Jak jsem vystoupila ze své komfortní zóny

Chcete...
...cestovat?
...pomáhat?
...zažít o prázdniny něco neobvyklého?
...zlepšit si svou jazykovou výbavu?
...poznávat lidi z odlišných zemí i kultur?
...možná vystoupit ze své komfortní zóny?

Pokud jste aspoň na 3 věci odpověděli ano, je tenhle článek pro vás. Není to žádné PR - pouze se s vámi chci podělit o svojí úžasnou prázdninovou zkušenost a namotivovat jiné :) Možná už tuhle možnost znáte, ale neodhodlali jste se. Možná o tom ani nevíte. Ale rozhodně to stojí za vyzkoušení!

Moje prázdniny každoročně byly stejně nezajímavé - dovolená s rodiči, návštěva u prarodičů a zbytek času jsem proseděla doma. Letos jsem ale došla k názoru, že je škoda nevyužitého volného času, kdy můžu cestovat - později už třeba nebude kdy! Zařídila jsem si tedy na červenec brigádu, aby byly peníze a hledala travelling partnera na srpen. Marně. A pak, v jeden magický den, mě opět do nosu cvrnkla webová stránka INEX-SDA, na kterou už jsem narazila 2 roky před tím. Tenkrát mě odradil vstupní poplatek, ale když se to vezme kolem a kolem, tak ono to za ty zážitky stojí.
Přečetla jsem si pár recenzí, neskutečně se namotivovala a druhý den odesílala přihlášku s třemi workcampy. Pro svůj první workcamp jsem si vybrala něco "nenáročného" (prvotní naivní pocit, ona je to dost vyčerpávající práce) - dětské tábory. Vtip je samozřejmě v tom, že nemám ráda děti a jsem neschopná s nimi pracovat :D Ale když výzva, tak pořádná.
Celkově to pro mě byl velký krok ven z komfortní zóny, a to z několika důvodů:

• můj vztah k dětem
• nemám ráda nové neznámé věci, vyvolávají ve mně paniku



Stoupnout si před třídu lidí a začít mluvit?
Předvádět něco jako jediná, když se na
mě všichni dívají? Ne, děkuji.

• nebyla jsem schopná mluvit anglicky - moje nejdelší anglické mluvení byly hodiny angličtiny ve škole (takže proč si rovnou pro rozmluvení nevybrat cestu do neznámé země, úplně sama :D)
• jsem pohodlný člověk a nerada něco řeším (tam jsem musela všechno sama)
• a nejdůležitější bod - mám strach z cizích lidí a dělá mi problém i oslovit prodavačku v obchodě (samozřejmě záleží na momentálním stavu, někdy funguju relativně v pohodě a jindy jsem si nebyla schopná ani objednat jídlo v McDonaldu), o prezentačních schopnostech nemluvě (trému jsem měla i před vlastní třídou, kterou jsem znala 8 let)

Bylo načase s mými neduhy zatočit.

ORGANIZACE INEX-SDA

Je nezisková organizace zabývající se dobrovolnickými projekty = workcampy. Jde o projekty, kdy se skupina lidí z různých zemí podílí na veřejně prospěšném projektu a zároveň poznává odlišné kultury a místa. Můžete se účastnit workcampu v Česku (se zahraničními dobrovolníky) anebo v zahraničí - lze si vybrat ze 70 zemí. Na výběr máte z různých projektů - můžete jet jako vedoucí na dětský tábor (můj případ), pomoct s organizací akce, renovovat budovy, čistit přírodu... Co vás nejvíce zaujme.
Spolu s přihláškou platíte registrační poplatek, který se liší podle místa konání (500 Kč v ČR, 2200-2500 Kč v ostatních zemích). Dopravu, víza, očkování a pojištění si hradíte sami, na oplátku vám pořádající organizace zajistí ubytování, stravu a doplňkové výlety. Některé země (např. Island a UK) mají další speciální poplatky.
Workcamp nejčastěji trvá 2-3 týdny, může být méně a existují i mnohem delší projekty (tzv. midterm či longterm volunteer).
Více informací na této stránce.

Samozřejmě jsou i další organizace zabývající se stejnou tématikou (např. Duha). Já mám však zkušenosti s touto. Nemůžu si na nic stěžovat, vše vyřešili rychle (hned v den přijetí poplatku mě umístili na workcamp), včetně mého milionu dotazů.

Tradiční taiwanské loutky, s kterými děti sehrály divadlo

MŮJ WORKCAMP

Na workcampu nás bylo 9 dobrovolníků a k tomu 36 dětí, 4 družstva. Každý tým měl 2-3 vedoucí a za dva dny docházelo k "rotaci týmů" - abychom si prostřídali nejen týmy, ale i partnery. 

Náplní tábora byla výuka angličtiny konverzační formou. Věková kategorie dětí byla 10-13 let s tím, že se jednalo o místní menšinu. Takže není divu, že tématem byla "Integrace". Na každý den bylo vyčleněno jedno podtéma (empatie, podpora, důvěra...), které jsme při přípravě programu zpracovali do her a diskuzí. Odpoledne pak bylo věnováno prezentaci jedné země (z řad dobrovolníků), která zahrnovala přednášku a čtyři přidružené úkoly, pro každý tým jeden. Kupříkladu já jsem jako úkol zadala mazurku a ztvárnění legendy o Praotci Čechovi (o "můj" den jsem se dělila s Francií). Zábavnou formou tak děti poznaly odlišné země a rozvíjely svou osobnost. Nutno podotknout, že se to týkalo i nás vedoucích :)

Talentová soutěž - úžasný zážitek
vidět, jak spousta těch tichých dětí
 rozkvetla! :)

Jinak, mazurka byla perfektní! Naučily se jí nejenom tancovat, ale i zpívat, v češtině. A druhá skupina, kde vypravěčka naprosto správně vyslovila název "Říp"! Já vám byla tak pyšná na ně, že ten český den zpracovaly jako jeden z nejlepších :)
Další skvělou perličkou bylo slyšet téměř bezchybné "Strč prst skrz krk" třikrát po sobě od takového parchantíka, který vypadal, že umí být jenom agresivní a hyperaktivní. A pak ho vidět na talentové soutěži, kdy nám s diabolem předvedl neskutečné triky a to na naučení měl asi tak jen 3-4 hodiny! To mě pohladilo po duši, že ten tábor, všechny ty diskuze a moralizování bylo přece jen k něčemu. Ze začátku jsem na něj byla dost ostrá, protože hned druhý den jsem od něj dostala malou facku - vytočilo mě to pořádně. V závěru jsem byla jediná, kdo na něj platil a věděl jak na něj. A poslední den jsme se spolu oba uslzeně loučili, kdy mi řekl: "I will never forget the time with you." :))
A kolik tam bylo opravdu geniálních dětí! To nejchytřejší z nich, to byl taky zároveň ten největší grázl, jedno ze dvou dětí, ke kterým jsem skutečně chovala nesympatie a těžce se mi s nimi pracovalo. Ale musím říct, klobouk dolů, mít jeho vědomosti a schopnosti v 11 letech! Během jedné hodiny dokázal na počítači vytvořit video o Nikolovi Teslovi; během pár sekund složil poslepu Rubikovu kostku; u oběda ostatním dětem vyprávěl o evoluci... Jsem docela zvědavá, kam to nakonec dotáhne, škoda, že se to asi nedozvím.
Netušila jsem, že mě ty děti skutečně tak moc chytnou za srdce. Moje nejoblíbenější dítě mě poslední den zaskočilo s otázkou, jestli přijedu i příští rok. Odpovídám: Nejsem si jistá, mám zatím v plánu jiné země. A jeho reakce: Ale já bych si moc přál, abys přijela, já tu budu taky a chci tě znova vidět! Uff! No odolejte tomu, ještě v kombinaci s tím roztomilým kukučem, takže si vážně pohrávám s myšlenkou, že bych si to příští rok střihla znova...
Poslední den jsem obrečela ze všech nejvíc. Až na mě všichni koukali jak na blázna. Ale ono to bylo tak smutný! Že opouštím jeden z nejlepších zážitků mého života... :) A že neuvidím, jak si ti caparti dál v životě povedou.

Místo činu: park :D Bylo tam krásně.

Před workcampy se varuje, že to není úplně čtyřhvězdičková dovolená. Spíte ve spacáku na zemi v tělocvičně - v tom lepším případě. Jídlo si vaříte sami. Jeden článek to uváděl jako "tak trochu punk". Ani jedno z toho však nebyl případ mého workcampu. Když nepočítám únavu z dětí, tak jsem si tam přišla jak na relaxu :) Jedli jsme dvakrát denně v restauraci, výborná jídla. Spali jsme na palandách v normálních peřinách. Prali nám. Na snídaně nás rozmazlovali - k jídlu byla nutela, borůvky, jahody... Měli jsme i masážní křeslo a lítačku na hromadnou dopravu! S dětmi jsme absolvovali dva výlety (zámek a námořnické muzeum), k tomu měli day off, kdy jsme od místní organizace dostali 10€ na jídlo. Zkrátka paráda! :) Takový luxus jsem od dobrovolnictví nečekala.

Zároveň jsme se sešli i dobrá parta (což je asi nejdůležitější věc, protože spolu trávíte většinu času). Vycházeli jsme si vstříc, nedocházelo k žádným problémům. Věřím i tomu, že kdybych se teď vydala do země kohokoliv z nich, tak mě ubytují a pohostí. Také to byla dobrá sonda do toho, že to není nutně všude lepší - někde mají stejné problémy, jinde horší.

Workcamp hodnotím 11 body z 10 :) Jela bych hned znovu! Je ovšem třeba mít dobrou ruku při výběru, lze najít články, kdy naopak účastníci byli z workcampu zklamaní. Rozhodně je to ale cenná zkušenost a ráda jí budu opakovat.

Co mi tedy tento dobrovolnický projekt dal?

Zjistila jsem, že...

• země se dají objevovat i jinak než zběsilou honičkou po památkách při "poznávacím zájezdu"
• nejhezčí místa nebývají v průvodci a nejlíp se nacházejí, když se člověk ztratí
• cestování o samotě má něco do sebe
• jsem poměrně funkční dospělý člověk a dokážu se o sebe postarat
• umím napsat dobrý motivační dopis
• jsem taky ale hodně lehkovážná
• někde hluboko v sobě přeci jenom ty mateřský pudy mám
• nemám problém stoupnout si před neznámé lidi a komunikovat, blbnout, tančit... jen si to uvědomit a pamatovat!
• zvládnu téměř vše, jen si věřit!

Jsem teď nechutně optimistická :D Ale vážně mi to pomohlo, v rámci mého "osobního růstu" :)

Zároveň moje angličtina určitě udělala velký level up. Už jsem ze sebe schopna bez přípravy vyplodit i jinou větu než "I'm potato.". 

A koho by to zajímalo, tak tady je přehled:

KOLIK TO VLASTNĚ STÁLO?

• cca 5360 Kč doprava
• 2200 Kč registrační poplatek
• cca 320 Kč pojištění
• cca 3240 Kč útrata za celý workcamp (tj. suvenýry, laskominy, výlet trajektem do sousední země...)

Sečteno podtrženo, 14 dní v cizině mě stálo asi 11 120 Kč. Pro někoho hodně, ale výdaje se dají ještě dost zkrouhnout - např. tam jsem jela autobusem, zpátky letěla; jen autobusem by to celkem vyšlo na 3320 Kč. Popřípadě se dá vybrat sousední stát s levnou dopravou. Také jsem nemusela dělat ten nákup v H&M a mohla jet na levnější výlet (jízdenka na trajekt mě vyšla na 864 Kč). Ale byla jsem na dovolené, tak jsem si dovolila :)

OSOBNÍ TIPY NA ZÁVĚR:

Z mého kvízu o České republice. První odpověď byla
vodka a druhá víno. Asi není české pivo mezi dětmi populární :D

• s sebou si vezměte nějaké české produkty - oplatky (Opavia, Kolonády, Karlovarské, Hořické trubičky), nealko (Kofola, Mattoni, Magnesia), olomoucké syrečky, pardubické perníky a pokud jste v dospělém kolektivu, tak samozřejmě i alko (pivo, Becherovka, víno...)
• není na škodu vzít i nějaké české dárky - já byla nepřipravená, a pak se cítila opravdu blbě, když si poslední den dobrovolníci mezi sebou rozdávali malé dárečky na rozloučenou
• pokud vás netíží termín, rozhodně bych neodjížděla hned po skončení workcampu - určitě jsou zajímavá místa, kde jste nebyli, popř. je to vhodné startovací místo do okolních zemí 
• před odesláním přihlášky si okoukněte dopravu, ať pak nejste nepříjemně překvapení jako já. To by člověk netušil, jak může být komplikovaná doprava do evropské země! Jo a jste-li žena, nebývá dobrým nápadem pokusit se přenocovat na autobusáku. Oni je totiž na noc zavírají. A skončit v jednu ráno na ulici, kde je spousta ožralých a divných lidí... Nebylo mi do zpěvu. Už jsem poučená i já :D
• udržujte mezinárodní kontakty! Je to skvělé ve všem směrech :)

Doufám, že jsem někomu rozšířila obzory a třeba ho i navnadila. Jděte do toho! A pokud je tu i někdo jiný s touto zkušeností, ráda si přečtu vaše zážitky! :)

A nebojte, příště už zase budu pokračovat se školními články. Jen jsem se musela podělit.

Pravda pravdoucí :)