pondělí 26. září 2016

Střípky z cest

Tak mám za sebou nejexotičtější dovolenou mého dosavadního života, kdy jsem navštívila daleký Vietnam. Během dlouhých chvil při cestování jsem sepsala pár zážitků a doufám, že to někoho inspiruje k podniknutí vlastního dobrodružství :)

Cestu do Vietnamu jsem absolvovala s mojí sestrou a ačkoliv trvala 11 dní (z toho dva jsme strávily v letadle), tak jsme se zvládly nezabít :D. Přilétaly jsme do centra jihu  - Ho Či Minova Města a odlétaly z hlavního města Hanoje. Oba lety byly s přestupem v Moskvě, cca 12 hodin ve vzduchu. Asi už jsem na tyhle dálky stará, moje nohy a záda se z toho ještě nevzpamatovaly... Malá odbočka, je smutné pozorovat, jak hluboce klesly ČSA, když na skoro 3 hodinovém letu nedostanete ani vodu... Když jsem letěla z Helsinek do Prahy s Finnairem, tak nápoj byl samozřejmostí a to to byl kratší let.
Devět dní je krátkých na průzkum tak rozmanité země, takže jsme udělaly rychlý průřez největšími zajímavostmi, s tím, že jsme úplně vynechaly centrální Vietnam a hory. Protože my se tam ještě vrátíme! :D
Do Hanoje za námi přijela moje kamarádka z workcampu (pamatujete, jak jsem vám kladla na srdce, abyste udržovali kontakty?), a tak jsme měly šanci poznat Vietnam i z té neturistické stránky. A bylo to super!

Co byl nejsilnější zážitek? Rozhodně jejich doprava. Ta je totiž stejně divoká jako reakce mého trávicího traktu na večeři u pochybného pouličního stánku. Mezi auty a autobusy se proplétá miliarda skútrů, takže místo dvou pruhů jich máte šestnáct a jako by ten chaos nestačil, tak do toho všichni neustále troubí. V jakých situacích se troubí, to jsem nerozklíčovala, podle mě pořád :D Chodci nemají přednost a pro řidiče víceméně neexistují. Přejít nesvětelnou křižovatku byl nejtěžší úkol prvního dne a na těch se semaforem to taky nebyla žádná hitparáda. U jednoho přechodu jsme bezradně stály asi 5 minut až si nás všimla místní slečna, která nás nakonec jako malé děti převedla - díky bože za ni, jinak bychom tam stály do teď :D K večeru je doprava ještě horší a hustější. Špatně se na to zvyká, ale nakonec vám nezbyde nic jiného než do tý silnice prostě vlézt a klidně přejít. Ze začátku mi to vždycky odpálilo nálož adrenalinu, ale ke konci už jsme byly jiný kabrňáci a nehnuly brvou ani když jsme se zastavily v půlce silnice.


Abyste měli aspoň drobnou představu :D

Jinak, Vietnam bych zařadila mezi jednu z nejvíc low-cost dovolených, když dobře seženete letenku a netoužíte po luxusu. Země vhodná pro backpackery :) Ceny bývají příznivé a na naše se dobře přepočítávají - 1000 VND = cca 1 Kč. Počítejte ale s tím, že jako turisti budete mít ceny i osminásobné, takže se informovat, jít mimo turistickou oblast a smlouvat kde to jde. My jsme se ze začátku tak neskutečně napálily na tržnici v Saigonu, že z toho mám bolest v srdci ještě teď :D

1. střípek: Ho Či Minovo Město = Saigon (preferuji starší název :D)
Na Saigon po památkové stránce stačí jeden den. Doporučuju nejvíc ze všeho Válečné muzeum, které je zaměřeno na válku s Francií a navazující válku s Amerikou. Muzeum je skvěle zpracované, se spoustou poutavých dobových fotografií, vše přeloženo do angličtiny. Zároveň je to silné sdělení, někteří odcházeli se slzami v očích a já měla husí kůži, zvlášť v části vztahující se k důsledkům použití Agent Orange. Zaujalo to i moji sestru, a to je antihistorická a muzea nesnáší :D Krásná je i cena za vstup - 15 Kč pro turisty, pro místní za 2 Kč.
Středobodem Saigonu je pak Ben Thanh market, který minimálně doporučuju navštívit, ať nasajete tu správnou atmosféru :D Já si tam nakoupila boty... Spoustu bot. Miluju boty! Ale ceny tam pro cizince mají oproti Hanoji a reálným nákladům neskutečný. Nutno smlouvat :)
Mně osobně se v Saigonu nelíbilo a cítila jsem se hrozně zklamaná. Kde je ten všemi opěvovaný úžasný Vietnam, kam se každý chce vrátit? Čekala jsem něco jiného a nebyla na tuhle "divokost" a kulturní odlišnost připravená. Tak uvidíme dále...

Válečné muzeum
Saigonský Notre Dame
Všude samozřejmě mraky lidí :D

2. střípek: Výlet za plovoucími trhy, které jsme vlastně neviděly
Protože jeden den v Saigonu stačil, na druhý den jsme si objednaly zájezd do delty Mekongu na plovoucí trhy v Cai Be. Hustý zážitek slibovala už jenom jízda na místo - přes 3 hodiny šílené cesty po super-rozbité dálnici (naše silnice jsou oproti tomu první třída, tady nemají díry, ale krátery), bez pásů!! (z toho jsem byla nejvíc špatná) a s nezbytným předjížděním, podjížděním a troubením. Stálo to fakt za to :D
Po příjezdu jsme nasedli na loď, projeli se po hnusně špinavý deltě, kdy jsme si na jedné lodi mohli koupit ovoce, navštívili místní vesnici s ukázkou výroby coconut candy a pop rice, měli oběd na hezkém ostrůvku, kde jsme se projeli i na kole, nakonec nás na malých lodičkách pro čtyři lidi (měla jsem docela hrůzu v očích :D) dovezli na ochutnávku místního ovoce (omnomnom) s tradiční vietnamskou hudbou, a pak zpátky domů... Počkat, cože?! A co ty trhy, na který jsem se těšila? Tak vážení, ukázalo se, že tím inzerovaným trhem byla ta jedna loď :D Pravé trhy jsou brzy ráno, a proto je navštíví jen ti, co si zaplatili dvoudenní výlet. Což nám jaksi zapomněli říct... Aspoň, že to ovoce bylo výborný.
Dojem z Vietnamu to ale stále nevylepšilo...


Ta voda přímo vybízí k ochutnání :D Takhle nechutně hnědou jsem si vždycky představovala spíš Gangu.
Ovoce, nejlepší věc! Takhle sladký banány v ČR asi neseženu :)

3. střípek: Hanoj
Pozor, pozor! Já, že byla zklamaná? Není možný, Hanoj je totiž SKVĚLÁ! Konečně jsem se cítila ve svém cestovatelském živlu. Za prvé Hanoj na rozdíl od Saigonu tolik nesmrdí. Za druhé je celkově klidnější a hezčí.
Krásné pagody, střed města jezero Hoan Kiem s Želví věží, víkendový noční trh, Západní jezero... A taky degustační zážitek. Nejvíc toho ochutnáte, když vyrazíte s místními :) A ti se vás ujmou ochotně - pokaždé, když jsme seděly u jezera, tak se s námi dala do řeči skupinka vietnamských studentů, toužící si zlepšit angličtinu. Někteří se ji učili jen měsíc a už dokázali vést základní rozhovor! Tohle se mi vážně líbilo a bylo by fajn, kdyby to bylo i u nás :) Taky se díky tomu dozvíte něco víc o životě běžných lidí. Docela mě překvapilo, že všichni, kterých jsem se ptala, chtějí zůstat pracovat ve Vietnamu. Když vezmu, kolik z nás Čechů-studentů chce prásknout do bot... Tak oni nad tím ani nepřemýšlí. A to je na tom jejich země hůře! Pro mě zvláštní :)


Chrám literatury 
Jezero Hoan Kiem, v dálce Želví věž
Svatyně Ngoc Son na ostrůvku v jezeře Hoan Kiem
Želví věž
Pagoda Trấn Quốc u Západního jezera
Pagoda Trấn Quốc II, nejhezčí pagoda, co jsme viděly :)
Nádherně osvícené jezero Hoan Kiem
4. střípek: Zátoka Ha Long
Říká se, ze kdo navštívil Vietnam a neviděl zátoku Sestupujícího draka, jako by tam nebyl. Tak kriticky bych to nehodnotila, ale musím potvrdit, že je to pohled nádherný. Spousta rozeklaných skal čnících z azurového moře, porostlé svěží zelenou vegetací, a to všechno zakryté v tajemném oparu. Jinak než poeticky se to popsat nedá :D Určitě to stojí za to. V roce 2011 dokonce byla zařazena mezi 7 přírodních divů světa. Akorát to přespání na lodi jsme si odpustily.





Skála "Bojující kohouti" (aspoň doufám, že si to pamatuju dobře :D)
5. střípek: Co se nevešlo
Návštěva takhle vzdálené a kulturně jiné destinace musí zahrnout i ochutnávku jejich jídla. Ve Vietnamu najdete mnoho chutí - mj. i hadí či žabí maso. A taky spoustu plodů moře. Já nejsem moc velký jídelní experimentátor, takže jsem šla spíš s tradičními pokrmy. Klasická hovězí polévka Phở, hovězí s nudlemi a salátem (Bún Bò Nam Bộ), čerstvé jarní závitky (Phở cuốn), krabí polévka s nudlemi, Phở chiên phồng (přesně nedokážu popsat, co to bylo :D), bagetu Bánh mì a také Hot Pot, který úplně nevím jestli doporučit. Když jsem ho jedla, tak jsem byla naprosto nadšená, nejlepší jídlo ve Vietnamu! Ale teď už na něj nemůžu ani pomyslet, protože mi bohužel nesedl a moje trávení se z toho stále nesrovnalo (což je během desetihodinového letu fakt pecka). Ještě, že se to stalo až ke konci. Ale i tak ho můžete zkusit :D
Samozřejmostí bylo každodenní smoothie, na stánky s ním narazíte úplně všude. Mým favoritem je papayové. A mochito s žakií (jackfruit).
Čerstvé jarní závitky s masem
Phở chiên phồng
Za zmínku stojí i počasí a způsob, jak se s ním místní vyrovnávají. Ve Vietnamu je nechutný vedro, vlhko a neustále dusno. I když nám nevyšlo počasí a bylo "málo" stupňů, pocitově to stále bylo někde mezi saunou a smažením ve vlastní šťávě. Většinu času jsem nosila kraťasy a tílko a stejně se potila jak o závod. Což bylo "super", protože nadměrné teplo se v budovách a dopravních prostředcích kompenzovalo tím, že klimatizace byla tak na 14°C. Takže člověk chodil z vedra do zimy a naopak, k tomu studící oblečení... Můj organismus dostal zabrat :D

Taky bych ráda vyzdvihla značení ulic - naprosto perfektní pro orientaci! Na každé křižovatce (i sebemenší) je ukazatel s názvem ulic. K průzkumu měst tak stačí obyčejná mapa, kterou dostanete v hotelu a nervy na přecházení :)
A když něco nevíte, místní jsou velmi přátelští a ochotní. I když neumí anglicky, tak se s vámi budou snažit dorozumět. Převedou vás přes ulici. Ukážou cestu - a když neví anebo vám to neumí říct, seženou někoho aspoň trochu anglicky mluvícího. Na letišti nám dokonce jeden pán přišel říct, že se změnil gate, asi kvůli tomu, že jsme byly jedny ze čtyř párů neasiatů na celý let :D (přelet na ostrov Phu Quoc). Taky jsme byly pořád "butyful". Pobavila jsem se, když jsem stála na ulici, čekala na sestru a okolo šel vietnamský pár držící se za ruce a ten chlap na mě zavolal: "You butyful!" :D Taky se s náma pořád někdo chtěl fotit (ať už nápadně nebo nenápadně, jako pán na pláži, který si stoupl vedle našeho lehátka a nechal se fotit). Jeden den už to bylo tolikrát, že jsem začala uvažovat, jestli nevypadám jako obluda nebo proč si mě sakra fotí! :D
A všichni se smáli mojí vietnamštině :C A to jsem se tak snažila!

Zkrátka zážitků plno :) Zatím je ještě brzy na objektivní hodnocení, ale jsem ráda, že jsem tuhle cestu podnikla. Asi to není moje nejlepší dovolená (silným soupeřem je Soul i Petrohrad), každopádně i přes těžší rozjezd jsem si to užila. Do Vietnamu se určitě ještě jednou podívám, protože jsem dost must-see věcí nestihla (hlavně Sapa). Ale teď mám na plánu jiné destinace! :)

Doufám, že jsem někoho aspoň trochu navnadila k cestování, i přesto, že moje psaní už přes rok prodělává krizi, a tak se to špatně čte. Ale snad ta pozitivní energie proudí skrze řádky!
Poznávání jiných koutů Země je super věc a je třeba cestovat dokud se to dá. Já letos absolvovala deset vzletů a přistání, přežila 24 hodin v autobuse a vietnamské silnice, navštívila pět zemí a přišla o všechny úspory. Ale stálo to za to! Ani vás to nemusí stát mraky peněz - všude na internetu se dají najít rady pro levné cestování. Navíc pamatujte, že s dětma už se to praktikuje hůř a hlavně situace různě ve světě i okolo nás nevypadá zrovna růžově. Tak sbalte kufry a šup na to! :)



6 komentářů:

  1. Tý jo, tak to sis užila! :-) Asie je jinej svět, říká se, že kdo ji jednou navštíví, ten se tam chce prostě vrátit. A něco na tom bude. :-D Krásný fotky, hlavně z té zátoky, teeeda. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Joo, to platí určitě, já už se do Asie vrátila :) Je to takový jiný, ale přeci úžasný :) Děkuji :)

      Vymazat
    2. Já uvidím, jestli se tam ještě dostanu. :) Máš ještě nějakou vysněnou zemi?:)

      Vymazat
    3. Určitě dostaneš! :) V dnešní době je to snazší než jindy...
      Já bych chtěla projet téměř celý svět, kromě většiny Afriky a taky mám docela vítr ze zemí jako Indie, státy Jižní Ameriky... je to těžký :D Základní krok bude projet aspoň celou Evropu :)

      Vymazat
  2. Proti tomu mé throwbacky vypadají naprosto uboze :'( :D
    Skvělé, parádní!!! Určitě sis to moc užila, vypadá to totiž naprosto božsky!!! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale prosím tě, i Česko je krásná země :) Užila moc, určitě jestli budeš mít šanci (moje celkový náklady byly cca 24 tisíc a to jsem hodně utrácela), tak se tam podívej! :)

      Vymazat