pátek 2. října 2015

Proč nakonec medina a moje další školy

Varování: Začátek bude hrozná okecávka! Pro slabší povahy vědci doporučují metodu TL;DR.

Není nad výstižný obrázek.
Už v prvním článku - a i názvem blogu - jsem předeslala, že medicína není moje vysněná škola už od plenek. Což ale u mě není nic divného, protože jsem proměnlivá jako aprílové počasí a od školky jsem vystřídala touhu po tak asi 23 456 povolání, tedy asi všechny, co na světě jsou. Chtěla jsem být popelář, archeolog, spisovatel (to se mě drží pořád, ale asi na to nemám předpoklady :D), malíř... Akorát kosmonaut mě nikdy nelákal. Dlouhou dobu (s přestávkami) jsem měla v merku i tu medicínu - nejdřív jsem to jako chytré dítě (rozuměj: vybočovala jsem z průměru na špatné základce, učitelé mě milovali a pomalu mi provolávali slávu, a tak mi to pěkně stouplo do hlavy :D přechod na gympl mezi stejně nadprůměrné byl pro mě šílená sprcha, ale bylo to potřeba) viděla jako samozřejmou budoucnost. Pak nám jednou na biologii profesorka pustila operaci srdce a mě se to tak zalíbilo, že se mě asi rok či dva držel kardiochirurg.
Teď už vím, že chirurg ze mě určitě nebude, protože jsem nervák, trémista, nevydržím dlouho stát a ruce se mi klepou naprosto normálně. Ale stejně nakonec medicína nebyla moje primární volba, ačkoliv jsem se pořád držela přírodovědného směru (po kardiu mě nadchla farmacie).

Přihlášku jsem si ale v únoru podala, a to ze dvou důvodů: a) moje hlavní volba byla Lékařská genetika na MUNI a genetik ze mě může být i po 6 letech medicíny; b) rodiče; zde bych mohla předvést názornou ukázku - "Mami, podám si 4 přihlášky." "4? To je docela dost peněz..." vs "Tak si dám i medicínu, ale nevím, kterou vybrat..." "Klidně si podej přihlášky na všechny medicíny, hlavně, když se dostaneš, my ti to všechno zaplatíme!!" :D
Ale samozřejmě jsem dostatečně stará na to, abych věděla, že vybírat si VŠ podle rodičů (a kamarádů a přítelů/kyň a zvířátek...) je volovina. Jde přeci o mojí budoucnost.
Nakonec jsem tedy v rámci úspory peněz zvolila 1. LF a LFP, a to podle jednoduchých počtů - říkala jsem si, že na jedničku mám největší šanci se dostat (ach ta naivita :D) a Plzeň mi byla sympatická... spolu s 3. LF, ale já hlavně nechtěla moc do Prahy, takže to vyhrála Plzeň.

Genetika v Brně mi nevyšla, ale samozřejmě jsem si podala záchrannou na PřF v Praze a dostala se. Proč tedy nakonec nejsem tam?
- zázrakem jsem se dostala na medinu, a to beru jako znamení
- po medině ze mě může být spíš ten typ genetika, co se mi líbí
- můžu pomáhat lidem a být nějak užitečná pro společnost
- i s titulem MUDr. můžu vždycky dělat něco jiného, třeba ilustrátora, ale naopak to nefunguje - bez titulu ze mě doktor nebude
- za zkoušku nic nedáš a příště už bych se dostat nemusela
- a hlavně... moje teorie: Je lepší teď rok studovat medicínu a třeba zjistit, že mě to nebaví/nemám na to a pak pět dalších let studovat jinou školu a mít tak za sebou oněch 6 let studia, než po roce i víc na jiné škole přejít na medicínu a studovat víc jak 7 let...

Spousta lidí jako důvody udává třeba jistotu práce nebo i ty peníze, ale já to teda v tomhle zrovna nevidím moc růžově a jen budoucnost ukáže, jestli jsem měla pravdu :D

Vlastně když to tak vezmu kolem a kolem, tak asi jsem vždycky v koutku duše nad medinou přemýšlela, ale dost mě ta škola děsila.
A to z klasických důvodů:
Asi tak.
- 6 let studia
- ještě jednou... 6 let studia!! kdy budete závislí na rodičích, nic moc si neužijete...oh god why
- studium je strašně náročné a psychicky vyčerpávající a buďme upřímní, já nejsem psychicky stabilní
- po těch 6 letech to stejně nekončí, naopak pokračuje atestací - další roky...
- a po atestaci to stejně nekončí a člověk se učí celý život
- strašná zodpovědnost
- velká dřina
- peníze začnou tak nějak odpovídat až po atestaci a to je za sakra dlouho


Tyhle záporné body u mě stejně nezmizely, takže se pořád zaobírám tím, jestli jsem si dobře vybrala, jak to zvládnu... A bojím se, že to zjistím pozdě. Ale risk je někdy zisk (aneb chlácholím sama sebe :D), tak uvidíme.


A co moje další školy?

1) Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity, obor Lékařská genetika a molekulární diagnostika, Brno
Asi tři roky starý obor, jediný v republice, možnost až magistra. Po vystudování z vás bude kvalifikovaný pracovník např. v laboratořích - různé genetické testy nebo umělé oplodnění...
Berou poměrně maloučko lidí, loni se hlásilo nějakých 600 a brali jich 34. Letos jen 30.
Přijímací zkoušky se skládají z klasických brněnských Testů studijních předpokladů (doporučuji je procvičovat, ona je to i docela sranda :D) a testu z biologie se základy chemie, který je z úplných základů - např. jaké srdce mají ryby, který typ cévních svazků se vyskytuje ve stonku atd. Pokud se připravíte na bio a zvládnete TSP, tak to máte jasné :) Já se samozřejmě nepřipravila a biologii jsem projela na jednoduchých otázkách, TSP se mi dost povedly. Z bio můžete získat 700 bodů a z TSP jen 300, celkem tedy 1000.
Nevýhodou přijímaček (podle mě) je to, že jsou už na začátku května, tedy v průběhu maturit a to jednomu k učení moc nepřidá.
Více: zde

2) Vysoká škola chemicko-technologická, obor Bioinformatika, Praha
Co k tomuhle říct... :D Chtěla jsem nějakou jistotu a tenhle obor se mi jako jediný na VŠCHT zalíbil. Je meziuniverzitní, některé hodiny probíhají na ČVUT (který je hned vedle) a součástí je i programování, ale bylo mi řečeno, že se učí hezky od základů.
Na tuhle školu vás na 90% vezmou, ale první ročníky pak brutálně prosejou na matematice, tak pozor. Přijímací zkoušky se nedělají, bere se to jen podle vysvědčení - známky z matematiky a chemie.
A přihlášky jsou sympaticky až do konce března :D

3) Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, obor Molekulární biologie a biochemie organismů, Praha
Zvoleno kvůli možnosti magisterského studia genetiky. Lidí se sem hlásí dost, ale berou zhruba polovinu, takže šance je dost vysoká. Přijímací zkoušky se skládají ze Všeobecných studijní předpokladů a oborového testu, kde si můžete zvolit chemii či biologii. Já si vybrala biologii a test poměrně odpovídal tomu, co mají jako ukázku na stránkách. Ale měla jsem z něj zvláštní pocit, jak když mám vše špatně :D VSP mi vyhovovaly o dost méně než TSP (které jsou tak hezky koncipované) a moc si je ani nepamatuju, prostě test logiky a paměti :D
Více: zde

P.S.: Dostala jsem se na čtyři školy (nad Brnem brečím do teď :D)

8 komentářů:

  1. áá! :D taky je můj sen být genetikem, trošku sprcha bylo zjištění, že musím studovat medinu, pokud chci být jinde než v laborce..snad se teda dostanu na tu medinu:D
    a to je teda lehčí se dostat do Plzně než na 1LF?:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Měla jsem to obdobně, ale protože jsem na medinu fakt nechtěla, tak jsem se smířila i s tou laborkou :D bohužel, "osud" to chtěl jinak :)
      To záleží asi :D Letos to tak bylo určitě, ale vypadá to, že se budou měnit přijímačky i v Plzni, viz nejnovější příspěvek :) Ale aspoň nejsou tak šíleně dlouhý jako na jedničce...

      Vymazat
  2. Na medicíně to bude asi větší makačka než na genetice, ale pokud tě to bude bavit, tak máš vyhráno!! Držím palce, ať se ti v Plzni líbí a budu se těšit na další články :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak říkám si, že na medicíně aspoň odpadá starost s bakalářkou a diplomkou, když už nic jiného :D děkuji :)

      Vymazat
  3. Pokud už v prváku přemýšlíš nad tím, jestli sis dobře vybrala, tak ještě pouvažuj nad tím, že si dáš přihlášku někam jinam.
    Jasně, medicína má spoustu plusů, je to jiný svět. Ale má i spoustu minusů...
    - není tam bakalářka - ano, žádné litanie textu ke psaní, ale ani žádný záchytný bod. A když zjistíš po 3 letech, že na to nemáš nervy, tak mládí v pryč a výsledek nikde.
    - jsou tam pacienti - někdy se vyléčí, jindy umřou. A ty budeš v průběhu studia u toho.
    - když se ti něco nepovede, tak ti to dá okolí pěkně sežrat

    Toto nemá být depresivní komentář. Já jen, že jsem taky chtěla jít na přírodovědu a nakonec skončila na medicíně. A tak vím, o čem mluvím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si myslím, že nad tím přemýšlí kde kdo, protože vždycky se najde nějaké ale... A já rozhodně nejsem z těch typu, co ví, co chtějí :)) Já si řekla, že prvák vyzkouším a buď to půjde nebo to nepůjde - jinou školu už si vybírám.

      Ale děkuju za komentář :)

      Vymazat
  4. Zkoušky a já, to je taková láska a nenávist. No, vlastně spíš jen ta nenávist. Ale mám své tajného spojence v téhle bitvě - kávu! A ne ledajakou kávu, ale Lavazzu. To je moje tajná zbraň, moje elixír energie a budíček pro mozek.

    OdpovědětVymazat