut candy a pop rice, měli oběd na hezkém ostrůvku, kde jsme se projeli i na kole, nakonec nás na malých lodičkách pro čtyři lidi (měla jsem docela hrůzu v očích :D) dovezli na ochutnávku místního ovoce (omnomnom) s tradiční vietnamskou hudbou, a pak zpátky domů... Počkat, cože?! A co ty trhy, na který jsem se těšila? Tak vážení, ukázalo se, že tím inzerovaným trhem byla ta jedna loď :D Pravé trhy jsou brzy ráno, a proto je navštíví jen ti, co si zaplatili dvoudenní výlet. Což nám jaksi zapomněli říct... Aspoň, že to ovoce bylo výborný.

Dojem z Vietnamu to ale stále nevylepšilo...

Ta voda přímo vybízí k ochutnání :D Takhle nechutně hnědou jsem si vždycky představovala spíš Gangu.

Ovoce, nejlepší věc! Takhle sladký banány v ČR asi neseženu :)

3. střípek: Hanoj

Pozor, pozor! Já, že byla zklamaná? Není možný, Hanoj je totiž SKVĚLÁ! Konečně jsem se cítila ve svém cestovatelském živlu. Za prvé Hanoj na rozdíl od Saigonu tolik nesmrdí. Za druhé je celkově klidnější a hezčí.

Krásné pagody, střed města jezero Hoan Kiem s Želví věží, víkendový noční trh, Západní jezero... A taky degustační zážitek. Nejvíc toho ochutnáte, když vyrazíte s místními :) A ti se vás ujmou ochotně - pokaždé, když jsme seděly u jezera, tak se s námi dala do řeči skupinka vietnamských studentů, toužící si zlepšit angličtinu. Někteří se ji učili jen měsíc a už dokázali vést základní rozhovor! Tohle se mi vážně líbilo a bylo by fajn, kdyby to bylo i u nás :) Taky se díky tomu dozvíte něco víc o životě běžných lidí. Docela mě překvapilo, že všichni, kterých jsem se ptala, chtějí zůstat pracovat ve Vietnamu. Když vezmu, kolik z nás Čechů-studentů chce prásknout do bot... Tak oni nad tím ani nepřemýšlí. A to je na tom jejich země hůře! Pro mě zvláštní :)

Chrám literatury 

Jezero Hoan Kiem, v dálce Želví věž

Svatyně Ngoc Son na ostrůvku v jezeře Hoan Kiem

Želví věž

Pagoda Trấn Quốc u Západního jezera

Pagoda Trấn Quốc II, nejhezčí pagoda, co jsme viděly :)

Nádherně osvícené jezero Hoan Kiem

4. střípek: Zátoka Ha Long

Říká se, ze kdo navštívil Vietnam a neviděl zátoku Sestupujícího draka, jako by tam nebyl. Tak kriticky bych to nehodnotila, ale musím potvrdit, že je to pohled nádherný. Spousta rozeklaných skal čnících z azurového moře, porostlé svěží zelenou vegetací, a to všechno zakryté v tajemném oparu. Jinak než poeticky se to popsat nedá :D Určitě to stojí za to. V roce 2011 dokonce byla zařazena mezi 7 přírodních divů světa. Akorát to přespání na lodi jsme si odpustily.

Skála "Bojující kohouti" (aspoň doufám, že si to pamatuju dobře :D)

5. střípek: Co se nevešlo

Návštěva takhle vzdálené a kulturně jiné destinace musí zahrnout i ochutnávku jejich jídla. Ve Vietnamu najdete mnoho chutí - mj. i hadí či žabí maso. A taky spoustu plodů moře. Já nejsem moc velký jídelní experimentátor, takže jsem šla spíš s tradičními pokrmy. Klasická hovězí polévka Phở, hovězí s nudlemi a salátem (Bún Bò Nam Bộ), čerstvé jarní závitky (Phở cuốn), krabí polévka s nudlemi, Phở chiên phồng (přesně nedokážu popsat, co to bylo :D), bagetu Bánh mì a také Hot Pot, který úplně nevím jestli doporučit. Když jsem ho jedla, tak jsem byla naprosto nadšená, nejlepší jídlo ve Vietnamu! Ale teď už na něj nemůžu ani pomyslet, protože mi bohužel nesedl a moje trávení se z toho stále nesrovnalo (což je během desetihodinového letu fakt pecka). Ještě, že se to stalo až ke konci. Ale i tak ho můžete zkusit :D
Samozřejmostí bylo každodenní smoothie, na stánky s ním narazíte úplně všude. Mým favoritem je papayové. A mochito s žakií (jackfruit).

Čerstvé jarní závitky s masem

Phở chiên phồng

Za zmínku stojí i počasí a způsob, jak se s ním místní vyrovnávají. Ve Vietnamu je nechutný vedro, vlhko a neustále dusno. I když nám nevyšlo počasí a bylo "málo" stupňů, pocitově to stále bylo někde mezi saunou a smažením ve vlastní šťávě. Většinu času jsem nosila kraťasy a tílko a stejně se potila jak o závod. Což bylo "super", protože nadměrné teplo se v budovách a dopravních prostředcích kompenzovalo tím, že klimatizace byla tak na 14°C. Takže člověk chodil z vedra do zimy a naopak, k tomu studící oblečení... Můj organismus dostal zabrat :D

Taky bych ráda vyzdvihla značení ulic - naprosto perfektní pro orientaci! Na každé křižovatce (i sebemenší) je ukazatel s názvem ulic. K průzkumu měst tak stačí obyčejná mapa, kterou dostanete v hotelu a nervy na přecházení :)

A když něco nevíte, místní jsou velmi přátelští a ochotní. I když neumí anglicky, tak se s vámi budou snažit dorozumět. Převedou vás přes ulici. Ukážou cestu - a když neví anebo vám to neumí říct, seženou někoho aspoň trochu anglicky mluvícího. Na letišti nám dokonce jeden pán přišel říct, že se změnil gate, asi kvůli tomu, že jsme byly jedny ze čtyř párů neasiatů na celý let :D (přelet na ostrov Phu Quoc). Taky jsme byly pořád "butyful". Pobavila jsem se, když jsem stála na ulici, čekala na sestru a okolo šel vietnamský pár držící se za ruce a ten chlap na mě zavolal: "You butyful!" :D Taky se s náma pořád někdo chtěl fotit (ať už nápadně nebo nenápadně, jako pán na pláži, který si stoupl vedle našeho lehátka a nechal se fotit). Jeden den už to bylo tolikrát, že jsem začala uvažovat, jestli nevypadám jako obluda nebo proč si mě sakra fotí! :D

A všichni se smáli mojí vietnamštině :C A to jsem se tak snažila!

Zkrátka zážitků plno :) Zatím je ještě brzy na objektivní hodnocení, ale jsem ráda, že jsem tuhle cestu podnikla. Asi to není moje nejlepší dovolená (silným soupeřem je Soul i Petrohrad), každopádně i přes těžší rozjezd jsem si to užila. Do Vietnamu se určitě ještě jednou podívám, protože jsem dost must-see věcí nestihla (hlavně Sapa). Ale teď mám na plánu jiné destinace! :)

Doufám, že jsem někoho aspoň trochu navnadila k cestování, i přesto, že moje psaní už přes rok prodělává krizi, a tak se to špatně čte. Ale snad ta pozitivní energie proudí skrze řádky!

Poznávání jiných koutů Země je super věc a je třeba cestovat dokud se to dá. Já letos absolvovala deset vzletů a přistání, přežila 24 hodin v autobuse a vietnamské silnice, navštívila pět zemí a přišla o všechny úspory. Ale stálo to za to! Ani vás to nemusí stát mraky peněz - všude na internetu se dají najít rady pro levné cestování. Navíc pamatujte, že s dětma už se to praktikuje hůř a hlavně situace různě ve světě i okolo nás nevypadá zrovna růžově. Tak sbalte kufry a šup na to! :)

Latina

Tenhle článek měl přijít dřív, ještě před prváckým zápisem, ale přiznávám se, že jsem na to zapomněla. Nevadí, věřím tomu, že se zapsaná latina ještě přehodnotit dá, popř. si všichni našli info na skvělém blogu lfp.pise.cz, kde je úplně všechno :)

Situace s latinou na naší fakultě se má následovně: na zápisu si můžete zvolit Latinu A - jednosemestrální, tzv. "latina pro pokročilé" či Latinu B - dvousemestrální, základní kurz latiny.

Já si před rokem zvolila Latinu A podle jednoduché úvahy - proč nezkusit si zjednodušit letní zkouškové, když v zimním je jinak jen jedna zkouška a nepůjde-li mi to, můžu přestoupit na Latinu B. Navíc jsem si ve čtvrťáku na gymplu zvolila jako jeden ze seminářů Latinu, kde s námi vyučující dělal hlavně gramatiku pro medicínu. Na zápise nás sice strašili, že je to pro lidi, co už LF někdy studovali anebo mají bakaláře z latiny, ale rozhodnutí je čistě na vás (jak mi bylo sděleno: "Když to neuděláte, váš problém.").
Zpětně to hodnotím jako skvělé rozhodnutí, které mi v letním semestru přineslo o něco větší klid na duši. Určitě bych to doporučila všem! Sice to byla latina trochu z rychlíku, ale když si večer před seminářem vynahradíte 1-2 hodiny na projití slovíček a gramatiky z minulých lekcí, zvládnete to v pohodě (ne, že bych to dodržovala...). Byli s námi i lidi, kteří nikdy latinu neměli a zkoušku v zimáku udělali. Jen je to ze začátku trochu masakr, protože se to na vás valí ze všech stran (hlavně objem učiva v anče), ale až do toho zapadnete, tak se to srovná a i ta latina bude dávat smysl. Stačí vytrvat. Věřte mi! :)

Samozřejmě, i když si zvolíte Latinu B, tak se nic neděje. Učivo pojedete pomaleji a v květnu máte možnost předtermínu anebo jsou termíny i o prázdniny. Latina je oproti jiným vážně příjemný předmět :)

Každopádně, primárně je toto článek o Latině A, krátké info o Latině B najdete na konci.

Praktika:
Konají se na ŠAF, rozvrhy individuální dle kruhu.

Zápočtové testy:
Latina A má celkem dva zápočtové testy, pozor u toho druhého - náš vyučující si ho pak vytáhl u zkoušky a ptal se nás na chyby, takže je lepší ho napsat na co nejvíce procent. Nevím jak je to u jiných.
Latina B má celkem čtyři zápočtové testy, dva v každém semestru.

Materiály:

• Kozlíková, Plašilová: Základy latinské lékařské terminologie - pro Latinu A
• skripta - pro Latinu B, soubor k vytisknutí dostanete na první hodině, popř. se dají sehnat na burze/u starších

Zkouška:

Naše měla dvě části - písemný test ze slovotvorby (sufixy, prefixy, vysvětlování významů jednotlivých částí slova) a ústní zkoušení (slovíčka, slovní spojení a překládání cvičení z učebnice). 

Nejdůležitější je umět základní gramatiku a slovíčka (u 3. deklinace rody!), hlavně ta z konce učebnice (řecké a latinské slovní základy...). Taky číslovky (i ty zákeřně skloňované - unus, duo, tres) a konjunktiv, kte kterému je třeba pár sloves.

Většinu z toho se budete učit na poslední zápočťák, takže latinu neodkládejte a jděte na ní co nejdřív, dokud to máte v hlavě :)

Termíny jsme měli dvakrát v týdnu, každý týden zimního zkouškového.

Jak jsem se učila:

• na slovíčka jsou nepostradatelné kartičky a tzv. vocabulary trainers (moje oblíbená pomůcka)
• jak si zapamatovat rody - slovíčka, u kterých jsem si to pletla, jsem zvýraznila různými barvami, podle rodů (modrá, růžová, oranžová)
• gramatika - opakovat a zkoušet, tj. hodně pomáhá když si fakt poctivě vypracujete domácí úkoly
• na zkoušku jsem se čistě učila asi tak jeden den - chemie mě vyčerpala a víc energie jsem do toho investovat nezvládla :) A bohatě to stačilo, protože jsem se učila jen slovíčka posledních tří lekcí, zbytek jsem se učila o týden dřív na zápočťák.

O Latině B (od mé nejdražší - bohužel už bývalé - spolubydlící!):

• dvousemestrální předmět, frekvence 1 hodina týdně, náročnost na stupnici 1-10: zdánlivě nepochopitelnost dosahující téměř 9, když si člověk najde čas a stráví pár chvil nad tím naučit se vzory, zjistí, že náročnost je rovna přibližně 2 (v porovnání s tím, že náročnost 1 je např. dojít do menzy 😀) 
• testy zhruba 2 za semestr, vždy paní P. pošle předem na mail test z minulých let, takže zhruba víš, co čekat... hlavní je slovní zásoba 😀 jako asi v každým jazyce 
• první semestr výrazně jednodušší, v druhém přituhuje 😀 ... jinak na hodinách ti akorát přečtou skripta, což nic nemění na faktu, že když aspoň trošku děláš úkoly a vypadáš na hodině připraveně, P. to ocení... a to hlavně u té zkoušky... nevypadá na to, ale dobře si pamatuje, kdo dělá a kdo jen dělá, že něco dělá 😀 jinak je to vcelku nezákeřná paní 
• no a ke zkoušce náročnost na učení asi 3 hodiny, pokud ale průběžně studuješ a připravuješ se... jinak se v tom utopíš 😀

Cizí jazyk - Angličtina

Cizí jazyk je povinný a bude vás provázet celý první ročník, jedná se tedy o předmět dvousemestrální. Na zápise si volíte jeden z čtyř (angličtina, němčina, francouzština, španělština) cizích jazyků a podle počtu zájemců se pak otvírají jazykové třídy. Nejčastější je samozřejmě angličtina, zároveň byla otevřena i Němčina.

Při zápise se také píše krátký test z angličtiny, který má zjistit vaší úroveň a následně vás zařadí do příslušného kruhu, Nejsem si jistá, jak moc je to pravda, protože situace s angličtinou v našem kruhu byla hodně různorodá. Každopádně se předpokládá znalost angličtiny na úrovni B1-B2 a rozvíjí se především medical English, gramatika se jen opakuje. Ale i když s angličtinou třeba trochu bojujete, nemusíte se bát, umí ocenit i zlepšení během roku, když na sobě pracujete.

Semináře:

Konají se na ŠAF, rozvrh dle kruhu.

Během roku se  probírají orgánové soustavy v angličtině, výslovnost medicínských termínů, k tomu přidružená gramatika + opakování gramatiky ze střední školy (časy, kondicionály, členy). Zároveň jsme museli každý vypracovat jednu prezentaci na námi zvolené téma vztahující se k medicíně; jiné skupiny dostali předem vybraná témata z první pomoci.

Upřímně mě moc nebavily. Tohle byl jediný předmět, kdy jsem si za celý rok poctivě vybrala všechny povolené absence (celkem 4) a nemám ani pocit, že by mě to nějak ochudilo. Asi hodně záleží na vyučujícím.

Zápočtové testy:

Píše se na konci každého semestru jeden. Známka z posledního testu u nás rozhodovala, jestli můžeme k předtermínu. Jiná skupina pak kvůli předtermínu musela absolvovat nějaký speciální počítačový test (nepletu-li se :D).

Jestli budete mít paní K. K., můžete mi napsat a možná ještě někde vyhrabu ukázkové zápočtové testy :D Umí být docela zákeřná.

Materiály:

• Holá, Kopřivová: Medical English vol. I - bohatě stačí, je tam vše, co po vás u zkoušky budou chtít
• + vytisknuté papíry s gramatikou (budou vám posílat na e-mail)

Zkouška:

Zkouška se skládá ze dvou částí, a to písemného testu (vysvětlování slovíček a gramatika) a ústního zkoušení. Při ústním zkoušení si taháte jedno ze 17 témat z učebnice + každý zkoušející si přidá nějaké svoje (my měli nějaké téma z psychologie).

Jedná se většinou o pohodovou zkoušku, stačí, když se naučíte vše, co je v učebnici + slovíčka, která padla na hodině. Většinou ani nemají rádi, když jdete moc do anatomických detailů. A na hodinách nesmíte být moc protivní :D

Bývá vypsáno několik předtermínů a termíny jsou pak i o prázdniny, není se tedy čeho bát.

Jak jsem se učila:

Prošla jsem si víckrát celou učebnici, plus si ke každému tématu vypsala slovíčka, která jsem neznala a krátkou osnovu. Celkem jsem se učila asi tak jeden den a jedno panické ráno a naprosto to stačilo :) Ne, že bych měla moc na výběr, protože jsem se o tom, že jdu na zkoušku, dozvěděla dva dny předem :D aneb ať žije včasné opravování zápočťáků... 

Je to vlastně základní anatomie v angličtině, takže jde jen o to, abyste si to v hlavě přeložili.

(Ale samozřejmě jsem slyšela i o zkoušení, kdy zkoušející byla zákeřná, takže já se svým naučeným minimem bych neobstála. Všechno je o štěstí...)

Jak jsem vystoupila ze své komfortní zóny

Chcete...
...cestovat?
...pomáhat?
...zažít o prázdniny něco neobvyklého?
...zlepšit si svou jazykovou výbavu?
...poznávat lidi z odlišných zemí i kultur?
...možná vystoupit ze své komfortní zóny?

Pokud jste aspoň na 3 věci odpověděli ano, je tenhle článek pro vás. Není to žádné PR - pouze se s vámi chci podělit o svojí úžasnou prázdninovou zkušenost a namotivovat jiné :) Možná už tuhle možnost znáte, ale neodhodlali jste se. Možná o tom ani nevíte. Ale rozhodně to stojí za vyzkoušení!

Moje prázdniny každoročně byly stejně nezajímavé - dovolená s rodiči, návštěva u prarodičů a zbytek času jsem proseděla doma. Letos jsem ale došla k názoru, že je škoda nevyužitého volného času, kdy můžu cestovat - později už třeba nebude kdy! Zařídila jsem si tedy na červenec brigádu, aby byly peníze a hledala travelling partnera na srpen. Marně. A pak, v jeden magický den, mě opět do nosu cvrnkla webová stránka INEX-SDA, na kterou už jsem narazila 2 roky před tím. Tenkrát mě odradil vstupní poplatek, ale když se to vezme kolem a kolem, tak ono to za ty zážitky stojí.
Přečetla jsem si pár recenzí, neskutečně se namotivovala a druhý den odesílala přihlášku s třemi workcampy. Pro svůj první workcamp jsem si vybrala něco "nenáročného" (prvotní naivní pocit, ona je to dost vyčerpávající práce) - dětské tábory. Vtip je samozřejmě v tom, že nemám ráda děti a jsem neschopná s nimi pracovat :D Ale když výzva, tak pořádná.
Celkově to pro mě byl velký krok ven z komfortní zóny, a to z několika důvodů:

• můj vztah k dětem
• nemám ráda nové neznámé věci, vyvolávají ve mně paniku



Stoupnout si před třídu lidí a začít mluvit?
Předvádět něco jako jediná, když se na
mě všichni dívají? Ne, děkuji.

• nebyla jsem schopná mluvit anglicky - moje nejdelší anglické mluvení byly hodiny angličtiny ve škole (takže proč si rovnou pro rozmluvení nevybrat cestu do neznámé země, úplně sama :D)
• jsem pohodlný člověk a nerada něco řeším (tam jsem musela všechno sama)
• a nejdůležitější bod - mám strach z cizích lidí a dělá mi problém i oslovit prodavačku v obchodě (samozřejmě záleží na momentálním stavu, někdy funguju relativně v pohodě a jindy jsem si nebyla schopná ani objednat jídlo v McDonaldu), o prezentačních schopnostech nemluvě (trému jsem měla i před vlastní třídou, kterou jsem znala 8 let)

Bylo načase s mými neduhy zatočit.

ORGANIZACE INEX-SDA

Je nezisková organizace zabývající se dobrovolnickými projekty = workcampy. Jde o projekty, kdy se skupina lidí z různých zemí podílí na veřejně prospěšném projektu a zároveň poznává odlišné kultury a místa. Můžete se účastnit workcampu v Česku (se zahraničními dobrovolníky) anebo v zahraničí - lze si vybrat ze 70 zemí. Na výběr máte z různých projektů - můžete jet jako vedoucí na dětský tábor (můj případ), pomoct s organizací akce, renovovat budovy, čistit přírodu... Co vás nejvíce zaujme.
Spolu s přihláškou platíte registrační poplatek, který se liší podle místa konání (500 Kč v ČR, 2200-2500 Kč v ostatních zemích). Dopravu, víza, očkování a pojištění si hradíte sami, na oplátku vám pořádající organizace zajistí ubytování, stravu a doplňkové výlety. Některé země (např. Island a UK) mají další speciální poplatky.
Workcamp nejčastěji trvá 2-3 týdny, může být méně a existují i mnohem delší projekty (tzv. midterm či longterm volunteer).
Více informací na této stránce.

Samozřejmě jsou i další organizace zabývající se stejnou tématikou (např. Duha). Já mám však zkušenosti s touto. Nemůžu si na nic stěžovat, vše vyřešili rychle (hned v den přijetí poplatku mě umístili na workcamp), včetně mého milionu dotazů.

Tradiční taiwanské loutky, s kterými děti sehrály divadlo

MŮJ WORKCAMP

Na workcampu nás bylo 9 dobrovolníků a k tomu 36 dětí, 4 družstva. Každý tým měl 2-3 vedoucí a za dva dny docházelo k "rotaci týmů" - abychom si prostřídali nejen týmy, ale i partnery. 

Náplní tábora byla výuka angličtiny konverzační formou. Věková kategorie dětí byla 10-13 let s tím, že se jednalo o místní menšinu. Takže není divu, že tématem byla "Integrace". Na každý den bylo vyčleněno jedno podtéma (empatie, podpora, důvěra...), které jsme při přípravě programu zpracovali do her a diskuzí. Odpoledne pak bylo věnováno prezentaci jedné země (z řad dobrovolníků), která zahrnovala přednášku a čtyři přidružené úkoly, pro každý tým jeden. Kupříkladu já jsem jako úkol zadala mazurku a ztvárnění legendy o Praotci Čechovi (o "můj" den jsem se dělila s Francií). Zábavnou formou tak děti poznaly odlišné země a rozvíjely svou osobnost. Nutno podotknout, že se to týkalo i nás vedoucích :)

Talentová soutěž - úžasný zážitek
vidět, jak spousta těch tichých dětí
 rozkvetla! :)

Jinak, mazurka byla perfektní! Naučily se jí nejenom tancovat, ale i zpívat, v češtině. A druhá skupina, kde vypravěčka naprosto správně vyslovila název "Říp"! Já vám byla tak pyšná na ně, že ten český den zpracovaly jako jeden z nejlepších :)
Další skvělou perličkou bylo slyšet téměř bezchybné "Strč prst skrz krk" třikrát po sobě od takového parchantíka, který vypadal, že umí být jenom agresivní a hyperaktivní. A pak ho vidět na talentové soutěži, kdy nám s diabolem předvedl neskutečné triky a to na naučení měl asi tak jen 3-4 hodiny! To mě pohladilo po duši, že ten tábor, všechny ty diskuze a moralizování bylo přece jen k něčemu. Ze začátku jsem na něj byla dost ostrá, protože hned druhý den jsem od něj dostala malou facku - vytočilo mě to pořádně. V závěru jsem byla jediná, kdo na něj platil a věděl jak na něj. A poslední den jsme se spolu oba uslzeně loučili, kdy mi řekl: "I will never forget the time with you." :))
A kolik tam bylo opravdu geniálních dětí! To nejchytřejší z nich, to byl taky zároveň ten největší grázl, jedno ze dvou dětí, ke kterým jsem skutečně chovala nesympatie a těžce se mi s nimi pracovalo. Ale musím říct, klobouk dolů, mít jeho vědomosti a schopnosti v 11 letech! Během jedné hodiny dokázal na počítači vytvořit video o Nikolovi Teslovi; během pár sekund složil poslepu Rubikovu kostku; u oběda ostatním dětem vyprávěl o evoluci... Jsem docela zvědavá, kam to nakonec dotáhne, škoda, že se to asi nedozvím.
Netušila jsem, že mě ty děti skutečně tak moc chytnou za srdce. Moje nejoblíbenější dítě mě poslední den zaskočilo s otázkou, jestli přijedu i příští rok. Odpovídám: Nejsem si jistá, mám zatím v plánu jiné země. A jeho reakce: Ale já bych si moc přál, abys přijela, já tu budu taky a chci tě znova vidět! Uff! No odolejte tomu, ještě v kombinaci s tím roztomilým kukučem, takže si vážně pohrávám s myšlenkou, že bych si to příští rok střihla znova...
Poslední den jsem obrečela ze všech nejvíc. Až na mě všichni koukali jak na blázna. Ale ono to bylo tak smutný! Že opouštím jeden z nejlepších zážitků mého života... :) A že neuvidím, jak si ti caparti dál v životě povedou.

Místo činu: park :D Bylo tam krásně.

Před workcampy se varuje, že to není úplně čtyřhvězdičková dovolená. Spíte ve spacáku na zemi v tělocvičně - v tom lepším případě. Jídlo si vaříte sami. Jeden článek to uváděl jako "tak trochu punk". Ani jedno z toho však nebyl případ mého workcampu. Když nepočítám únavu z dětí, tak jsem si tam přišla jak na relaxu :) Jedli jsme dvakrát denně v restauraci, výborná jídla. Spali jsme na palandách v normálních peřinách. Prali nám. Na snídaně nás rozmazlovali - k jídlu byla nutela, borůvky, jahody... Měli jsme i masážní křeslo a lítačku na hromadnou dopravu! S dětmi jsme absolvovali dva výlety (zámek a námořnické muzeum), k tomu měli day off, kdy jsme od místní organizace dostali 10€ na jídlo. Zkrátka paráda! :) Takový luxus jsem od dobrovolnictví nečekala.

Zároveň jsme se sešli i dobrá parta (což je asi nejdůležitější věc, protože spolu trávíte většinu času). Vycházeli jsme si vstříc, nedocházelo k žádným problémům. Věřím i tomu, že kdybych se teď vydala do země kohokoliv z nich, tak mě ubytují a pohostí. Také to byla dobrá sonda do toho, že to není nutně všude lepší - někde mají stejné problémy, jinde horší.

Workcamp hodnotím 11 body z 10 :) Jela bych hned znovu! Je ovšem třeba mít dobrou ruku při výběru, lze najít články, kdy naopak účastníci byli z workcampu zklamaní. Rozhodně je to ale cenná zkušenost a ráda jí budu opakovat.

Co mi tedy tento dobrovolnický projekt dal?

Zjistila jsem, že...

• země se dají objevovat i jinak než zběsilou honičkou po památkách při "poznávacím zájezdu"
• nejhezčí místa nebývají v průvodci a nejlíp se nacházejí, když se člověk ztratí
• cestování o samotě má něco do sebe
• jsem poměrně funkční dospělý člověk a dokážu se o sebe postarat
• umím napsat dobrý motivační dopis
• jsem taky ale hodně lehkovážná
• někde hluboko v sobě přeci jenom ty mateřský pudy mám
• nemám problém stoupnout si před neznámé lidi a komunikovat, blbnout, tančit... jen si to uvědomit a pamatovat!
• zvládnu téměř vše, jen si věřit!

Jsem teď nechutně optimistická :D Ale vážně mi to pomohlo, v rámci mého "osobního růstu" :)

Zároveň moje angličtina určitě udělala velký level up. Už jsem ze sebe schopna bez přípravy vyplodit i jinou větu než "I'm potato.". 

A koho by to zajímalo, tak tady je přehled:

KOLIK TO VLASTNĚ STÁLO?

• cca 5360 Kč doprava
• 2200 Kč registrační poplatek
• cca 320 Kč pojištění
• cca 3240 Kč útrata za celý workcamp (tj. suvenýry, laskominy, výlet trajektem do sousední země...)

Sečteno podtrženo, 14 dní v cizině mě stálo asi 11 120 Kč. Pro někoho hodně, ale výdaje se dají ještě dost zkrouhnout - např. tam jsem jela autobusem, zpátky letěla; jen autobusem by to celkem vyšlo na 3320 Kč. Popřípadě se dá vybrat sousední stát s levnou dopravou. Také jsem nemusela dělat ten nákup v H&M a mohla jet na levnější výlet (jízdenka na trajekt mě vyšla na 864 Kč). Ale byla jsem na dovolené, tak jsem si dovolila :)

OSOBNÍ TIPY NA ZÁVĚR:

Z mého kvízu o České republice. První odpověď byla
vodka a druhá víno. Asi není české pivo mezi dětmi populární :D

• s sebou si vezměte nějaké české produkty - oplatky (Opavia, Kolonády, Karlovarské, Hořické trubičky), nealko (Kofola, Mattoni, Magnesia), olomoucké syrečky, pardubické perníky a pokud jste v dospělém kolektivu, tak samozřejmě i alko (pivo, Becherovka, víno...)
• není na škodu vzít i nějaké české dárky - já byla nepřipravená, a pak se cítila opravdu blbě, když si poslední den dobrovolníci mezi sebou rozdávali malé dárečky na rozloučenou
• pokud vás netíží termín, rozhodně bych neodjížděla hned po skončení workcampu - určitě jsou zajímavá místa, kde jste nebyli, popř. je to vhodné startovací místo do okolních zemí 
• před odesláním přihlášky si okoukněte dopravu, ať pak nejste nepříjemně překvapení jako já. To by člověk netušil, jak může být komplikovaná doprava do evropské země! Jo a jste-li žena, nebývá dobrým nápadem pokusit se přenocovat na autobusáku. Oni je totiž na noc zavírají. A skončit v jednu ráno na ulici, kde je spousta ožralých a divných lidí... Nebylo mi do zpěvu. Už jsem poučená i já :D
• udržujte mezinárodní kontakty! Je to skvělé ve všem směrech :)

Doufám, že jsem někomu rozšířila obzory a třeba ho i navnadila. Jděte do toho! A pokud je tu i někdo jiný s touto zkušeností, ráda si přečtu vaše zážitky! :)

A nebojte, příště už zase budu pokračovat se školními články. Jen jsem se musela podělit.

Pravda pravdoucí :)